Literární archiv Památníku národního písemnictví - Stehlík Ladislav

Vyhledávání:
Ladislav Stehlík
(1908-1987)


Narodil se 26. 6. 1908 v Bělčicích u Blatné, zemřel 11. 9. 1987 v Praze.
Učitel, básník, spisovatel.
Pocházel ze starého rodu drobných zemědělců a řemeslníků. Jeho otec se při hospodářství živil krejčovstvím, matka v mládí sedm let manuálně pracovala v New Yorku. Jeho dcera Blanka (1932) je výtvarná historička a kritička. Navštěvoval nejprve obecnou školu v rodišti, měšťanku v Blatné, posléze studoval na učitelském ústavu v Příbrami, kde maturoval v roce 1928. Působil jako učitel na venkově ve vesnicích Leletice, Hudčice a Koupě a od roku 1930 v Myslívě na Klatovsku. Po přestěhování do Prahy v roce 1945 vyučoval na smíchovských školách do roku 1965. Pak se stal spisovatelem z povolání. V roce 1968 obdržel titul zasloužilý umělec. V době učitelského působení na venkově často zajížděl do Prahy, a zejména do Plzně, kde se seznámil s řadou regionálních spisovatelů a výtvarníků, začal spolupracovat se Sdružením jihočeských výtvarníků a přispíval do jeho sborníku Práce. Svůj výtvarný talent rozvíjel při neustálých toulkách jihočeským krajem. Podnikl ale i řadu cest do ciziny, navštívil Francii, Itálii, Sovětský svaz, Polsko, Bulharsko, Jugoslávii, Španělsko, Maltu, Řecko, Egypt. Tyto cesty prohloubily a rozšířily jeho vzdělanostní obzor.
Od roku 1929 přispíval do novin a časopisů (Jihočeské listy, Blatenské listy, Český deník, Nová doba, Nový den, Ranní noviny, Čin, Rozhledy, Národní osvobození, Lidové noviny, Klas, Svobodné noviny, Literární noviny, Jihočeská pravda, Rudé právo, Zemědělské noviny, Lidová demokracie, Nový život, Mateřídouška, Ohníček, Květy, Plamen, Práce, Československý voják, Naše rodina, Tvorba, Literární měsíčník aj.).
Veškerá jeho umělecká činnost jako básníka, prozaika, výtvarníka a ilustrátora byla odpočátku spjata s rodným jihočeským krajem a jeho lidmi. Již v období studií byl ovlivněn básníkem F. Kučerou a grafikem K. Hojdenem, kteří jej zasvěcovali i do života havířů. Velký vliv na jeho básnický vývoj mělo seznámení s F. X. Šaldou. Ten spolu s M. Alšem a J. Horou patřil k jeho uměleckým láskám.
Ladislav Stehlík byl velmi plodným autorem. Těžiště jeho tvorby spočívá v krajinné lyrice, nelze ale opomenout jeho lyrickou prózu a verše pro děti. Základním inspiračním zdrojem je jihočeská krajina, její historie, její lidé, prostě domov, ale i vřelý vztah k výtvarné tradici, zvláště Alšově a Ladově. Již první sbírky básní Barevné dálky (1930) a Watteau (1931) byly pochvalně přijaty F. X. Šaldou. Upozornily na sebe zvláště smyslem pro hudebnost mateřského jazyka. Z hlubokých znalostí venkovského života, z lásky k přírodě a jihočeské domovině vychází sbírka Kvetoucí trnka (1936) a Zpěv k zemi (1936). Hornický cyklus básní ve sbírce Kořeny (1938) byl inspirován osobním poznáním těžké práce v dolech na Březových horách. Sbírka České jaro (1940) je reakcí na ohrožení naší vlasti. Domov je zde symbolicky povýšen na vlast. Dále L. Stehlík vydává sbírku básní Madoně (1943). Ta je inspirována jihočeskými gotickými sochami a patří k jednomu z vrcholů jeho tvorby. Ve sbírce Pelyněk (1949) L. Stehlík s hlubokou znalostí, kterou získal jako dlouholetý učitel v pošumavském kraji, doslova proniká k lidským osudům a s citlivým porozuměním líčí drobné radosti i strasti lidí ve staré vesnici. Vztah k výtvarnému umění je vidět v lyrickoepické skladbě Marina Alšová (1952), jež vyšla ke 100. výročí narození M. Alše. Voněly vodou večery (1956) a Dávno již dozněly cepy (1963) jsou další sbírky, svědčí o proměně krajiny i lidí v důsledku sociální přeměny vesnice padesátých a šedesátých let 20. století. V roce 1969 vyšla sbírka Dub královny Johanky, která vznikla na základě bezprostředího styku s kulturními výtvory lidských rukou. F. X. Šalda kdysi přiznal autorově poezii prostotu, originalitu a kultivovanost básnického vyjádření i výtvarného vidění a tím vším se vyznačuje sbírka Vratečín (1973). Sbírka Ticho v oranicích (1979) přináší opět obrazy přírody a vzdává hold prostým pracujícím lidem.
Ladislav Stehlík znal podrobně celé jižní Čechy, znal snad každičký kámen, kapličku, kostel, cestičku, hrádek i tvrz, ale i osudy lidí, kteří žili v tomto kraji či odtud vzešli, jejich zvyky, lidovou kulturu. Poučeně mohl tedy zobrazit ráz krajiny i výtvarné památky, zachytit i kulturní osobnosti. To vše uplatnil v Zemi zamyšlené – cyklu lyrických próz, črt a reportáží. První verze vyšla v roce 1947, postupně byla autorem doplňována, dopracovávána, a tak se rozrostla do třísvazkového cyklu. Toto obsáhlé dílo je doplněno autorovými kresbami, které dokládají jeho vztah k výtvarnému umění. Země zamyšlená získala i televizní podobu (1971 - 1972). Celkově je tato próza výraznou syntézou krajinné a kulturní inspirace. Z cest do zahraničí vznikla sbírka Višňovou kůrou jaro voní (1961 – pobyt v Sovětském svazu) a cestopis Slunce v olivách (1972 – pobyt v Řecku).
Je autorem řady básnických knih pro děti, kde rovněž uplatňuje své kresby. Jsou to: Od jara do zimy (1953), Na rybníce (1954), Malý přírodopis (1956), Dětské hry (1956). Ve všech těchto verších je zobrazen prostý venkovský život lidí a dětí, příroda a prostředí domova. Další sbírky Alšova vlast (1953), Zvířata a zvířátka (1976), Ladovy veselé učebnice (1977, 1979, 1982) nám připomínají velké umělce Alše a Ladu. Autor navazuje na tradice básnictví pro děti. Jeho dílo pro nejmenší čtenáře představuje osobitý přístup, který vyplývá z jeho uměleckého talentu lyrického i výtvarného, jednak navazuje na starší tradice (verše K. V. Raise či Josefa Kožíška).
Jako výtvarník vystoupil Stehlík poprvé na veřejnost v roce 1957 ilustracemi druhého vydání své knihy Země zamyšlená, poté uspořádal i několik samostatných výstav. Jeho výtvarné práce jsou i v rodném domku v Bělčicích, který je proměněn na jeho muzeum. Na základě svého trvalého zájmu o výtvarné umění a bohatých styků s výtvarníky napsal úvodní slova do řady katalogů k mimopražským i pražským výstavám malířů a výtvarníků regionálního i národního významu.
Dílo L. Stehlíka se uzavřelo sbírkou Světla v oknech (1982) a knihou U krbu (1987), která je souborem vzpomínek na dlouhou řadu uměleckých osobností, zejména výtvarných.
Osobní fond obsahuje bohatě zachovanou korespondenci, celou řadu rukopisů a bohatou dokumentaci zvláště ke knize Země zamyšlená. Cenná je korespondence s jihočeskými a západočeskými výtvarníky a spisovateli (František Hampl, Josef Hodek, bratři Kočí, Antonín Kříž, Alois Moravec, Miloslav Nohejl, Josef Pojar, Ivan Slavík, Karel Šafář, Miloš Tůma, Karel Vokáč, Viktor Vorlíček, Václav Živec), jsou zachovány i velké celky dopisů Františka Halase, Františka Götze, Václava Kaplického či Josefa Kopty. Bohatá je korespondence rodinná a korespondence malíře Aloise Moravce.
Do literárního archivu Památníku národního písemnictví věnovala písemnou pozůstalost L. Stehlíka jeho rodina v letech 1986 - 1992, je zpracovaná pod přírůstkovým číslem 53/86 a je uložena v 73 archivních kartonech. Zahrnuje období 1866 - 1987.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace