Literární archiv Památníku národního písemnictví - Svítil Josef - Karník Jan

Vyhledávání:
Josef Svítil
(pseudonym Jan Karník či Kárník))
(1870-1958)


Josef Svítil se narodil 16. 8. 1870 v Novém Městě na Moravě, zemřel 27. 12. 1958 tamtéž.
       Studoval na gymnáziu v Brně a Německém Brodě, medicínu na Karlově univerzitě v Praze. Působil jako obvodní lékař ve Velkých Opatovicích a Novém Městě na Moravě.
V literatuře je znám pod pseudonymem Jan Karník (popř. Kárník), který si zvolil po příbuzných z matčiny strany. V jeho díle se zrcadlí láska k domovu, vlasti, horácké přírodě, lidové tradici, náboženská víra a pochopení pro lidské slabosti.
V roce 1904 vydal první básnickou sbírku Chudobná žeň. Teprve po delší době následovaly další: Moravská symfonie (1919), Večery u krbu (1922), Červená a bílá (1923), Závětří (1928), Vosí hnízdo (1932), Srdce z pouti (1938), Dooráno (1940).
Současně psal i prózu. V roce 1921 vyšel román Soumrak rodu Jamborova, v letech 1925 – 1926 vznikly soubory fejetonů, črt, studií, článků a vzpomínek Sladké s hořkým a Listy z kroniky.
Svými překlady k nám uváděl díla polských autorů (J. Kochanowski, S. Wyspiański, E. Zegadlowicz). Pochopení polské literatury a vzájemných kulturních styků se odráží v Karníkových výborech z polské poezie Z polského Parnasu (1929), Poezie svobodné Polsky (1937) a v knize literárních studií Pod perutí bílého orla (1926).
Zájem o Slovensko a slovenskou literaturu přivedl J. Karníka k vydání některých děl Svetozára Hurbana–Vajanského a Martina Kukučína. Své články a životopisné úvahy sestavil do knihy Duch Slovenska (1928).
V roce 1941 vyšla Karníkova monografie o slavném chirurgovi a básníku Eduardu Albertovi. Pravidelně přispíval do novin a časopisů (Lidová demokracie, Lidové listy, Národní obroda, Pozor a další). Po celý život se věnoval nenápadné ale náročné kulturní práci v malém městě.
Písemná pozůstalost Josefa Svítila není zachována v úplnosti. Tvoří ji především korespondence přijatá, dokládající jeho zájem o polskou a slovenskou literaturu a kulturu. Bohatá a přínosná je korespondence J. Čepa, J. F. Hrušky, M. Hýska, P. Křičky, E. Masáka, A. Nováka, F. S. Procházky, F. Sekaniny, F. Skácelíka, O. Svozila, J. Zahradníčka a dalších osobností českého kulturního života.
Podstatnou část písemné pozůstalosti získal literární archiv Památníku národního písemnictví v roce 1976. Fond je uložen v 11 kartónech pod přírůstkovými čísly 24/76, 88/84 a zahrnuje období 1891 – 1957.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace