Literární archiv Památníku národního písemnictví - Šafář Karel

Vyhledávání:
Karel Šafář
(1889-1970)


Narodil se 28. ledna 1889 v Českých Budějovicích, zemřel 3. června 1970 tamtéž.
Otec, Matěj Šafář, pocházel z Českých Budějovic a pracoval zde jako truhlář. Matka, Kristina Foitlová, byla rodem z Velešína a byla praneteří obrozeneckého básníka Josefa Vlastimila Kamarýta. Šafářovi měli celkem šest dětí, tři chlapce a tři děvčata, Karel byl jediný z mužských potomků, který se dožil dospělého věku. V roce 1894 zemřel Šafářův otec a matka zůstala sama se čtyřmi dětmi. Přesto umožnila Karlovi, aby vystudoval českobudějovické Jirsíkovo gymnázium, kde také v roce 1908 maturoval. V té době si již přivydělával kondicemi a rovněž uveřejnil první překlad.
Po maturitě se rozhodoval, zda odejde studovat do Vídně (táhl ho tam zájem o orientální jazyky) nebo do Prahy. Nakonec rozhodla finanční situace rodiny, a tak od roku 1908 studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, obor německý jazyk - francouzský jazyk. Vedle této aprobace studoval výběrově i orientalistiku (hlavně turečtinu, arabštinu, perštinu). Během univerzitních let se blíže seznámil s P. M. Haškovcem, jenž kolem sebe seskupil mladé romanisty a společně pak přeložili první knihu Rabelaisova románu Gargantua a Pantagruel. Šafář byl od počátku členem tohoto kroužku a v pozdějších letech se stal jeho vůdčí osobností. Studia ukončil v letech 1912 (němčina - francouzština) a 1913 (orientální jazyky) a vrátil se do Českých Budějovic, aby zde vykonával učitelské povolání. Současně začal pracovat na své doktorské práci.
První světovou válku trávil také na jihu Čech a v prvních poválečných letech se stal tlumočníkem pro italskou kontrolní komisi, jež zde sídlila. To mu umožnilo studijní cestu do Itálie, na níž získával materiál pro doktorskou práci. Po návratu chtěl vstoupit do služeb ministerstva zahraničí, ale bylo mu to znemožněno. Až do konce života pak zůstal v českých Budějovicích a učil jak na reálném gymnáziu, tak na dívčím reformním reálném gymnáziu Jany Zátkové. Jako důchodce vedl jazykové kurzy italštiny a arabštiny. V Budějovicích se zapojil do spolkového života, stal se členem Alliance française a ve dvacátých letech byl jedním ze zakládajících členů Italského kroužku, jenž se brzy přetvořil v sekci Institutu di Cultura Italiana. Šafář byl potom několik let předsedou této budějovické sekce a využíval svých italských známostí.
V roce 1928 se oženil s Miladou Kuthanovou (1889 - 1964), která už v této době měla syna Jiřího. Vlastní děti spolu neměli, a tak umožnili Jiřímu, aby studoval v Paříži na Académie des Beaux Arts. Odtud pak Jiří odcestoval do Kanady, kde roku 1966 tragicky zahynul.
Nejdůležitější byly pro Šafáře překlady. Za svůj život přeložil kolem dvaceti románů, novel a povídek, rovněž jednu báseň. Překládal z francouzštiny, turečtiny, arabštiny, italštiny a zajímavé je, že nikdy nevyšel žádný jeho překlad z němčiny. Významnou roli Šafář sehrál při překladu Rabelaisova slavného románu. Stal se vůdčí osobností překladatelského sdružení Jihočeská Theléma (členy byli např. P. M. Haškovec, J. Rejlek, M. Haller) a shromáždil ve 30. letech veškerý materiál k vydání knihy. I další vydání (společně s J. Rejlkem a J. Kopalem) revidoval a vyměňoval si s překladateli jednotlivé připomínky.
Největší místo zaujímají v literatuře, kterou Šafář přeložil, francouzské knihy. Díky němu byl přeložen např. Heptameron královny Markéty Navarrské, E. Renana Vzpomínky z dětství a jinošství, J.-J. Rousseaua Dumy samotářského chodce, Bédierova rekonstrukce Tristana a Isoldy, Maeterlinckův Pohřbený chrám, Vignyho Smrt vlka a další drobnější novely a povídky. Z dalších jazyků jsou to především z turečtiny přeložené Šprýmy hodži Nasr-ed-dína efendiho. Během druhé světové války překládal z italštiny Mlýn na Pádu Riccarda Bacchelliho. V této době měl zdravotní dovolenou, a tak se mohl plně věnovat ediční činnosti místní skupiny Družstevní práce. Pro ni přeložil z arabštiny Příběh o jinochu a smutných starcích. Po válce se stal jejím předsedou, ale v roce 1949 musel se svými přáteli vydávání krásných tisků zastavit a již nikdy nebylo obnoveno.
Na konci 40. let odešel do výslužby a snažil se i nadále uplatňovat své překlady. V roce 1951 požádal o přijetí do Ústředí vědeckých pracovníků a Svazu československých spisovatelů. Stal se členem Klubu překladatelů a to mu usnadnilo vydávání překladů. I nadále se aktivně účastnil spolkového života v Českých Budějovicích a v 60. letech se stal při soudních jednáních oficiálním krajským překladatelem z italštiny. V roce 1964 zemřela po dlouhé nemoci Milada Šafářová a o necelé dva roky později nevlastní syn Jiří Kuthan. Šafář byl v té době už velmi nemocen a poslední léta trávil v sanatoriích a lázních. Po dlouhodobé nemoci zemřel 3. 6. 1970 v Českých Budějovicích.
Literární pozůstalost Karla Šafáře obsahuje vedle korespondence, především rukopisy Šafářových překladů. Korespondence přijatá je poměrně rozsáhlá (jsou zde jména jako O. Husák, gen. A. Graziani, A. Skoumal, L. Stehlík, P. Bezruč, Z. Šmíd), ale většinou od lidí, které Šafář učil ve škole, nebo se s nimi setkal při výletech po Československu. Součástí korespondence je i poměrně značné množství dopisů, které dostávala za svobodna Milada Šafářova, takže si můžeme udělat obraz o jejím životě.
Největší část pozůstalosti zaujímají rukopisy. Najdeme zde především korektury a strojopisy Rabelaisových knih, neboť Šafář za Jihočeskou Thelému tento materiál shromažďoval. Velmi cenné jsou přípravné materiály týkající se tohoto románu, neboť si můžeme udělat jasnou představu, jak překladatelé při převodu postupovali. Z dalších větších rukopisů jsou to především Šprýmy hodži Nasr-ed-dína efendiho, rukopis Renanových Vzpomínek z dětství a jinošství, rukopis a strojopis Heptameronu Markéty Navarrské, rukopis a strojopis nevydaného románu Život Mohamedův a další. Přesto některé významné rukopisy chybí, např. Bédierův Tristan a Isolda. Některé rukopisy také zůstaly buď neúplné (Sindbád), nebo ve fragmentu (Mlýn na Pádu).
Součástí fondu jsou také fotografie Karla Šafáře a jeho přátel, manželky a nevlastního syna.
Mezi varii můžeme najít štočky, které měla využít skupina Družstevní práce v Českých Budějovicích k vydání sbírky E. Zegadlowicze Budějovické louky.
Literární pozůstalost Karla Šafáře nám může podat obraz o životě a díle překladatele, který sice žil celý život v metropoli jižních Čech, ale svou aktivitou a dílem tento region mnohokrát překročil.
Literární pozůstalost Karla Šafáře je uložena v 25 archivních kartónech pod přírůstkovým číslem 92/70 a zahrnuje období 1915 - 1970.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace