Literární archiv Památníku národního písemnictví - Jedlička Jaroslav

Vyhledávání:
Jaroslav Jedlička
(1891-1974)

Narodil se 30. července 1891 v Benešově u Prahy, zemřel 15. prosince 1974 v Praze.
Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě roku 1910 studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde na něho měli největší vliv profesoři Jaroslav Hlava a Ladislav Sallaba. Na studiích ho podporoval jeho strýc dr. Jaroslav Šafařovic, ředitel Národního divadla v Praze. Promoval 26. 10. 1915 sub auspiciis a po vzniku samostatné republiky si své vzdělání doplnil v  cizině, zvláště ve Francii u E. Rista, Leona Bernarda a Alberta Calmatta. Zaměřil se na studium a léčbu tuberkulózy, v letech 1920 - 1926 působil jako ředitel plicního sanatoria na Pleši. V roce 1922 se oženil s MUDr. Marii Grohovou, dcerou filologa Františka Groha.
V roce 1924 se habilitoval jako docent ftizeologie na lékařské fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1936 se stal mimořádným profesorem tohoto oboru. Od roku 1932 byl přednostou Ústavu pro studium tuberkulózy při lékařské fakultě; během druhé světové války byl primářem tuberkulózního oddělení nemocnice v Motole.
Po osvobození se vrátil na univerzitu, založil zde kliniku tuberkulózy a v roce 1947 byl jmenován řádným profesorem ftizeologie. Kromě toho působil od roku 1946 jako předseda poradního sboru pro boj proti tuberkulóze při ministerstvu zdravotnictví. V roce 1956 získal hodnost doktora lékařských věd, v roce 1961 obdržel medaili Jana Evangelisty Purkyně a v  roce 1965 se stal čestným členem Československé lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Byl členem mnoha domácích i zahraničních lékařských společností a držitelem čestných vyznamenání.
Celý život zasvětil boji proti tuberkulóze a věnoval se historii českého lékařství, což se projevuje i v jeho publikační a přednáškové činnosti. Publikoval od roku 1914 a jeho bibliografie vykazuje přes tři sta prací - samostatných knih a brožur, článků a studií, posudků, recenzí, přednášek atd. Některé uveřejnil i v zahraničí.
Z jeho odborných prací jsou nejdůležitější učebnice Základy ftizeologie a Ftizeologie praktického lékaře. Z historie ho nejvíce zaujala osobnost Jana Evangelisty Purkyně, jemuž věnoval několik článků a studií a vydal dva svazky jeho korespondence (1920 a 1925). Dále se věnoval Janu Jeseniovi, Eduardu Albertovi, Bohumilu Janu Eiseltovi, Josefu Thomayerovi, zajímal se o vznik české lékařské fakulty, o nemoc krále Václava II., o dějiny chirurgie a dějiny boje proti tuberkulóze. Zajímala ho však i jiná historická a literárně historická témata, jak dosvědčují jeho práce o Jaroslavu Vrchlickém či Otmaru Vaňorném, o Vysokém Mýtě či o  Klatovech.
Písemnou pozůstalost profesora Jaroslava Jedličky získal literární archiv Památníku národního písemnictví v letech 1973 - 1975. Obsahuje rozsáhlou korespondenci zvláště s  lékaři (např. Maurice Bariéty, Etienne Bernard, Ladislav a Jiří Syllabové, Božena Štúrová-Kuklová, Ladislav Šula, Klement Weber) a s purkyňovskými badateli (Vladislav Kruta, Otakar Matoušek, Josef Sajner či Vladimír Zavoral); dále rukopisy s pracovními materiály, tisky a výstřižky odborných prací. Doklady a fotografie jsou zachovány v menším počtu. Celkově je písemná pozůstalost Jaroslava Jedličky uložena v 17 archivních kartónech pod  přírůstkovým číslem 9/75 a je důležitým pramenem pro dějiny české medicíny. Zahrnuje období 1864 – 1975.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace