Literární archiv Památníku národního písemnictví - Jednota katolického duchovenstva

Vyhledávání:
JEDNOTA KATOLICKÉHO DUCHOVENSTVA
(1902 - 1907, 1918 - 1921)

Jednota katolického duchovenstva byla stavovskou organizací reformního českého římskokatolického kléru.
První období její činnosti je datováno k   počátku 20. století, kdy se národně cítící a kulturně uvědomělé kněžstvo postavilo proti Vídni, která potlačovala národ, i proti hierarchii a Římu, který se necitlivě stavěl k   řešení sociální otázky duchovenstva. Na základě tohoto vývoje vznikla roku 1902 Jednota katolického duchovenstva. Radikální část duchovenstva založila tzv. Katolickou modernu, která důrazně usilovala o reformu a znárodnění církve. Po   pěti letech úsilí nařídil episkopát rozpuštění Jednoty, a když se kněžstvo postavilo na   odpor, byla Jednota rozpuštěna rozkazem z   místodržitelství.
Přestože organizace byla zrušena, reformní duch rostl jak v   národě, tak v   kněžstvu. Když lidová strana pod vlivem hierarchie usilovala o záchranu monarchie, postavilo se kněžstvo proti tomuto úsilí rezolucí, přijatou na schůzi duchovenstva v   Obecním domě v   Praze 3. září 1918. Tato schůze také zvolila delegáty, kteří měli vymoci od českých biskupů svolení ke znovuzaložení Jednoty. Přes nesouhlas biskupů bylo dne 28. 10. na schůzi duchovenstva jednomyslně rozhodnuto o obnovení Jednoty. Již 7. listopadu 1918 se konala ustavující valná hromada Jednoty katolického duchovenstva československého. Do čela Jednoty byli zvoleni Jindřich Šimon Baar, Xaver Dvořák a František Jan Kroiher. Jednota vypracovala obsáhlý reformní program, který byl vydán knižně pod názvem Obnova církve katolické v   Československé republice. Hlavní body programu se týkaly zřízení patriarchátu v   Praze, církevní samosprávy, československé liturgie, zdobrovolnění celibátu. I když Jednota svůj program prosazovala velmi energicky a houževnatě, neměla úspěch, neboť ohlas u   národa, který se v   té době potýkal s   velkými problémy, byl malý a význam církve v   národě nebyl tehdejší vládou dostatečně oceněn.
Radikální část Jednoty (tzv. Radikální klub) založila 8. ledna 1920 církev československou. Episkopát opět nařídil rozpuštění Jednoty, která se opětovně vzepřela - na   mimořádné valné hromadě 26. 10. 1920 delegáti odmítli Jednotu rozpustit. Biskupové pak pod hrozbou exkomunikace nařídili kněžím z   Jednoty vystoupit. Roku 1921 velmi oslabená Jednota oficiálně ukončila svou činnost.
Část spolkového archivu Jednoty katolického duchovenstva obsahuje soubor dokladů (stanovy, spolkové knihy, úřední písemnosti), několik jednotlivin spolkové korespondence a soubor rukopisů (články a referáty členů Jednoty). Fond je zakončen konvolutem tisků a výstřižků – tvoří jej především věstníky a oběžníky Jednoty, tisky a články přímo vydané Jednotou nebo se Jednoty a její činnosti týkající.
Písemnosti získal literární archiv Národního muzea a později literární archiv Památníku národního písemnictví postupně pod přírůstkovými čísly 32/41, 132/41, 135/41, 142/41, 256/41, 2/42, 32/42. Fond zpracoval Pavel Křivský, zrevidovala a soupis sestavila Magdaléna Šrůtová (při psaní úvodu vycházela z   hesla v   Ottově slovníku naučném). Je uložen v   pěti archivních kartónech, zahrnuje období 1902 - 1934.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace