Literární archiv Památníku národního písemnictví - Šalda František Xaver

Vyhledávání:
František Xaver Šalda
(1867-1937)


Narodil se 22. prosince 1867 v Liberci. Syn poštovního úředníka. Po studiích na akademickém gymnáziu v Praze (1878 - 1886) byl posluchačem práv na Karlově univerzitě, avšak studia nedokončil a stal se volným literárním kritikem. V letech 1894 - 1908 spolupracoval s redakcí Ottova slovníku naučného (díl 8 - 27), kam psal zejména hesla z   francouzské, anglické, německé a české literatury, malířství i některá velká souhrnná hesla. Dlouhá léta žil F. X. Šalda v existenční nejistotě, odkázán na nepravidelné výdělky z časopisů. V roce 1899 těžce onemocněl a až do své smrti trpěl následky choroby. Zemřel 4. dubna 1937 v Praze.
Roku 1907 složil doktorát filozofie, od roku 1918 byl profesorem románských literatur na Karlově univerzitě. Po celý život přispíval do nejrůznějších časopisů básněmi, povídkami, literárními, divadelními i výtvarnými kritikami, eseji o umění i společenskými úvahami a glosami - Česká Thália, Lumír, Literární listy, Rozhledy, České moderny, Naše doba, Čas, Česká revue, Volné směry, Novina, Národní listy (1911 - 1914), Česká kultura, Kmen, Venkov (1917 - 1921), Tribuna (1919 - 1923), Lípa, Prager Presse, Národní kultura, České slovo (1923 - 1924), Kritika, Literární rozhledy, Var, Tvorba, Literární svět, Listy pro umění a kritiku, Slovo a slovesnost. V letech 1903 - 1907 spoluredigoval Volné směry, v letech 1908 - 1912 Novinu, 1912 - 1914 Českou kulturu, 1917 - 1919 redigoval Kmen, 1924 - 1925 spoluredigoval Kritiku, 1925 - 1929 Tvorbu, kterou postoupil v době perzekuce komunistického tisku J. Fučíkovi pro potřeby komunistické strany. Od roku 1928 vydával Zápisník, zvláštní typ časopisu, vyplněný jen vlastními pracemi (kritikami, statěmi a poznámkami k situaci soudobé literatury a kultury obecně). Redigoval Národní knihovnu (od r. 1923), Melantrichovu knižnici (od r. 1928) a Almanach Kmene (1930 - 1931). Užíval pseudonymů a šifer Alfa, B. Ptáčník, Pavel Kunz, J. Holas, Quidam, P. K., J. H., Q., Dr. Kpk, Pečorin, A. D. Laš, Jan Braun, J. Řapík.
Hlavní část Šaldovy literární pozůstalosti vznikla soustavnou sběratelskou činností Bohumíra Lifky, který ji uložil jako soukromý depozit v Náprstkově muzeu, odkud byla 28. 1. 1961 převzata do vlastnictví literárního archivu Národního muzea. Druhou částí pozůstalosti je materiál získávaný postupně literárním archivem drobnými koupěmi nebo dary. Celá pozůstalost je uložena ve 41 archivních kartonech. Obsahuje korespondenci Šaldou přijatou i odeslanou, korespondenci cizí (některých Šaldových přátel), korespondenci přijatou Šaldovým bratrem Aloisem (kondolence) a korespondenci související s badatelskou a sběratelskou činností Lifkovou (dotazy po šaldovském materiálu), dále opisy a fotografie Šaldových dopisů, rodinné a úřední dokumenty k rodokmenu F. X. Šaldy, fotografie rodinné a osobní, fotografie Šaldových přátel, rukopisy Šaldových prací, Lifkovy práce o Šaldovi, Lifkovu bibliografii Šaldových prací, drobné tisky a novinové výstřižky. K pozůstalosti je připojena příruční knihovna některých Šaldových spisů. Fond je uložen pod více přírůstkovými čísly v rozmezí 128/38 - 142/96. Zahrnuje období 1899 - 1958.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace