Literární archiv Památníku národního písemnictví - Jahn Jiljí Vratislav

Vyhledávání:
Jiljí Vratislav Jahn
(1838-1902)


Český pedagog a spisovatel J. V. Jahn (pokřtěn jako Jiljí Kamil Jahn) se narodil 22. 1. 1838 v Pardubicích, zemřel 18. května 1902 v Praze.
Z Pardubic přešel roku 1849 do Prahy na německou stavovskou reálku a v roce 1853 na stavovskou techniku, na které se 5 let věnoval inženýrským a chemicko-technologickým studiím. Současně psal básně - jeho první báseň Mnich vyšla v Lumíru v roce 1858. Přispíval do almanachu Máj a Obrazů života, které později, v letech 1861 - 1862, redigoval. Koncem 50. let přispíval i do Šimáčkova Posla z Prahy a byl členem redakce Riegrova Slovníku naučného. V roce 1861 se stal členem redakce Národních listů. Po vykonání státních zkoušek pro střední školy, začal v roce 1863 učit na nově zřízené vyšší reálné škole v Pardubicích, kde byl v následujícím roce zvolen jejím ředitelem a tuto funkci zastával celých 30 let.
V letech 1873 - 1885 řídil též pokračovací průmyslovou školu a mnoho let i městskou vyšší dívčí školu. Jahn byl členem zastupitelstva města Pardubic a řady zdejších spolků. V roce 1874 a 1875 byl zvolen poslancem českého sněmu, jehož zasedání se, stejně jako další čeští poslanci, neúčastnil. V roce 1885 byl zvolen poslancem říšské rady. Působil jako tajemník Českého klubu, člen rozpočtového a školského výboru, v roce 1890 se stal členem delegace a parlamentární komise pravice. Ve volbách roku 1891, ve kterých zvítězili mladočeši, zvolen nebyl. V roce 1894 byl Jahn na vlastní žádost penzionován; za svoji pedagogickou činnost obdržel titul školního rady. V témže roce se s rodinou odstěhoval do Prahy, kde pracoval ve Společnosti pro průmysl chemický a v Ústřední matici školské. Byl též spoluredaktorem Chemické knihovny technologické a Časopisu pro průmysl chemický. V letech 1895 - 1902 řídil soukromou střední dívčí školu spolku Minerva.
J. V. Jahn se věnoval literární činnosti především v 50. a 60. letech. Jeho básně vyšly v almanachu Máj (1859 - 1861), v Lumíru (1858 - 1863 a 1872 - 1873), ve Vínku chrudimské merendy studentské (1859 - 1862), Obrazech života (1859 - 1862), Poutníku od Otavy, Boleslavanu, Zlaté Praze (1864), Světozoru, Koledě, Humoristických listech Perštýnu, také v publikacích Národ sobě a Za praporem sokolským. Jahnovy četné proslovy a památní básně byly otištěny ve Vilímkových Besednících. V roce 1861 vydal s Bedřichem Peštou ve prospěch Havlíčkova fondu sbírku básní Naše mohyly. V roce 1862 sbírky básní Růženec a Sibyllinské věšťby, roku 1861 vyšla jeho truchlohra Kateřina z Perštýna. Drama Carevič Konstantin a operní text Die Brüder vom Kelche zůstaly v rukopise. Několik Jahnových povídek vyšlo v letech 1859-1861 v Lumíru, Máji, Obrazech života, Poslu z Prahy a v almanachu Růži. Četné Jahnovy básně byly zhudebněny (B. Smetana, K. Bendl). V letech 1862 - 1865 vydal Jahn 3 svazky překladů Heršlových povídek Svět a lidé. Přeložil též část Schödlerovy Knihy přírody a vydal 1. a 4. díl Kroniky práce. Jahnova literární tvorba byla ochromena v roce 1869, kdy přišel o levé oko. (Důsledek onemocnění zeleným zákalem a nikoli úrazu při chemickém pokusu, jak se traduje v části literatury. Viz Jaroslav J. Jahn: O mém otci, tisk uložený v LA PNP.) V pozdějších letech psal Jahn především odborné a populárně vědecké články, které uveřejňoval v Riegrově slovníku naučném, Živě, Obrazech života, Chemických listech apod. Mnohé Jahnovy odborné práce a překlady byly používány jako učebnice na středních školách. V roce 1861 vydal Jahn životopis Františka Ladislava Riegra, který později za vydatné pomoci Marie Červinkové-Riegrové doplnil a rozšířil. Tento rozsáhlý životopis vyšel v roce 1890.
Písemnou pozůstalost Jiljí Vratislava Jahna daroval v roce 1906 jeho syn Jaroslav Jiljí Jahn Knihovně Národního muzea, kde ji v roce 1909 doplnil dar Václava Diviše Čisteckého z Přelouče. Fond přešel později do LA PNP, kde je uložen ve 20 kartónech a 1 kartónu na velké formáty pod přírůstkovým číslem 7/26. (Jednotliviny jsou uloženy pod př. čísly 288/38, 54/44, 2231/67 ).
Ve fondu jsou vedle dokladů J. V. Jahna uloženy doklady jeho otce Jiljího Jana Jahna (1806 - 1888), manželky Boženy Jahnové, roz. Svobodové (1840 - 1902), jejích rodičů, Marie Svobodové a Václava Svobody, dcery Milady Jahnové a dalších rodinných příslušníků.        Korespondence J. V. Jahna je rozsáhlá, větší celky tvoří např. korespondence Antonína Bělohoubka, Adolfa Heyduka, Emila Holuba, Elišky Krásnohorské, Karla Mattuše, Emanuela Tonnera, Václava Vlčka, Jaroslava Vrchlického, Zikmunda Wintera, z korporací korespondence nakladatelství I. L. Kober v Praze. Je zajímavé, že se nedochovaly žádné dopisy F. L. Riegra a jeho dcery Marie Červinkové-Riegrové. V korespondenci rodinné jsou uloženy dopisy adresované manželce Boženě Jahnové, synu Jaroslavu Jiljímu Jahnovi, dceři Boženě Jahnové, provdané Pavlíčkové a dalším rodinným příslušníkům. Fond obsahuje také korespondenci cizí.
Téměř v úplnosti se ve fondu zachovaly Jahnovy rukopisy. Jde především o jeho rozsáhlou básnickou tvorbu, ale i prozaická díla, povídky, divadelní hry a libreta (např. Carevič Konstantin, Die Brüder vom Kelch, Kateřina z Perštýna, Přemysl Otakar II.) a řadu odborných studií a článků. Vedle autobiografií jsou zde uloženy životopisné studie Filipa Stanislava Kodyma, Antonína Bělohoubka, Antonína Marka, Jana Baptisty a Karla Milana Lamblových), články o B. Němcové, K. Havlíčku Borovském atd.
Jahnovu poslaneckou a veřejnou činnost dokumentují četné parlamentní řeči a proslovy. V rukopisech jsou dále uloženy Jahnovy poznámky, výpisky, pracovní materiály, překlady, zápisníky, deníky a školní sešity. Cizí rukopisy obsahují encyklopedická hesla pro Riegrův slovník naučný od různých autorů (K. J. Erbena, V. Hanky, Vojtěcha Šafaříka), ale i rukopisy Vítězslava Hálka, Jana Palackého a především Václava Svobody, otce Boženy Jahnové (zemřel 1883), úředníka české spořitelny, spisovatele a překladatele (básně, divadelní hry a zpěvohry), Vojtěcha Svobody, děda Boženy Jahnové, farního učitele v Bukovníku na Sušicku, a Boženy Jahnové.
V tiscích jsou uloženy básně a odborné práce J. V. Jahna. Pro badatele je zajímavá Genealogie rodiny Jahnů, kterou sestavil a v letech 1906 a 1920 vydal Jaromír Jan Jahn. Ve výstřižcích jsou uloženy články týkající se Jahnova pedagogického působení, jeho politické a veřejné činnosti, odborných vědeckých prací. Je zde řada nekrologů a vzpomínkových článků, část výstřižků je věnována hudebnímu působení Boženy Jahnové.
Fotografie obsahují především rodinné snímky. Je však mezi nimi uloženo i fotoalbum Amerického klubu dám z roku 1869 či portrét F. Palackého. Ve variích jsou vedle kreseb chemických nástrojů a postupů také portréty Václava Svobody a Kateřiny Svobodové a portrét mladého J. V. Jahna od Adolfa Heyduka.
Časový rozsah fondu je vymezen lety 1789 - 1933.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace