Literární archiv Památníku národního písemnictví - Svoboda Václav Alois

Vyhledávání:
Václav Alois Svoboda
(1791-1849)

Václav Alois Svoboda (též Navarovský) se narodil 8. prosince 1791 v Navarově na Boleslavsku a zemřel 8. ledna 1849 v Praze - Košířích.
Gymnázium absolvoval v Mladé Boleslavi a na Starém městě pražském a jeho intelektuální počátky jsou pod silným vlivem boleslavského piaristy Dominika Kynského (v tomto směru je velice pozoruhodné Svobodovo básnické vyznání svému „zasvětiteli“ v básni Želaní z roku 1813). Na konci desátých let studoval na pražské filozofické a právnické fakultě, v letech 1810 - 1813 působil jako vychovatel v pražských patricijských rodinách. Roku 1814 počal působit jako zatímní učitel v Písku a roku 1815 se stal c. k. profesorem v Jindřichově Hradci. Mezi jeho přáteli figurují přední čeští intelektuálové své doby (V. Hanka, A. Marek, J. Nejedlý aj.). Roku 1819 se oženil.
Ve své básnické tvorbě se nechal silně ovlivnit poetikou německého romantismu (zvláště F. Schillerem). Přispíval do Hromádkových Vídeňských novin, některé básně uveřejnil též v Hankových a Machkových Dějinách Čechů v obrazích (1820 - 1825). Na konci dvacátých let se stýkal též s Palackého muzejním okruhem. V posledních desetiletích svého života se znovu intenzívněji přimkl ke svým katolickým kořenům, čímž se jeho tvorba motivicky přiblížila církevním kruhům okolo Časopisu pro katolické duchovenstvo. Jeho nestálá povaha zapříčinila, že mnoho literárních projektů zůstalo jen v torzech.
Svobodova literární pozůstalost se nachází v literárním archivu Památníku národního písemnictví a je zachována pouze z části. Její nejcennější položku tvoří rukopisy básní. Pozůstalost je uložena v jednom archivním kartónu pod přírůstkovým číslem 29/63 a zahrnuje léta 1809 - 1848.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace