Literární archiv Památníku národního písemnictví - Jezbera František Jan

Vyhledávání:
František Jan Jezbera
(1829-1901)

Narodil se 15. ledna 1829 v Březnici, zemřel 3. listopadu 1901 ve Varšavě. Pocházel ze sedmi dětí a vyrůstal v maloměstském prostředí v rodině řemeslníka z jihočeské Březnice. Byl pokřtěn ve zdejším jezuitském chrámu a v jeho dosahu také prožil dětství. V 13 letech mu zemřel otec a tento smutný zážitek v chlapci vzbudil silné náboženské zanícení katolického ražení.
Zlomem v jeho životě byla studia v Praze. Vystudoval zde Akademické gymnázium a filozofickou fakultu. Hlavně pod vlivem Václava Hanky se odklonil od náboženské tradice dětství a počal intenzivně studovat dějiny slovanských zemí a slovanské jazyky.
Zpočátku učil na střední škole, v roce 1861 byl jmenován mimořádným profesorem slovanských jazyků na pražské polytechnice. Hlavními oblastmi jeho zájmu se staly Rusko a Srbsko, dvě nejčistější slovanské země.
Roku 1864 podnikl první cestu do Ruska. O rok později se tam vydal opět a 3 roky cestoval po ruském venkově (o cestě svědčí i zápisník ruských písní dochovaný v  pozůstalosti). Jako jeden z mála Čechů - intelektuálů prochodil Rus po vlastních nohách.
Od roku 1869 působil jako mimořádný profesor slovanských jazyků ve Varšavě, v roce 1874 založil při zdejší univerzitě ruské etnografické muzeum (shromáždil v něm hlavně exponáty z vlastních cest). Kromě krátkých návštěv Čech žil ve Varšavě až do své smrti. Udržoval kontakty hlavně s Rusy, Srby a rakouskými Slovany, ojediněle též s Bulhary. Polské prostředí jej nikdy nepřijalo a on se s ním též nesžil.
František Jan Jezbera byl jedním z nejzanícenějších rusofilů a azbukofilů v Čechách druhé poloviny 19. století. Vydával všeslovanský časopis v azbuce Slověnin (1862 - 1864). Zasazoval se o navázání na cyrilometodějskou tradici, jež mu symbolizovala slovanskou jednotu.
Vlastním nákladem vydal mnoho brožur propagujících slovanskou vzájemnost, současně s nimi vydával stejným způsobem vlastenecké básně. Spojení Slovanstva chápal úzce v intencích moskevských slavjanofilů jako vytvoření slovanské federace s jednotným jazykem (ruštinou), písmene (azbukou) a náboženstvím (pravoslavím) v čele s ruským carem. Ve snaze o zavedení azbuky do Čech okolo sebe vytvořil kroužek příznivců, s nimiž vedl korespondenci v češtině azbukou. Působil též jako dopisový lektor ruštiny (jeho služeb využil i pozdější generál c. k. rakouského štábu Emanuel z Friedbergů). V 60. letech působil i jako člen petrohradského Slovanského výboru.
Na konci života zatrpkl a jeho dopisy svědčí o chmurných vizích budoucího světa a neradostných úlohách Slovanstva v něm.
V pozůstalosti nebyly dochovány Jezberovy osobní doklady ani jeho korespondence domů. Její hlavní součástí jsou dopisy od slovanských přátel. Pozoruhodný je soubor dopisů hraběte Dmitrije Tolstého, Jezberova příznivce a ochránce z doby jeho cest po Rusku. Unikátní jsou dopisy svědčící o snaze zavést pro češtinu grafickou podobu cyrilice (dopisy Hynka Adamičky, Břetislava Jelínka, Josefa Ladislava Nejedlého a dalších). Mezi kuriozity patří rukopis českého slabikáře v azbuce s Jezberovými vlastnoručními obrázky.
Literární pozůstalost F. J. Jezbery převzal literární archiv Památníku národního písemnictví z archivu Národního muzea. Je uložen ve 3 archivních kartónech pod  přírůstkovými čísly 14, 31/02, 17/06, 15, 61/10, 16/13, 194/49 a zahrnuje období 1848 - 1898.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace