Literární archiv Památníku národního písemnictví - Jelínek Jan 1. část

Vyhledávání:
Jan Jelínek
(1910-1969)
1. část

Jan Jelínek se narodil 24. října 1910 v Jimramově a zemřel 21. prosince 1969 ve  Sněžném. Vystudoval přírodovědeckou fakultu Masarykovy university v Brně. Už od studií byl politicky levicově orientován. Zřejmě ještě před ukončením fakulty začal s pedagogickou prací, nejprve na měšťanských školách na Slovensku (Štítnik, Michalovce) i v Čechách (Louny); konečně se r. 1939 stává profesorem reálného gymnázia ve Frenštátě pod  Radhoštěm, kde působí - s přestávkami, kdy učil ve Valašském Meziříčí a v Holešově - až do poválečných let. Jeho učitelská práce skončila předčasně r. 1952 - mozková mrtvice ho přinutila k odchodu do výslužby a způsobila mu dlouholeté utrpení. V této době se Jelínek připravil i o velkou část svých sbírek.
Pro českou literaturu má Jelínek význam jako sběratel knih, bibliofil a zejména jako vydavatel drobných tisků některých význačných českých spisovatelů. Jak ukazuje korespondence, jevil Jelínek zájem o tuto činnost už od raných třicátých let. První a nejtěsnější kontakty navázal s Františkem Halasem, a to prostřednictvím Rýdlovy rodiny z  Německého, z  níž pocházela příští Halasova manželka Libuše Rýdlová. Nejsoustavněji se mohl Jelínek věnovat ediční a sběratelské činnosti v době svého působení ve Frenštátu, F.  Halasovi vydal r.  1941 svazeček jeho Básní pro děti, po válce tři knížky prozaických Halasian (jako součást edice Stolístek) a ještě jiné drobnosti; z veršů Jaroslava Seiferta u něho poprvé vyšel Pozdrav Františku Halasovi (1949) a Tři písně o růžích (1950). Jelínek vydal i verše Jana Zahradníčka (Žalm z roku dvaačtyřicátého) a F. Hrubína (Ticho, 1950), drobnou prózu Janus od Jaromíra Johna (1946) aj. Ilustrace a grafickou úpravu těchto tisků obstarával nejčastěji malíř Bohdan Lacina.
Jelínkova spolupráce s básníky se neomezovala na vydávání. Některým autorům, především Františku Halasovi, pořizoval Jelínek strojové čistopisy jejich textů, ponechávaje si ze sběratelského zájmu za odměnu předlohu, obvykle rukopisy plné autorských oprav, škrtů a přípisů.
Tyto prvořadé textologické prameny a doklady stylizačního úsilí básnického jsou také nejcennější složkou Jelínkovy pozůstalosti, jež byla získána literárním archivem PNP (její součástí bohužel nejsou žádné Jelínkem vydané tisky). Je tu zejména obsáhlá dokumentace k  vývoji Halasova Ladění (jeho druhý rukopis získal Jelínek později koupí od redaktora Bohumila Nováka), rukopis sbírky A co? a celé řady Halasových článků a esejů. (Pokud jde o  prózy, využili už tohoto dědictví vydavatelé Halasova díla). Dále jsou tu zastoupeny i  rukopisy ostatních shora uvedených Jelínkových edic.
Z přijaté korespondence jsou nejcennější soubory listů F. Halase a B. Laciny, dále jsou tu dopisy O. F. Bablera, F. Hrubína, M. Majerové, J. Seiferta aj. Cenným příspěvkem k  halasovskému bádání je Jelínkova bibliografie díla F. Halase do r. 1949 - knihy, drobné tisky a jejich recenze. - V pozůstalosti je kromě toho mnoho výstřižků, mezi nimiž je daleko nejrozsáhlejší soubor halasovský.
Jelínkova pozůstalost je uložena pod přírůstkovými čísly 122/71 a 124/74. Tento soupis zachycuje stav fondu k  roku 1971 (2 kartóny). Zahrnuje období 1931 – 1960.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace