Literární archiv Památníku národního písemnictví - Horálek Karel

Vyhledávání:
Karel Horálek
(1908-1992)


Narodil se 4. 11. 1908 v   Rajhradě, zemřel 26. 8. 1992 v   Praze.
Jeden z   nejvýznamnějších českých slavistů 20. století. Zabýval se staroslověnštinou (zejména v   počátcích své vědecké dráhy – kniha Evangeliáře a čtveroevangelia), srovnávací slovanskou jazykovědou (u nás dosud nepřekonaná příručka Úvod do slovanských jazyků), případně balkanistikou a obecnou teorií jazyka (Filozofie jazyka). V   centru jeho zájmu však později stály také některé otázky literárněvědné a folkloristické (Pohádkoslovné studie, Studie ze srovnávací folkloristiky, Folklór a světová literatura). Výsledkem jeho zájmu o národní obrození je publikace Studie o populární literatuře českého obrození. Teorií překladu se zabýval především v   syntetické práci Kapitoly z   teorie překladu, v   níž polemizoval hlavně s   poznatky Jiřího Levého. (S ním ovšem diskutoval i o otázkách versologických - četné polemiky i invektivy o verši lidové poezie na stránkách odborných periodik.)
Jeho ženou byla folkloristka Zdena Horálková.
Po maturitě na reálce v   roce 1927 pracoval jako kreslíř v   grafickém závodě v   Brně. Zde také v   letech 1935 - 1939 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity filozofii a slovanskou filologii. Roku 1939 na brněnské univerzitě působil jako asistent, předložil disertaci o Rajhradském Martyrologiu Adonis a složil rigorózní zkoušky. Po 17. listopadu 1939 byl zatčen a odvezen do koncentračního tábora Oranienburg. Od srpna 1940 do září 1945 pracoval v   kanceláři Slovníku jazyka českého. Roku 1945 byl na Masarykově univerzitě promován doktorem filozofie a nastoupil jako asistent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Dva roky působil paralelně i na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v   Olomouci.
Roku 1946 byl v   Praze jmenován docentem na základě práce Význam Savviny knigy pro rekonstrukci staroslověnského překladu evangelia, o rok později byl jmenován profesorem. V   letech 1951 - 1971 působil jako vedoucí katedry slavistiky, v letech 1955 - 1958 vykonával funkci děkana Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V období 1972 - 1978 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd.
Za svůj život obdržel různé medaile (zejména bulharské jubilejní) a vyznamenání Československé akademie věd za zásluhy o vědu.
Pozůstalost je bohatá zejména na vzájemnou korespondenci s českými i světovými vědeckými pracovišti - např. slovanské semináře po celém světě (knižní výměna, pozvánky na konference, žádosti o příspěvky do sborníků a periodik), obsahuje značný poznámkový materiál a fragmenty (zejména folkloristických) studií i kartotéku oficiálních názvů pohádkových syžetů.
Pozůstalost nezahrnuje Horálkovy větší práce.
Literární archiv Památníku národního písemnictví získal písemnosti v   roce 1971 (číslo přírůstku 113/71). Zahrnuje období 1943 - 1971, drtivá většina materiálu je však z padesátých a šedesátých let.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace