Literární archiv Památníku národního písemnictví - Jirsíková Nina

Vyhledávání:
Nina Jirsíková
(vl. jm. Anna Gurská)
(1910-1978)


Narodila se 6. 2. 1910 v Praze, zemřela 23. 11. 1978 tamtéž.
Tanečnice, choreografka, kostýmní návrhářka.
Vlastním jménem Anna Gurská. Její činnost je úzce spojena s vrcholy umělecké činnosti J. Voskovce, J. Wericha a J. Jenčíka v Osvobozeném divadle a E. F. Buriana v D 35 - D 41.
Narodila se v rodině středoškolského profesora dr. Bohumila Jirsíka. Matka Karla Jirsíková, rozená Škroupová, byla učitelkou a pocházela z rodiny českého skladatele Františka Jana Škroupa. Po první světové válce začala studovat na gymnáziu Minerva v Praze. Ve svých dvanácti letech chodila na hodiny k herečce Běle Horské a brzy nato do pražské baletní školy primabaleríny Národního divadla v Praze Jelizavety Nikolské. Zde se projevil její talent a v šestnácti letech již začala vystupovat s baletem J. Nikolské v Městském divadle na Královských Vinohradech. Tehdy se navždy rozloučila se střední školou a začala se věnovat tanečnímu umění. První angažmá získala v divadle Varieté (od 25. 8. 1926) jako sborová tanečnice. Zde se setkala s řadou zkušených herců a choreografů (F. Futurista, J. Kohout, J. Plachta, W. Pirnikoff atd.). Když F. Futurista a J. Kohout přešli v létě 1927 z Varieté do divadélka Rokoko, angažovali také N. Jirsíkovou. Brzy ji objevil Joe Jenčík, prvořadá osobnost v tanečním umění a choreografii. Získal ji pro kabaret v Lucerně, kde vystupovala jako jedna ze „Šesti děvčátek Lucerny“ a také v četných sólech.
Roku 1930 přešla spolu s J. Jenčíkem do Osvobozeného divadla jako jedna z Jenčíkových girls. J. Jenčík vedl své tanečnice k výraznému prosazení vlastní umělecké osobitosti a přispěl velkou měrou k odmechanizování dosavadního způsobu girls tanců. Jenčíkovi i Jirsíkové byly proti mysli stereotypní tance a pouhá dekorativní funkce tanečního souboru v divadelních inscenacích.
V roce 1935 přešla N. Jirsíková jako choreografka, sólistka a později i jako kostýmní výtvarnice do D 35 a ve spolupráci s E. F. Burianem se významně podílela na jeho vrcholných inscenacích. Její poslední choreografickou prací v D 41 byla Pohádka o tanci, která se stala záminkou k zavření D 41. Jirsíková s E. F. Burianem byli zatčeni. V prosinci 1941 byla Jirsíková převezena do koncentračního tábora v Ravensbrücku, odkud se vrátila koncem května 1945.
Po válce dostala příležitost v Divadle 5. května, kde měla svůj pětatřicetičlenný taneční soubor, s nímž pokračovala ve svém předválečném úsilí po dramatickém a výrazovém tanečním projevu. V letech 1948 - 1949 došlo ke sloučení tohoto divadla s Národním divadlem, kde vytvořila během tří let (1949 - 1951) devět choreografií. Potom však nemělo vedení o její práci zájem a brzy na to Národní divadlo opustila.
Před válkou i po válce tančila v řadě českých filmů. V první polovině 50. let vytvořila také choreografii několika her J. Voskovce a J. Wericha v brněnské operetě ve spolupráci s režisérem Kulhánkem. Od roku 1955 nastoupila opět jako choreografka u E. F. Buriana, který se začal vracet k některým svým předválečným inscenacím. Zde tvořila až do jeho smrti (1959).
Koncem 60. let byla jmenována za své celoživotní tvůrčí dílo zasloužilou umělkyní a stala se nositelkou státního vyznamenání Za vynikající práci. Napsala řadu článků a statí do odborných časopisů, práci o kostýmech, které vytvářela v D 36 - D 41, a divadelní hru Máj, uvedenou v Divadle E. F. Buriana v roce 1975.
Větší část osobního fondu Niny Jirsíkové tvoří rukopisy vlastní, z nichž nejobsáhlejší je strojopis Vzpomínky tanečnice. Cennou součástí jsou návrhy kostýmů, především z D 36 -D 41, a soubor fotografií z Osvobozeného divadla a z D 36 - D 41. Fond získal Památník národního písemnictví v roce 1996 (č. př. 195/96), je uložen ve dvou archivních kartonech a zahrnuje období 1926 - 1978.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace