Literární archiv Památníku národního písemnictví - Studnička František Karel

Vyhledávání:
František Karel Studnička
(1870-1955)

Narodil se 25. listopadu 1870 v Praze, zemřel 2. srpna 1955 rovněž v Praze. Byl synem významného matematika Františka Josefa Studničky.
Během studií na akademickém gymnáziu se vyhranil jeho zájem o přírodní vědy, a proto se rozhodl pro další studium na lékařské fakultě (1889 - 1895). Po získání doktorátu podnikl několik studijních cest do zahraničí, pracoval v odborných ústavech v Jeně, Berlíně, Vídni, Terstu a Neapoli. V roce 1900 se habilitoval na pražské filozofické fakultě jako docent histologie a mikroskopické anatomie, ale již v následujícím roce byl z existenčních důvodů nucen odejít do Brna, kde pak působil jako docent všeobecné zoologie a srovnávací anatomie na české technice. V roce 1909 byl jmenován mimořádným profesorem a po založení brněnské univerzity se stal v roce 1919 řádným profesorem její lékařské fakulty. Do Prahy se vrátil teprve v roce 1934, kdy převzal po smrti Otakara Srdínka řízení histologicko-embryologického ústavu lékařské fakulty. Roku 1939 odešel na odpočinek.
Svou rozsáhlou vědeckou a publikační činnost zahájil Studnička v roce 1888 několika drobnými pracemi z oboru botaniky. Jeho zájem se však brzy soustředil na oblast živočišné morfologie a zejména histologie a cytologie. V těchto oborech dosáhl nejvýznačnějších výsledků a svou exoplazmovou teorií významně přispěl k poznání stavby živé hmoty. Nové poznatky publikoval až do padesátých let samostatně i časopisecky v několika jazycích, za   dílo Úvod do plasmatologie mu byla v roce 1951 udělena státní cena.
Velkou pozornost věnoval také odkazu J. Ev. Purkyně - svými články v zahraničním tisku obhájil zejména prioritu jeho buněčné teorie. V roce 1935 byl jedním ze zakladatelů Společnosti pro studium života a díla J. Ev. Purkyně. V letech 1937 až 1941 pak byl editorem II. - IV. svazku jeho sebraných spisů a pro Sborník J. Ev. Purkyně připravil bibliografii jeho prací (1937).
Nelze opomenout ani Studničkovu činnost organizátorskou, která se uplatnila především na Moravě, kde ve spolupráci s Eduardem Babákem založil Biologickou společnost (1912) a spoluredigoval Biologické listy.
Při založení Československé akademie věd byl jako jeden z prvních jmenován akademikem (1952) a výrazem uznání jeho celoživotní vědecké práci bylo i členství v   mezinárodních vědeckých společnostech (např. Société de Biologie v Paříži) a udělení Řádu republiky (1955).
Písemnou pozůstalost F. K. Studničky tvoří korespondence, z níž nejrozsáhlejší je soubor dopisů E. Babáka, dokumentující jejich spolupráci na vydávání Biologických listů; zastoupena je i korespondence s purkyňovskými badateli (B. Bouček) a dva dopisy Jaroslava Heyrovského. Dále je připojen fragment korespondence Františka Josefa Studničky (dříve získaná část jeho pozůstalosti je uložena v LA PNP jako samostatný fond). V rukopisech je obsaženo několik odborných studií a článků, učebnice plasmatologie a obsáhlý rukopis osobních vzpomínek v několika verzích. Cizí rukopisy jsou mj. zastoupeny několika kartotékami zpracovávajícími Studničkovu bibliografii. Fond doplňující doklady, tisky a soubor fotografií.
Písemná pozůstalost Františka Karla Studničky byla vyčleněna z písemností Purkyňovy komise a je uložena v 9 archivních kartónech pod přírůstkovým číslem 29/86. Fond zahrnuje období 1821 – 1955.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace