Literární archiv Památníku národního písemnictví - Hovorka J. M.

Vyhledávání:
J. M. Hovorka
(1848-1914)

Narodil se 19. srpna 1848 ve Statenicích nedaleko Prahy. Vystudoval reálku a pak se dal zapsat na techniku, studia ale nedokončil. Krátce pracoval v knihkupectví Salowově a sloužil ve vojsku, ale láska k literatuře a k divadlu ho odvedla na jinou životní dráhu. Roku 1872 se oženil s Josefou Albertovou (1850 - 1916), dcerou Fanynky Šťovíčkové a Josefa Mánesa. Měli dcery Olgu, Martu a Bělu; v rodině vyrostl i adoptivní syn prof. Matěj Mařík.
Po sňatku pracoval Josef Miroslav Hovorka jako účetní v několika nakladatelských závodech (B. Stýblo, Jan Otto), byl administrátorem Světozoru, s prof. Leclairem založil a redigoval u Skrejšovského časopis Le Pragois, později u Beauforta redigoval Přítele domoviny. Od roku 1884 byl ředitelem Všeobecné inzertní kanceláře, dlouhá léta působil jako revizor banky Slavie, jako pokladník Máje, ve výboru Měšťanské besedy a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1889 se stal na dvacet roků redaktorem literární přílohy časopisu Nové módy U domácího krbu, která měla od roku 1894 název Dámské besedy. Uveřejňoval zde nejen své drobné povídky a novely, ale dovedl získat příspěvky většiny soudobých předních autorů v čele s Janem Nerudou a Jaroslavem Vrchlickým.
Největší zásluhy si získal Josef Miroslav Hovorka na poli knihkupeckém a bibliografickém. Již v mládí založil s A. Michálkem a G. Franclem Spolek českoslovanských knihkupeckých účetních, vydal Slovanský katalog bibliografický a přispíval odbornými články do Urbánkova Věstníku bibliografického, do Buchhändler-Correspondenz, do Pokroku, Národních listů, Pražských novin aj. Roku 1891 se stal učitelem večerní pokračovací gremiální knihkupecké školy v Praze pro obor literatury  a knihkupecké praxe, když pak tato škola byla roku 1898 rozšířena na odbornou školu, stal se jejím prvním ředitelem a v této funkci setrval až do smrti. Od roku 1893 byl též redaktorem Knihkupeckého oznamovatele.
Vlastní literární tvorba Josefa Miroslava Hovorky je sice rozsáhlá, ale nepříliš významná. Psal hlavně novely, povídky a fejetony s nejrůznější tematikou, které uveřejňoval jednak časopisecky, jednak v několika knižních souborech (Různé listy, Poutí života, Nová sbírka prací beletristických, Kniha novel, Z ptačí perspektivy, Vojenské obrázky aj.) Z rozsáhlejších prací vyšly knižně román Mezi pány a služebníky a novely Rytíři zlata a V obraně vlasti. V rukopise zůstala jeho hra Císař Josef II. A tak nejvýznamnější jeho prací zůstávají Dějiny grémia knihkupců pražských.
O literární tvorbu se pokoušela i manželka Josefina Hovorková - jsou zachovány její verše z mládí.
Josef Miroslav Hovorka zemřel v Praze 1. prosince 1914.
V literární pozůstalosti Josefa Miroslava Hovorky je zachována část jeho dokladů, korespondence, rukopisů i otisků jeho prací. Cenný pro poznání soudobého života je soubor 50 dopisů Josefiny Hovorkové hlavně z přelomu 60. a 70. let 19. století. Část korespondence a většina cizích rukopisů se vztahuje k Hovorkově redaktorské činnosti, zvláště k oběma literárním přílohám Módních časopisů (U domácího krbu a Dámské besedy). Zde jsou zachovány cenné rukopisy, mezi nimi i neuveřejněný překlad povídky A. Schnitzlera od Fráni Šrámka (pseudonym Jiří Hron).
Téměř celou písemnou pozůstalost Josefa Miroslava Hovorky získal literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze roku 1970 z pozůstalosti sběratele Otomara Spěváčka (pod přírůstkovými čísly 28/70 a 134/70). Jednotliviny byly již dříve předány rodinou do Literárního archivu Národního muzea nebo získány drobnými nákupy. Část materiálu byla delimitována z fondu Svazu knihkupců a nakladatelů.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace