Literární archiv Památníku národního písemnictví - Josten Josef

Vyhledávání:
Josef Josten
(1913-1985)

Narodil se 25. 3. 1913 v Praze, zemřel 29. 3. 1985 v Londýně. Redaktor, exilový novinář.
Ve 30. letech pracoval jako sportovní novinář v redakci Lidových novin. Roku 1939 odešel z vlasti a jako příslušník československé zahraniční armády bojoval ve Francii a ve Velké Británii. Po válce pracoval v Radiu Luxembourg a od roku 1947 na ministerstvu zahraničních věcí jako pracovník tiskového odboru. V roce 1948 byl Akčním výborem propuštěn ze zaměstnání a se svou manželkou – Angličankou – emigroval do Velké Británie. Z Londýna se snažil ukazovat světu skutečnou tvář komunismu nejen v Československu. Vydal např. knihu Oh my country o únoru 1948, která vyšla nejprve v Londýně v angličtině a potom v Chicagu v českém překladu pod názvem Československo žaluje. Organizoval v exilu mnoho výstav – o sovětské invazi v roce 1968 atd. Založil Informační službu svobodného Československa (Free Czechoslovakia Information Service) a skoro 30 let vydával v angličtině Zpravodajský bulletin, který byl spolehlivým pramenem informací o východní Evropě pro britský tisk a veřejnost. Ve své mateřštině vydával pro emigranty v různých zemích týdeník Čechoslovák.
Josten celý život bojoval hlavně proti věznění lidí, kteří byli zavíráni za protikomunistické názory. Roku 1966 zorganizoval v Londýně protestní shromáždění za uvězněné spisovatele. Společně s britskou Národní unií novinářů dosáhl propuštění vězněného Vladimíra Škutiny. Po roce 1979, kdy byli zatčeni klíčoví členové Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných, založil Josten v Londýně jeho obdobu – CDUP. Působili v něm mj. Vladimír Škutina, Vladimír Bukovský, Jan Lang a člen britského parlamentu Sir Bernard Braine. B. Braine poslal protestní dopis proti věznění Václava Havla prezidentu Husákovi a roku 1983 požádal o vízum, které nedostal. Václav Havel byl však brzy poté propuštěn. CDUP usilovalo i o propuštění J. Dienstbiera, R. Klímové, D. Němcové, V. Bendy, O. Bednářové, J. Javorského aj. V roce 1977 byl udělen Jostenovi řád Polonia restitua polskou exilovou vládou. Od anglické královny dostal roku 1985 vyznamenání M.B.E.
Osobní fond Josefa Jostena obsahuje hlavně část jeho sbírky korespondence. Některé dopisy získal od překladatele Paula Selvera (J. Deml, O. Fischer, J. John, A. Klášterský, F. Langer, J. S. Machar, F. S. Procházka, F. X. Šalda, F. Šrámek, G. Včelička ), dále tu jsou ukázky korespondence E. Beneše, V. Dyka, J. B. Foerstera, J. Masaryka, A. a O. Masarykových, Š. Osuského, M. Švabinského. Velká je Jostenova sbírka autogramů se jmény E. Beneše, V. Bulgakova, I. Bunina, J. R. Capablancy, J. a K. Čapků, A. Denikina, K. Engliše, L. E. Fauchera, J. B. Foerstera, G. Friedricha, J. Gočára, F. Halase, J. Herbena, S. Henie, A. Hlinky, W. Hofmana, A. Klášterského, F. Koblihy, K. Krofty, F. Křeliny, J. Křičky, F. Křižíka, J. Lady, F. Langra, J. Malypetra, P. Miljukova, A. C. Nora, A. Nováka, Z. Nejedlého, O. Ostrčila, Š. Osuského, J. Palivce, L. Pirandella, F. Pláničky, F. Sekaniny, V. V. Štecha, E. Thompsona-Setona, K. Tomana, A. Veselého, R. Viesta aj.
Fond Josefa Jostena zahrnuje období let 1911 - 1993. Do literárního archivu Památníku národního písemnictví ho věnovala manželka J. Jostena paní Patricia Josten v roce 1996. Je zpracován a uložen v 1 archivním kartónu pod přírůstkovými čísly 71/96 a 91/98.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace