Literární archiv Památníku národního písemnictví - Horyna Václav

Vyhledávání:
Václav Horyna
(1906-1997)

Narodil se 17. 4. 1906 v    Pamětníku u Chlumce n. Cidl., zemřel 25. 8. 1997 v    Praze.
Učitel, spisovatel, muzejní a rozhlasový pracovník.
Václav Horyna se narodil 17. 4. 1906 v malé vesnici Pamětník, která z územně správního hlediska spadala pod ves Lučice u Chlumce nad Cidlinou (okres Hradec Králové).
Byl prvním dítětem v    rodině dělníka na melioracích a malorolníka Josefa Horyny. Jeho dvě sestry Marta a Ema se narodily v letech 1909 a 1913. Svá školní léta začal roku 1912 - 1913 ve škole v    Hradišťku a pokračoval v roce 1913 - 1914 v Sukoradech. Školní docházku tedy začal dne 16. 9. 1912. Do dvoutřídky v Lučicích nastoupil dne 16. 9. 1914. Zde bydlel v Pamětníku čp. 37 s domovským listem obce Končice (okres Nový Bydžov). Náboženství měl zapsáno římsko-katolické. Tuto školu navštěvoval v letech 1914/1915, 1915/1916, 1916/1917 s  dobrým prospěchem.
Pokračoval na Měšťanské škole chlapecké v Chlumci nad Cidlinou, na které se začal vzdělávat dne 17. 9. 1917 a vychodil ji v roce 1920. Během docházky na tuto školy byl stále veden bydlištěm v Pamětníku, ale domovským právem již patřil do obce Zbraně (okres Kolín). Během roku 1918/1919 se rodina přestěhovala do Kundratic čp. 6, ve výkazu bylo původní bydliště přeškrtnuto a nadepsáno novým. Rokem 1919/1920 zde Horyna skončil svoji školní docházku. Na této škole se mu mírně zhoršil prospěch, výuka obsahovala náboženství, jazyk vyučovací, zeměpis, dějepis, přírodopis, počty, měření a rýsování, kreslení, krasopis, zpěv, tělocvik, francouzský jazyk a německý jazyk.
V rozmezí let 1921 - 1925 pokračoval ve svých studiích na Raisově učitelském ústavu v Jičíně. Tento ústav byl poprvé otevřen ve školním roce 1869/1870. V letech studií Václava Horyny byl ředitelem J. Pelikán. Horynovo studium obsahovalo obory: mravní chování, náboženství, český jazyk, zeměpis, dějepis, fyzika, chemie, krasopis, kreslení, hudba, hra na housle, tělocvik, německý jazyk a klavír. Jeho prospěch nebyl valný. Ve školním výkazu se objevují spíše horší známky, až ke konci studia se výrazně zlepšil. Jeho pobyt v    Jičíně, kde bydlel v    soukromém bytě v    Židovské ulici č. 26, byl zakončen maturitou. Až po vykonané praxi na obecných školách a odsloužené základní vojenské službě, mohl v    dubnu 1929 vykonat zkoušku učitelské způsobilosti pro obecné školy. A to z pedagogiky, matematiky, zeměpisu, dějepisu, přírodopisu, fyziky, kreslení, krasopisu, zpěvu a tělocviku. Po této zkoušce musel odsloužit ještě 20 měsíců na obecných školách a teprve v    roce 1931 (duben a listopad) vykonal na výbornou učitelskou zkoušku dospělosti v    tzv. III. odboru (matematika, rýsování, kreslení a hudební výchova) a stal se definitivním učitelem.
Po ukončení studia v Jičíně ihned nastupuje jako zastupující učitel do Obecné školy v    Novém Městě nad Cidlinou. Zde však působí jako zastupující učitel jen ve školním roce 1925/26. Škola měla tři třídy, ale od roku 1925 byla 2. a 3. třída sloučená. V létě roku 1926 projíždí Chlumcem T. G. Masaryk, se kterým se setkává i učitelský sbor Obecné školy v Novém Městě. Krátce nato Horyna působí v Krakovanech, ale již 1. 10. 1926 nastupuje na vojenskou službu do Liberce, kde sloužil u 44. pěšího pluku, pomocné roty. Službu skončil dne 30. 11. 1927. Vojenský poměr začal jako četař aspirant a dokončil jako poručík proviantní služby v záloze. O jeho návratu domů nás informuje kronika Obecné školy chlapecké v Chlumci nad Cidlinou, na kterou nastupuje od 1. 12. 1927 do 30. 6. 1928, ale pouze jako výpomocný učitel v páté třídě, již s vykonanou zkouškou učitelské dospělosti pro obecné školy. Následující rok 1928/1929 odchází do blízkých Radovesnic (okres Kolín) jako výpomocný učitel na dvoutřídní školu a poté znova na Obecnou školu chlapeckou v Chlumci (pětitřídní škola) pro školní rok 1929/1930. Na této části chlumecké školy zůstává i další školní rok 1930/1931. V roce 1931/1932 je ustanoven na Měšťanskou školu v Chlumci. Kronika školy uvádí, že v listopadu roku 1931 Václav Horyna vykonává druhou část zkoušky učitelské způsobilosti pro měšťanské školy a je jmenován odborným učitelem III. odboru. Protože ve školním roce 1932/1933 je do školy zapsáno nových 172 hochů, dochází k rozdělení první třídy na dvě, přičemž V. Horyna získává třídu 1. B.
Během let 1937/1938 se už mezi vyučovací předměty dostává i branná výchova kvůli nebezpečí hrozícímu z    Německa. Další školní rok 1937/1938 začíná nařízením o přejmenování Měšťanské školy na Obvodovou a byl předčasně ukončen kvůli konání X. všesokolského sletu, jehož se zúčastnilo mnoho žáků a učitelů chlumecké školy. I ve škole se začínají upřednostňovat předměty jako branná výchova a orientace v mapě. Ve dnech 5. - 6. 3. 1938 pořádají chlumecké učitelské sbory představení Hrdina Feďka. Sám Horyna ochotnické divadlo nikdy nehrál. Rok 1938/1939 je hned na začátku poznamenán všeobecnou mobilizací, do které nastupuje z    učitelského sboru k vykonání branné povinnosti i Václav Horyna. Vojenskou službu vykonává od 24. 9. do 11. 10. 1938. V roce 1939/1940 již Horyna opět učí třídu 2. A v    počtu 51 žáků.
Během okupace vzhledem k německému protektorátu se mění i školní činnost a systém výuky. V roce 1941/1942 škola dostává nový název, a to Hlavní škola. Roste počet hodin německého jazyka a na školu jsou kvůli tomu přijati dva noví učitelé. Organizují se i kurzy němčiny pro učitele, ale Horyna není mezi nimi. V letech 1942/1943, 1943/1944 a 1944/1945 pak není třídním učitelem. Tragickou událostí postihující Chlumec nad Cidlinou z jeho historického hlediska je požár chlumeckého zámku dne 16. 12. 1943, při kterém zámek celý vyhořel. S pokračující válkou a se zhoršujícími se ekonomickými poměry v Protektorátu Čechy a Morava je učitelstvo nuceno účastnit se přes letní prázdniny žňových prací na blízkém velkostatku. Od roku 1944 pak byli někteří učitelé určeni k totálnímu nasazení, Horyna se tomu napoprvé vyhne, ale při dalším zápisu už je uveden jako nasazený ke kancelářským pracím do německého uprchlického tábora, který byl v Chlumci zřízen pro potřeby německých uprchlíků z jižní Evropy. Dochází ke slučování tříd, vánoční prázdniny se díky nedostatku paliva prodloužily na dobu neurčitou. Budova školy je zabrána a určena pro německé uprchlíky.
Již 2. května 1945 popisuje kronika nadšení obyvatel z blížícího se konce války. Dne 5. května je slyšet z rozhlasu volání bojující Prahy. V Chlumci je ustaven Revoluční národní výbor, který se ujímá řízení veřejných záležitostí. Německá posádka ve městě kapituluje a odevzdává zbraně, současně jsou zajištěny osoby německé národnosti. Situace se obrací následujícího dne, kdy do města vjíždí silný německý oddíl. Revoluční národní výbor utíká a město je znova obsazeno Němci. Dne 8. května však do Chlumce přijíždí četa III. americké armády, která přináší zprávu o kapitulaci Německa. Celou tu dobu pokračuje evakuace německého obyvatelstva směrem na západ. Dne 9. května již do Chlumce nad Cidlinou přijíždějí sovětské tanky.
Již od 25. 6. 1945 začíná obnovené vyučování školního roku 1944/1945. Přibývají nové předměty, a to ruský jazyk a politická výchova.
Ani za války se V. Horyna nesoustředil pouze na pedagogickou práci a aktivně se zapojil do vlasteneckých aktivit a protiněmeckého odboje. Před zničením (rozlití na vojenské účely) pomáhal zachránit chlumeckou sochu Sedláka (od akad. sochaře Jakuba Obrovského) a celou válku pracoval v    odbojovém východočeském časopise V boj. To byl jeden z nejvýznamnějších časopisů protinacistického odboje. Z pražského ústředí byl díky regionálním tiskárnám rozšiřován široké veřejnosti. Tato doba ho později inspirovala k sepsání románu Tesáno do kamene.
Mobilizační vyhláškou z 5. 6. 1945 nastupuje Václav Horyna k    výkonu mimořádné vojenské služby jako poručík proviantní služby. Od poloviny roku 1945 již pobývá u 14. vojenské divize v    Hradci Králové (1945 - 1949), kde působí jako osvětový důstojník, a pracuje na založení východočeského studia Československého rozhlasu. Práce východočeského rozhlasu počala již 4. května 1945, kdy začalo vysílání vyzývající obyvatele města Hradce Králové a okolí ke stavbě barikád. Až do roku 1950 nebylo studio začleněno do státní sítě a živilo se vysíláním koncertů na přání. V rozhlase pak působil nejprve jako programový vedoucí, později jako ředitel, a pracoval pro jeho kulturní rubriku. V jeho pozůstalosti se dochovalo velké množství strojopisných pásem pro vysílání.
V Hradci Králové, kde se i ubytoval, začal Horyna ještě učit na Měšťanské škole chlapecké prof. Drtiny (1946), pak pokračoval na stejné škole, ale dívčí. V poválečných letech 1946/1948 vyučoval na Měšťanské škole chlapecké na královéhradeckém Pražském předměstí. Od školního roku 1949/1950 je znovu uveden v    učitelském sboru Měšťanské školy v Chlumci. V roce 1950/1951 je Horyna zástupcem učitelstva a stává se po letech znova třídním učitelem.
V    dalších letech již přichází tvrdá tvář socialismu. Roku 1951/1952 předcházelo politické školení učitelů, uvádí se statistika pionýra a objevuje se první „doporučování“ vhodných žáků na studia. V roce 1952/1953 se stává ředitelem Oldřich Lesk, aktivní člen ochotnického spolku, po válce kulturní referent, který však páchá sebevraždu. Je volen nový ředitel, jehož zástupcem je jmenován Václav Horyna, který se však této funkce ze zdravotních důvodů vzdává.
Od roku 1953 si Václav Horyna doplňuje své učitelské vzdělání na Pedagogickém institutu v Hradci Králové (dnes Univerzita Hradec Králové) v    oboru pedagogika – výtvarná výchova. Částečně musel studium pro nemoc přerušit, a proto ho dokončil až roku 1957. V letech 1957 - 1961 Horyna působil na lesnickém učilišti v    Oboře-Kněžičkách, kam je zasazen děj jeho románu Hubertova brána (vydáno 1979). V    letech 1961 - 1966 učil na základní devítileté škole Jarov v    Praze 3, od roku 1966 byl v důchodu a věnoval se spisovatelské činnosti.
Pro Václava Horynu byla charakteristická jeho činnost v chlumeckém muzeu. Chlumecké muzeum začalo svou činnost díky neúnavné práci Jana Poláka. Ze začátku se jeho činnost omezovala na sbírání materiálu a snahu o nalezení vhodných výstavních ploch. Zápisy z porad se dochovaly v úplnosti. Konaly se většinou dvakrát do roka, s rozšířením působnosti muzea pak čím dál častěji. O Václavu Horynovi se poprvé dočítáme v zápisu ze dne 8. 10. 1932, kdy je zvolen do výboru muzea. To pokračuje až do roku 1933, pak už se jeho jméno ve výboru neobjevuje, ale dá se předpokládat, že byl i nadále členem. Jedná se o léta 1935-1941. V zápisu ze dne 14. 12. 1942 se objevuje vážný nedostatek prostoru k vystavení muzejních sbírek, které se zvětšují zásluhou některých členů. To se týkalo i Václava Horyny, který přes nepříznivá válečná léta vydává obsáhlý Klicperův životopis. V    poválečných letech se občas objevuje ve volbách do výboru, ale výrazněji se do jednání nezapisuje. V létě roku 1949 proběhlo jednání o oslavách dvacetiletého působení muzea v Chlumci nad Cidlinou. To však bylo se svými sbírkami vtěsnáno do tří místností v městské radnici. Přitom se konaly volby a Václav Horyna byl zvolen místopředsedou. Při dalším setkání 23. 1. 1950 se již jedná o přípisu MNV o přemístění muzejních sbírek. Václav Horyna zde přednesl svůj návrh, aby byl pro potřeby muzea adaptován tereziánský trakt chlumeckého zámku. Sám slibuje, že se postará o plánek místa. Návrh byl jednohlasně přijat. V dalším zasedání se již jednalo o přestěhování muzea do zámku. Muzejní spolek pak zanikl 16. 8. 1952 předáním jmění městskému národnímu výboru. Přes letní prázdniny již proběhla instalace muzea v  zámku. Jako datum slavnostního otevření byl navržen 23. listopad 1952, den narozenin Václava Klementa Klicpery. Horyna navrhl, aby byla v muzeu Klicperova místnost a expozice věnující se selskému povstání. Sám instaloval místnost „chlumecký Slavín“. Muzeum vlastnilo i mnoho archeologických nálezů. O jejich rozmnožení se postaral zejména Václav Horyna se svým vlastivědným kroužkem chlumeckých žáků. Na schůzi ze dne 20. 4. 1954 informoval Václav Horyna  poprvé o své publikaci: Pomolog  J. Říha. Dalším významným přelomem je den 19. 9. 1954, kdy nastává reorganizace muzejní komise. Jan Polák, zakladatel chlumeckého muzea, odchází do důchodu a je jmenován čestným členem. Václav Horyna se stává správcem muzea a předsedou komise. Již 13. 12. 1954 se projednává plán práce muzea na rok 1955. Mimo jiné se předpokládá vytvoření expozice o pomologovi J. Říhovi.
Celkově se muzeum mění  roku 1955. Upouští od pojmu vlastivědné a začíná se intenzivně zabývat Chlumcem, Klicperou a selskými bouřemi. Dne 19. 5. 1955 proběhla v Chlumci oslava 180. výročí povstání sedláků, která měla velikou návštěvnost. K    tomuto datu byla v    muzeu otevřena stálá výstava. Další z    výstav byla expozice o Jaroslavu Gollovi a o perníkářství. Činnost muzea se rozrůstala, za rok pořádali pravidelně sedm výstav, osm přednášek a devatenáct dalších akcí. Tento nárůst nemohl zůstat nepovšimnut. Když se v    polovině roku 1956 Horyna účastní celostátní konference muzejních pracovníků v Ostravě, je chlumecké muzeum jmenováno mezi pěti malými muzei s    dobrou činností.
Ve svém dalším bádání o životě Václava Klementa Klicpery požádal Horyna o pomoc Památník národního písemnictví, s jehož přispěním instaloval v  muzeu Klicperovu síň. Připravoval i návrh vlastivědné brožury Chlumce.
Na začátku roku 1960 Václav Horyna ukazuje na nutnost zřízení okresního muzea, navrhuje větší propagaci, poukazuje na činnost vlastivědného kroužku a navrhuje uspořádat expozici dr. Václava Kolomazníka, pracovníka v geodézii, s jehož manželkou vedl dlouhá léta korespondenci.
Další jeho významnou aktivitou byla účast na pořádání Klicperova Chlumce. Této akce se Václav Horyna účastnil již od jeho založení v roce 1937. Od té doby byl pravidelně uváděn mezi jeho pořadateli, působil jako předseda „soudní poroty“ divadelní soutěže a připravoval programy jednotlivých ročníků.
Václav Horyna byl znám i jako publicista. Přispíval do odborných časopisů i do běžných periodik. Psal do deníků Rudé právo, Pochodeň, dále do Chlumeckého zpravodaje, Chlumeckých listů, Hlasu revoluce nebo Tvorby. Mezi další periodika, ve kterých publikoval patřila zejména Hospodářská škola, Estetická výchova, Literární noviny, Náš kraj, Naše vlast, Nové Hradecko, Učitelské noviny a Venkov.
Přispíval i do sborníků: Od Klicpery ke Stroupežnickému (1942), Pamětní spisek k 160. výročí nar. V. K. Klicpery (1952), Hradecký kraj (1957), Klicperův Chlumec (1959, 1976). Jeho články se dotýkaly pedagogické činnosti, Klicperova Chlumce, vlastivědných zajímavostí, historických osobností a událostí, jeho veřejné činnosti a dalších témat. Velké množství těchto článků eviduje Okresní knihovna v Hradci Králové.
        Velkou částí jeho celoživotní práce bylo sbírání pověstí a legend z celého východočeského kraje. Sám zajížděl do jednotlivých vesnic a poslouchal vyprávění starých lidí, které pak zpracovával do svých publikací. V    některých vydáních má v závěru díla popsán i způsob nalezení té které pověsti. Psal ale i romány, z nichž poslední dva byly vydány až posmrtně jeho dcerou. Další větší prací bylo jeho spoluautorství na Vlastivědě Královéhradecka, jejíž rukopisná část ze zachovala alespoň z části v  jeho pozůstalosti v  LA PNP. Značnou část své tvorby věnoval městu Chlumec nad Cidlinou a jeho rodákovi V. K. Klicperovi. Vydání jeho životopisu a korespondence vyneslo V. Horynovi řadu pochvalných ocenění. Větší část textů korespondence Klicpery s    přáteli Horyna získal darem od svého přítele profesora Ferdinanda Strejčka. Celý život pak sám sbíral fotografie a dokumenty týkající se tohoto velikého dramatika a básníka.
Jeho vlastní dílo:
Pověsti kraje Malátova a Klicperova (1941). Hodně pověstí mu vyprávěl jeho otec Josef (1880-1946), který nejednu z nich zase převzal od svého otce Václava (1838 - 1921). V závěru jsou zapsáni jednotliví lidé, kteří sloužili jako zdroje vyprávění k    jednotlivým pověstem. Líčí se v    nich i jednotlivé události spojené s    pátráním po vesnicích.
Pověsti českého severovýchodu (Tolman Hradec Králové 1947).
Stopami dalekých světů (Nový Bydžov 1948) – pověsti s doplněním o zdroj.
Tesáno do kamene (Promberger Olomouc 1948) – román z válečného období o mlynáři Hrabovi.
Vlastivěda Královéhradecka (1948).
Poslední vřeteno (Fr. Šupka Hradec Králové 1949) – sbírka původních lidových pověstí, kresbou doprovázel Břetislav Jüngling. V závěru jsou zdroje jednotlivých pověstí.
Nechaničtí harfeníci (1951).
Sluneční střelec (Havlíčkův Brod 1961).
Rouhači a mníškové (Mladá fronta Praha 1975) – Příběhy o jednotlivých českých osobnostech: Klicpera, Havlíček, Němcová, Ressl aj. Část strojopisů a rukopisů má v pozůstalosti.
Hubertova brána (Mladá fronta Praha 1979) – román z prostředí učňovského střediska lesnictví.
Perly mezi kamením (Kruh Hradec Králové 1980) – pověsti východních Čech.
Pomolog Jan Říha a jeho předchůdci (Český zahrádkářský svaz 1981) – příručka o průkopnících a odbornících v    sázení ovocných stromů.
Důvěrné listy V. K. Klicpery (Kruh Hradec Králové 1982) – spojení odborné publikace s prací s prameny s    populárně naučnou literaturou. Použity fotografie z autorova archívu. Část strojopisů a rukopisů v  pozůstalosti.
Město v    zahradách, průvodce po Chlumci n/C. (1983).
Lžíce medu špetka pepře (Kruh Hradec Králové 1989) – rozmarné pověsti z Čech a Moravy, v závěru J. Jech píše: Pověsti jsou celoživotním hájemstvím Václava Horyny.
Otec české veselohry (1990).
Lásky českých královen (posmrtně 1999).

Skoro celý život zůstal Václav Horyna věrný Chlumci nad Cidlinou. Z evidence obyvatel města Chlumec nad Cidlinou se dovídáme, že měl v Chlumci trvalé bydliště od 1. 9. 1929 avšak s domovským právem obce Končice. Z    Přihlašovací knihy Chlumce nad Cidlinou z    let 1911 - 1939 je Václav Horyna poznamenán ke dni 15. 3. 1928 (poznámka: ústně nahlášen z Radovesnic), že je svobodný a bydlí v  I. čtvrti v domě č.p. 66. Dne 16. 8. 1930 se oženil s    Františkou Bělkovou (narozená 25. 2. 1912 v    Chlumci nad Cidlinou), dcerou bednáře v    Chlumci nad Cidlinou. Čtyři roky bydleli v    malém nájemním bytě, až v    roce 1935 se přestěhovali do vilky, kterou si postavili na hypotéku v    ulici Sokolská 450, IV. čtvrť. V    evidenci obyvatel v  roce 1945 je v    jejich domku uveden nájemník, protože se přestěhovali do Hradce Králové vzhledem k Horynově činnosti v  rozhlase. V  Chlumci pak bydleli až do roku 1961, kdy se přestěhovali do Prahy  a bydleli v panelovém bytě, v ulici Přímětická 1193/26, Praha 4.
Jejich prvním dítětem byla dcera Hana (provdaná Nováková), která se narodila v roce 1931. Ta po absolvování Vysoké školy zemědělsko-inženýrské v    Praze nastoupila jako zemědělská inženýrka do provozu a poté na konkurs do školství, kde byla ve výzkumu, vykonávala řídící funkce a vedla odborný metodický časopis. Nyní je v důchodu a žije v Praze. V roce 1941 se narodil syn Jiří, který po absolvování elektrotechnické průmyslovky pracoval jako technický pracovník v  různých podnicích. Nyní je také v důchodu a žije v Ostravě. Horynova manželka pracovala jako technická síla v různých podnicích a později jako personalistka v n. p. Montáže strojů. Od roku 1968 je v důchodu.
Osobní fond Václava Horyny byl do Literárního archivu Památníku národního písemnictví částečně zakoupen v    letech 1985 - 1986 pod přírůstkovými čísly 49/85, 11/86 a 42/88 a částečně darován ovdovělou manželkou Františkou Horynovou v    roce 1999 pod číslem 118/99. Fond byl zpracován pod číslem přírůstkovým 11/86, uložen v    devíti archivních kartonech a zahrnuje období 1906 - 1999.
Z regionálních materiálů je zde obsáhlý soubor východočeských pověstí a nejvýznamnější částí fondu jsou strojopisy a dokumentační materiál k pracím o V. K. Klicperovi, strojopisy, rukopisy a tisky vlastivědných prací z    Chlumecka a Novobydžovska. K této tematice se vztahuje i většina korespondence.
Další část pozůstalosti je dosud v    držení rodiny (osobní doklady, část korespondence a rukopisů, osobní fotografie). Fond obsahuje 1159 archivních jednotek.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace