Literární archiv Památníku národního písemnictví - Jaenig Karel

Vyhledávání:
Karel Jaenig
(1835-1914)


Narodil se 5. března 1835 v Bělé, okres Kaplice, a zemřel 6. října 1914 v Praze.
Po filozofických a teologických studiích v Praze byl vysvěcen na kněze. V letech 1858 až 1862 působil jako kaplan ve Vildštejně a v Kraslicích. Roku 1863 byl poslán kardinálem Bedřichem Schwarzenberkem na vyšší studia do Říma, která ukončil roku 1865 a byl promován na doktora církevního práva. Po návratu z Říma byl povolán do arcibiskupské konsistoře v Praze a stal se sekretářem církevního soudu a roku 1869 přísedícím tohoto soudu.
Pro své rozsáhlé jazykové znalosti, uhlazené vystupování a zkušenosti v církevně politické oblasti byl určen kardinálem Schwarzenberkem, aby se stal vedoucím význačného římského ústavu S. Maria dell´Anima. Roku 1870 odchází opět do Říma a stává se představeným mezinárodního ústavu, kde byli vychováváni čeští, rakouští a němečtí bohoslovci. Jaening se stal záhy významnou osobností v římské kurii a navázal velmi četné styky s vynikajícími představiteli římské kurie, s českým, rakouským a německým episkopátem, s význačnými učenci a diplomaty. Udržoval také přátelské styky s českým prostředím, zejména kněžským. Byl pověřován významnými církevními úkoly, řadou funkcí. Byl jmenován apoštolským protonotářem, prelátem a dostalo se mu četných vyznamenání. Roku 1889 se vrací do Čech a byl jmenován administrátorem kostela sv. Jana na Skalce v Praze II. Ač rodem Němec, přilnul k Praze a českému prostředí, což mu umožňovalo také to, že znal dobře česky. Účastnil se českého kulturního života, udržoval přátelské styky s Josefem Hlávkou, Antonínem Wiehlem a Josefem Fantou a četnými jinými. Obětavě pracoval v klubu Za Starou Prahu a byl ochotným průvodcem zahraničních hostů z vědeckého a uměleckého světa po pražských památkách. Jeho pracovitost, zanícení pro umělecké památky a jeho skromnost - jeho heslem bylo “la vita semplice est piu felice” - způsobily, že byl velmi oblíben.
Měl značné zásluhy na záchraně četných uměleckých památek. Zúčastnil se prací na obnovu anežského kláštera v Praze, kostela sv. Petra a Pavla na Zderaze, Panny Marie Sněžné a kostela na Skalce. Finanční pomocí se postaral o záchranu cenných kaplí v Motole a Suchdole, kostela v Rožmitále a Českých Budějovicích. Získával památky ze zahraničí i z domova pro Národní muzeum v Praze a pro jiná muzea.
Pozůstalost Karla Jaeniga je rozsáhlá. Obsahuje bohatou korespondenci v rozpětí skoro 60 let, kterou pečlivě uchovával. Jeho rozsáhlé styky s významnými činiteli církevního i politického života v Itálii, Německu a ve střední Evropě i přátelská korespondence s českým prostředím činí jeho pozůstalost cenným pramenem. Jaenig poslední vůlí učinil univerzálním dědicem českobudějovického biskupa Josefa Hůlku, který pověřil nástupce Jaenigova dr. Vincence Oehma (1854 - 1935), aby rozdělil knihovnu, sbírku obrazů a literární pozůstalost církevním institucím. Literární pozůstalost a část knihovny zůstala na Skalce. Ještě za svého života Vincenc Oehm, který byl v přátelských stycích s klášterem strahovským, věnoval tyto knihy strahovskému klášteru a po jeho smrti jeho nástupce Václav Vajs věnoval strahovské knihovně zbytek knih a literární pozůstalost Jaenigovu.
S knihami byla Jaenigova korespondence uložena ve strahovské knihovně odkud byla předána po zřízení Památníku národního písemnictví jeho oddělení dokumentace, které roku 1966 delimitovalo tuto sbírku literárnímu archivu PNP. Pozůstalost je uložena ve 12 kartónech pod přírůstkovým číslem A 379/58 a zahrnuje období 1861 - 1922.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace