Literární archiv Památníku národního písemnictví - Horký Karel

Vyhledávání:
Karel Horký
(1879-1965)


Spisovatel a novinář, narozen 25. dubna 1879 v   Ronově nad Doubravou.
K   podrobným biografickým, bibliografickým a hodnotícím údajům ve Slovníku českých spisovatelů (Praha 1964, str. 167 - 168) je třeba dodat, že Karel Horký zemřel 2. března 1965. Od roku 1948 žil Horký ve vynuceném tvůrčím i lidském ústraní; jeho pokusy uplatnit se publicisticky v   českém denním tisku byly v   té době zpravidla nepříliš jemně odmítány. Nepřízeň oficiálních míst stihla i dílo, jemuž věnoval v   posledním dvacetiletí svého života podstatnou část svých sil, jeho paměti: již vytištěný 1. díl tohoto mimořádně zajímavého, cenného, mnohdy objevného pohledu na český politický, kulturní i literární život na počátku našeho století skončil ve stoupě.
Obsažný rukopis prvních dvou dílů Karla Horkého pamětí Zápisky věčného žáka tvoří také spolu s   poněkud zlomkovitou korespondencí jádro současného stavu spisovatelovy literární pozůstalosti, uložené v literárním archivu Památníku národního písemnictví pod   přírůstkovými čísly v rozmezí 13/59 - 71/86. Tento soupis zachycuje stav fondu k   roku 1968 (7 kartónů). Je zde tedy zachycen jen fragment literární pozůstalosti, formovaný postupně, zčásti ještě za spisovatelova života, v   podstatě nahodilými koupěmi a dary. Zejména vlastní literární tvorba Karla Horkého je v   pozůstalosti uchována jen zcela fragmentárně - kromě souboru fejetonů, statí a kritik, uveřejněných ve Stopě a soubor neuveřejněných lektorských posudků a zpráv pro Evropský literární klub z   let 1947 - 1949 jsou v   ní zastoupeny jen ojedinělé rukopisy literárních prací (Pštrosí pero, Vodopád Giessbach). Také celá politická a novinářská činnost Karla Horkého v   období 1. republiky je v   jeho pozůstalosti zatím doložena zcela minimálně. Naproti tomu pozůstalost svědčí řadou velmi zajímavých dokladů o Horkého činnosti v   prvním československém odboji a o jeho postoji za druhé světové války. Zejména na posledně jmenovaných dokumentech je možno ukázat neopodstatněnost spisovatelovy umělecké i lidské diskvalifikace po roce 1948: přivedl-li vypjatý nacionalismus Karla Horkého v třicátých letech do úzkého kontaktu s fašizujícími elementy českého politického života, jednalo se především o politickou naivnost spisovatele, inklinujícího kdysi k anarchistickému bosáctví, který sice na čas podlehl sociální a nacionální demagogii fašismu, avšak který se nikdy nezpronevěřil svým humanistickým, sociálním a národním zásadám. Příkré odmítnutí výzev ke kolaboraci či aspoň k měkčímu postoji vůči „novému pořádku“ je toho výmluvným dokladem. Fond zahrnuje období 1895 - 1966.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace