Literární archiv Památníku národního písemnictví - Horník Ondřej

Vyhledávání:
Ondřej Horník
(1864-1917)


Narodil se 2. prosince 1864 v Kamenici u Jílového, zemřel 14. srpna 1917 v Praze.
Vystudoval pražské novoměstské gymnázium, maturoval roku 1883 a po  nedokončeném studiu přírodních věd na filozofické fakultě Univerzity Karlovy krátce učil na Kutnohorsku a Benešovsku (Divišov, Vranov, Ostředek). Již v této době proslul jako varhanní virtuos. Láska k hudbě ho přivedla ke studiu na varhanickém oddělení Hudební konzervatoře v Praze, které zakončil v roce 1892 státní zkouškou ze zpěvu a hry na varhany. Byl žákem Antonína Dvořáka a Josefa Kličky.
Od roku 1891 až do své smrti byl varhaníkem a ředitelem kůru v Praze-Karlíně. Dosáhl zde velkých úspěchů, k účinkování zval i přední domácí a zahraniční pěvce a hudebníky.
V roce 1902 začal působit jako profesor na Hudební konzervatoři v Praze, přednášel teorii hudby, liturgický zpěv a učil hru na varhany. Ema Destinnová mu ke jmenování přála v  dopise z února 1902 slovy: „Gratuluji nejen Vám, ale i pražské konzervatoři!“ Na ústavu působil až do své smrti.
Do českého hudebního života zasahoval Ondřej Horník i organizačně jako jednatel a archivář hudebního odboru Umělecké besedy, jako jednatel hudebního odboru Národopisné výstavy v Praze i jako hudební referent několika časopisů.
Jako skladatel byl autorem velkého počtu orchestrálních i komorních skladeb, písní a dalších děl. Věnoval se zvláště církevní hudbě, napsal dvě vokální mše a značný počet skladeb varhanních. Většina jeho prací zůstala v rukopise, tiskem vyšly jen čtyři sešity Písní (u Urbánka roku 1896) a několik skladeb církevních.
Ondřej Horník byl také významným sběratelem hudebních památek. Shromažďoval staré hudební nástroje, partitury a jiné materiály, zvláště se věnoval období baroka a národního obrození na českém venkově. Sbíral i bibliografické a biografické údaje o českých skladatelích. Celou tuto rozsáhlou a cennou sbírku odkázal Občanské záložně v Karlíně, odkud byla předána hudebnímu oddělení Národního muzea v Praze.
Archiv Národního muzea získal postupně malou část Horníkovy korespondence a rukopisů. Ta byla delimitována do literárního archivu Památníku národního písemnictví a uložena po zpracování ve třech archivních kartónech. Třebaže je to pouhý fragment jeho písemné pozůstalosti, obsahuje cennou korespondenci, dokumentující jeho organizátorskou i  sběratelskou činnost (účast na koncertech, žádosti o články, hledání a shromažďování hudebních památek, varhanářství, život na Hudební konzervatoři). Najdeme zde i dopisy významných osobností, jako byli Ema Destinnová, Antonín Dvořák, Zdeněk Nejedlý, Mikuláš Schneider-Trnavský, Josef Suk. Tento soupis zachycuje stav fondu k  roku 1987 (3  kartóny), zahrnuje časové rozmezí let 1806 – 1916. Fond je uložen pod přírůstkovým číslem 34/59.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace