Literární archiv Památníku národního písemnictví - Jenko Josef

Vyhledávání:
Josef Jenko
(1776-1858)

Narodil se 27. března 1776 v Krainsburku (Kraňsku), zemřel 14. února 1858 - Vídeň .
Po gymnazijních studiích v Lublani studoval Jenko v letech 1796 - 1801 - Vídeň filozofii. Působil potom jako profesor matematiky v Lublani. V letech 1810 - 1814 byl profesorem matematiky v Linci, v letech 1814 - 1819 ve Štýrském Hradci, od roku 1819 až do  svého penzionování v roce 1848 byl profesorem matematiky na vídeňské univerzitě.
Za svého téměř padesátiletého učitelského působení vychoval velkou řadu žáků. Zdá se, že měl i značný vliv na obsazování stolic matematiky na rakouských univerzitách a lycejích, neboť většina uchazečů skládala u něho konkurzní zkoušky. Třebaže vědecky nikterak nevynikl, sledoval se živým zájmem rozvoj svého oboru a zabýval se problémem výuky matematiky na rakouských univerzitách. Jeho písemná pozůstalost, obsahující četné koncepty návrhů a vyjádření zasílaných úřadům a institucím, prozrazuje Jenkův zájem o  technické problémy, jeho vynalézavost, důvtip a technické schopnosti. Srdečný zájem Jenkův o studenty dokazuje jeho dlouholetá práce ve vídeňském spolku pro podporování studentů, jeho humánní snahy se projevily ve spoluúčasti při zakládání pojišťoven a spořitelen. Jenko udržoval písemné styky téměř se všemi profesory matematiky na  rakouských univerzitách. Z pražských profesorů si dopisoval s Ladislavem Janderou a Jakubem Kulíkem, s nímž byl ve velmi přátelských stycích. Na svůj slovanský původ Jenko nikdy nezapomněl. - Vídeň udržoval čilé styky se svými krajany, zejména s rodinou Miklošičovou, Bartolomějem Kopitarem a Vukem Karadžičem. Významně se podílel na práci vídeňského spolku jihoslovanských profesorů a studentů. K přátelskému kruhu Jenkovu - Vídeň patřil i blízký žák Bolzanův a Dobrovského Michael Josef Fesl, s nímž ho seznámil pravděpodobně Kopitar. Fesl se snažil získat Jenkův zájem o matematické dílo Bolzanovo a jeho logiku. Svědčí o tom nejen nález některých matematických rukopisů Bolzanových v  Jenkově pozůstalosti, které pravděpodobně Jenkovi předal Fesl, ale i zmínky o Jenkovi v  korespondenci mezi Bolzanem a Feslem.
Jenkovu písemnou pozůstalost si ponechal po jeho smrti Fesl, který byl vykonavatelem jeho poslední vůle. Fesl učinil svým dědicem pražské Národní muzeum, které získalo v roce 1864 spolu s písemnou pozůstalosti Feslovou a jeho knihovnou také písemnou pozůstalost Jenkovu. Odtud pak přešla do literárního archivu Památníku národního písemnictví.
Při pořádání Jenkovy pozůstalosti r. 1971 byly z ní vyřazeny Bolzanovy rukopisy a vráceny do pozůstalosti Bolzanovy.
Jenkova pozůstalost je uložena v 28 archivních kartónech pod přírůstkovým číslem 17/28 a zahrnuje období 1776 - 1857.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace