Literární archiv Památníku národního písemnictví - Hurdálek Josef František

Vyhledávání:
Josef František Hurdálek
(1747-1833)


Narodil se 6. listopadu 1747 v  Náchodě, zemřel 27. prosince 1833 v  Praze a byl pohřben na Malostranském hřbitově v  Košířích. Po zrušení hřbitova byly v  roce 1890 převezeny jeho pozůstatky do Náchoda.
Josef Hurdálek, syn náchodského tkalce, studoval gymnázium v  Kladsku a Novoměstské gymnázium v  Praze. V  Praze studoval filozofii a teologii a 21. září 1771 byl vysvěcen na kvěze. V  roce 1775 odešel jako prefekt na šlechtickou tereziánskou akademii do  Vídně, avšak již v  roce 1777 jej povolal jeho diecézní biskup Josef Adam hrabě Arco za  biskupského tajemníka a konzistorního referenta do Hradce Králové. Mimořádně významné postavení měl Hurdálek, žák Seibtův a přítel Dobrovského, za Arcova nástupce, osvícenského biskupa Jana Leopolda Haye, který se o něm vyslovoval jako o nejvzdělanějším a nejvzornějším knězi své diecéze. Hurdálek byl hlavním Hayovým spolupracovníkem a rádcem při provádění náboženské tolerance. Vyznačoval se mírností a rozvážností a výsledky, kterých ve své činnosti dosahoval, mu zjednaly vážnost v  pražských a vídeňských osvícenských kruzích. V  roce 1785 se stal Hurdálek rektorem pražského generálního semináře. Po zrušení generálních seminářů v  roce 1790 odešel do penze, žil v  ústraní a zabýval se studiem Kanta a osvícenské filozofie. V  roce 1794 byl jmenován kapitulním děkanem v  Litoměřicích a roku 1815 se stal litoměřickým biskupem. Mírný a svobodomyslný a upřímně česky smýšlející i na biskupském stolci, přál Hurdálek reformním snahám ve své diecézi, zejména pak působení mladého nadšeného bolzanovce Michaela Josefa Fesla, profesora dějin a církevního práva na litoměřickém bohosloveckém učilišti, jehož Hurdálek jmenoval presesem semináře a konzistorním radou. Fesl, podporovaný přízní a důvěrou biskupovou a nadšením svých mladých spolupracovníků z  řad litoměřických profesorů, kteří byli vesměs žáky Bolzanovými, rozvinul horlivou a úspěšnou pedagogickou činnost, směřující k  výchově vědecky i mravně vzdělaných kněží v  duchu Bolzanových idejí. Když však Feslem založený tajný spolek Christenbund, který měl sdružovat v  novém duchu vychované bohoslovce a mladé kněze, poskytl důvod světským i církevním úřadům k  ostrému zákroku proti Bolzanovi a Feslovi, byli oba z  úřadu sesazeni pro obvinění z  hereze a proti Feslovi bylo vzneseno obvinění z  velezrady. Obětí perzekuce se nakonec stal i stařičký biskup Hurdálek: byl v  roce 1822 přinucen k  rezignaci. Jako rezignovaný biskup žil v  Praze, kam ho věrně doprovodil jeho sekretář František Schneider, rovněž Bolzanův žák, a zůstal s  ním až do jeho smrti.
Hurdálkovo působení a jeho lidský profil vylíčil v  nekrologu, uveřejněném roku 1834 v  Časopisu katolického duchovenstva, jiný z  Bolzanových žáků, Hurdálkův někdejší sekretář, Vincenc Zahradník.
Z  Hurdálkovy písemné pozůstalosti opatruje literární archiv jen malý fragment: jeho osobní doklady, které roku 1890 věnoval Národnímu muzeu Hurdálkův prasynovec, královéhradecký kanovník Josef Šrůtek. Pozůstalost je uložena v  literárním archivu PNP v  jednom archivním kartónu pod přírůstkovými čísly 127/38 a 58, 260/42. Zahrnuje období 1771 - 1859, 1938.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace