Literární archiv Památníku národního písemnictví - Janovský Miroslav

Vyhledávání:
MIROSLAV JANOVSKÝ
(1903 - 1974)

Narodil se 13. 1. 1903 v Jilemnici, zemřel 12. 5. 1974 v Praze.
Knihovník, bibliofil.
Pocházel z rodiny jilemnického pekaře Františka Janovského. Otec brzy po jeho narození zemřel, jeho matka, Justina Janovská, se snažila živnost neúspěšně udržet, poté si pronajala obchod a přivydělávala si příležitostným šitím. Velký vliv na jeho výchovu měl jeho poručík – strýc Benjamin Patočka, houslař z Jičína.
Po ukončení měšťanské školy v Jilemnici v roce 1917 pokračoval tamtéž ve studiu na Státní odborné škole tkalcovské. Po jejím absolvování získal místo úředníka v Okresní zásobovací komisi, v roce 1920 nastoupil do služeb berní správy, zde působil do roku 1922. Pak státní službu opustil a začal studovat v Praze na obchodní škole Českoslovanské obchodnické besedy. Po roce studium přerušil a stal se kontoaristou nakladatelství Památníku odboje. Po zániku nakladatelství přešel do knihovny Památníku odboje, pozdějšího Památníku osvobození. V době okupace musel své pracoviště zaměnit za knihovnu Uměleckoprůmyslové školy, po osvobození se opět vrátil, nyní již do Vojenského historického ústavu, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1970. Za 40 let práce za sebou zanechal vybudovanou specializovanou knihovnu prvního a druhého odboje a dějin československého vojenství.
Krátce po svém příchodu do Prahy se seznámil s Marií Klimšovou, se kterou se v roce 1935 oženil.
Řadu let aktivně pracoval v Ústředním spolku československých knihovníků, 10 let byl jeho jednatelem. Stal se členem Sboru pro zřízení Památníku národního osvobození a pomníku Jana Žižky na hoře Vítkově a podílel se na budování Pantheonu a Mauzolea Památníku národního odboje i Žižkova pomníku. Byl dlouholetým členem Spolku českých bibliofilů, postupně pracoval jako člen výboru a archivář spolku.
       Po celý svůj život byl velkým milovníkem knihy. Vlastnil jednu z nejúplnějších máchovských sbírek, přečetnou knihovnu ušlechtilých domácích tisků, sbírku autogramů a sbírku drobné grafiky. Jako jilemnický rodák byl poután také k podkrkonošskému kraji a Českému ráji i jeho básníkům, zvláště pak k Fráňovi Šrámkovi. Podařilo se mu získat všechna prvá vydání jeho děl a všechna vydání jeho Splavu a Stříbrného větru. Jeho lásku ke knize a sběratelství dokládají také jeho příležitostné články a studie otiskované hlavně v publikacích Spolku českých bibliofilů.
Oddíl dokladů obsahuje kromě dokladů vlastních a rodinných také jednotliviny dokladů cizích, získaných sběratelskou činností M. Janovského (L. Bratršovský, Š. Jež, Fr. Kubka, T. G. Masaryk, J. Masařík, R. Medek, B. Pračka, J. Vrchlický). Korespondenci vlastní tvoří rozsáhlý konvolut dopisů rodinných přátel, spolupracovníků a literárních a výtvarných umělců (K. Babka, P. Bezruč, J. Emler, E. Frinta, M. Halík, J. Havlíček, R. Hlava, J. Holler, A. Chvála, Š. Jež, K. Kazbunda, B. Koutník, B. Lifka, J. Malý, J. Masařík, R. Medek, M. Novotný, B. Obrovská, J. Pečírka, Fr. Rys, K. Sýkora, Fr. Tichý, Z. Vavřík, K. Vik, J. Weiss, J. Werstadt, O. Zemek aj.). Podstatnou část fondu tvoří sbírka korespondence a rukopisů významných osobností převážně české kultury (V. Dyk, J. Havlíček, I. Herrmann, B. Jenšovský, Š. Jež, A. Klášterský, J. Masařík, R. Medek, B. Pračka, Fr. X. Svoboda, J. Škorpil, V. Šmidt aj.). Sbírka se rozrůstala po celý život M. Janovského, část získal v době svého působení v knihovnickém oddělení Uměleckoprůmyslové školy (J. Škorpil a okruh jeho známých), část dary svých přátel a nákupy v antikvariátech. Oddíl rukopisů doplňuje konvolut rukopisů vlastních. Jedná se o verše věnované přátelům k jejich životnímu jubileu, z dalších prací pak projevy k smutečním rozloučením, k zahájení různých výstav, články s vlastivědnou a knihovnickou tematikou. Pozůstalost je doplněna soubory tisků, výstřižků a fotografií, týkajících se opět především osobností kulturního života. K fondu je přiloženo několik varií (grafické listy různých autorů). Fond je v závěru doplněn zcela samostatným oddílem, týkajícím se Vojtěcha Preissiga. Materiál M. Janovský získal zřejmě díky svým stykům se Spolkem českých bibliofilů, se kterým V. Preissig spolupracoval. Obsahuje několik jednotlivin vlastních dokladů, Preissigovu korespondenci a korespondenci jeho ženy Ireny Preissigové-Vaňousové, 1 rukopis vlastní a rukopisy nezjištěných autorů týkající se V. Preissiga. Následují tisky, výstřižky a fotografie věnované jeho práci a oddíl varií, obsahující velké množství Preissigových kreseb, náčrtů a grafických návrhů.
Osobní fond Miroslava Janovského získal literární archiv Památníku národního písemnictví v roce 1974. V přírůstkové knize je evidován pod číslem 106/74, jedna jednotlivina pak pod číslem 39/80. Fond zpracovala Magdaléna Šrůtová, je uložen ve 25 kartonech, zahrnuje časové období 1571 - 1993.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace