Literární archiv Památníku národního písemnictví - Jandera Ladislav

Vyhledávání:

Ladislav Jandera
(1776-1857)

Narodil se 19. února 1776 v Hořicích v Podkrkonoší, zemřel 27. července 1857 v  Praze a byl pohřben na Malostranském hřbitově v Košířích.
Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a filozofii v Praze, kde se přátelsky stýkal s  Bernardem Bolzanem a Janem Stoppanim, s kterým 26. prosince 1800 vstoupil do  strahovského kláštera. Slavné sliby složil 31. ledna 1802 a na kněze byl vysvěcen 18. září 1802. Na podnět svého profesora matematiky Stanislava Vydry se věnoval studiu matematiky a po Vydrově onemocnění a oslepnutí suploval jeho stolici matematiky. Dne 26. srpna 1804 dosáhl doktorátu filozofie a po Vydrově smrti (3. prosince 1804) byl již 25. února 1805 jmenován řádným profesorem matematiky na pražské univerzitě. Byl dvakrát děkanem filozofické fakulty a na rok 1828 byl zvolen rektorem univerzity. Od roku 1830 byl členem Královské české společnosti nauk. Při příležitosti svého třicetiletého působení na univerzitě byl vyznamenán zlatou medailí a titulem císařského rady. Roku 1852 oslavil padesáté výročí slavných slibů a  kněžství a roku 1853 a 1854 padesáté výročí doktorátu a univerzitní profesury. Tehdy byl vyznamenán různými církevními a státními vyznamenáními a také byl jmenován čestným občanem města Prahy. I když měl nárok na odpočinek, nepřestal přednášet a ještě několik týdnů před smrtí konal svá čtení. Za svého půlstoletého působení na univerzitě vychoval více než 20 000 žáků. Podle svědectví současníků byl Jandera profesorem přísným, jeho přednášky byly jasné a srozumitelné. Byl výborným společníkem, shromažďoval kolem sebe řadu přátel a  byl obětavým podporovatelem studentů. Pokračoval v tradici svého učitele a předchůdce Stanislava Vydry v tom, že byl i upřímným vlastencem a milovníkem hradeckého kraje a  zejména svých rodných Hořic. Pedagogické práci se věnoval velmi obětavě, třebaže si nejednou v korespondenci stěžoval, že přednášky a hlavně úmorné zkoušky ho odvádějí od  odborné práce i od jeho oblíbených studií historických. Z oboru matematiky publikoval dvě práce, četné jeho ostatní práce matematické zůstaly v rukopise. Vedle matematiky měl Jandera veliký zájem o české dějiny a zejména se horlivě zabýval historií rodného města a kraje. Sám pečlivě vypisoval z literatury i z archivních pramenů a měl řadu přátel, kteří mu pomáhali v této práci. Knižně vyšlo jeho pojednání o Miletíně pod názvem Über Miletin in Böhmen. Ein topographisch-historischer Versuch (1830). O jeho přátelských stycích, úřední a profesorské činnosti poučují jeho deníky. Pozůstalost Janderova není uchována na jednom místě. Úřední doklady a značná část jeho korespondence spolu s některými rukopisy je uložena ve Státním ústředním archivu v Praze – ve fondu Strahovský klášter, karton č. 1241. Rukopisy a deníky Janderovy jsou ve Strahovské knihovně. Část korespondence a rukopisů byla studována strahovským knihovníkem Cyrilem Strakou a půjčována různým badatelům. Tato část Janderovy pozůstalosti byla uložena v Dlabačově komoře ve Strahovské knihovně. Při zřízení Památníku národního písemnictví byla předána do oddělení Dokumentace PNP a odtud roku 1966 delimitována do literárního archivu. Pozůstalost Janderova v literárním archivu je uložena v  7  archivních kartónech pod přírůstkovými pod přírůstkovými čísly 285/40, A 379/58 a 102/81. Zahrnuje období 1805 – 1853.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace