Literární archiv Památníku národního písemnictví - Ježková Marie Vítězslava

Vyhledávání:
      

Marie Vítězslava Ježková
(1872-1951)



Narodila se 12. března 1872 v Turnově, zemřela 27. dubna 1951 v Turnově. Byla turnovskou básnířkou, která ve svých sbírkách přináší jemnou a citlivou lyriku, čerpající z rodného kraje, Českého ráje, který velmi milovala a který se pro ni stal největším zdrojem inspirace.
Po celý její dlouhý život ji obklopovala hudba. V hudbě, poezii a přírodě hledala okamžiky hojivé útěchy, když ztroskotala její životní láska k mistru Janu Prouskovi, turnovskému malíři. Sama vynikající klavíristka byla žačkou klavírní virtuosky profesorky Konrádové, kterou zbožňovala a jejímž učitelem byl legendární Artur Rubinštejn.
Stala se rovněž učitelkou hudby a své hodiny klavíru chápala jako poslání. Velmi často účinkovala na různých koncertech v Turnově. Ráda se vyznávala ze své lásky k Chopinovi, Smetanovi či Beethovenovi. Nadšena byla ze setkání s hudebním skladatelem Josefem Bohuslavem Foersterem, se kterým si potom velmi pilně dopisovala.
Jako básnířka uplatnila svůj talent nejprve publikováním jednotlivých básní do   tehdejších novin a časopisů (někdy pod jménem Marie Levá). Byl to např. Topičův sborník, Národní kultura, Zvon, Máj, Cesta, Čas, Československá Republika, Pojizerské listy apod. V roce 1923 vydal Václav Petr v edici Atom sbírku básní Na struně nejtišší. Sbírka je doplněna dřevoryty Karla Vika. Roku 1936 vychází v edici Sever a východ v Turnově sbírka druhá, nazvaná Preludia. V rukopise zůstaly ještě dvě nevydané sbírky Skryté resonance a Světlé vlnění. Již samotné názvy sbírek, v nichž převažuje lyrika přírodní, ukazují na sepětí veršů s hudbou. Ježková byla ve své tvorbě ovlivněna univerzalistickým symbolismem Otakara Březiny, jehož dílo velice milovala.
Po celý život byla v písemném spojení s českými a ukrajinskými literáty, umělci, malíři a hudebníky. Ve svém turnovském domě v dnešní Dvořákově ulici (dříve Jičínské) č.   p.   304 přijímala významné kulturní osobnosti: skladatele Josefa Bohuslava Foerstera, malířku Zdeňku Braunerovou, spisovatele Josefa Holečka, MUDr. Františka Veselého, univerzitního profesora Zdeňka Nejedlého s rodinou, klavírní virtuosku Miladu Čelakovskou, malíře Jana Prouska, Jana Dědinu, Karla Vika, hudebního skladatele Jaroslava Ježka, univerzitního profesora Josefa Vítězslava Šimáka, spisovatele Jana Knoba, Abigail Horákovou či Jarmilu Glazarovou. Literární pozůstalost obsahuje hojnou korespondenci s   těmito umělci.
Zajímavá je korespondence M. V. Ježkové s Annou Pammrovou týkající se především díla Otokara Březiny, v korespondenci se nachází také několik Březinových pohlednic. Poměrně obsáhlá je i korespondence korporací, protože Ježková hojně přispívala svými básněmi do různých novin a časopisů.
Složka vlastních rukopisů obsahuje zejména jednotlivé básně. Jsou zde však i obě nevydané sbírky. V pozůstalosti se objevují též překlady básní z italštiny a ruštiny, velké množství pracovních sešitů s tématy filozofickými, náboženskými, psychologickými, opisy a výpisky z přednášek prof. Steinera. V malém množství jsou zastoupeny deníkové záznamy. Dále fond obsahuje tisky dvou vydaných sbírek, výstřižky s publikovanými básněmi a ohlasy kritiků na její tvorbu.
Literární pozůstalost M. V. Ježkové získal literární archiv Památníku národního písemnictví od rodiny v roce 1988.
Celá literární pozůstalost je uložena v 8 archivních kartónech pod přírůstkovým číslem 12/88 a zahrnuje období 1873 - 1974.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace