Literární archiv Památníku národního písemnictví - Kaván František

Vyhledávání:
František Kaván
(1866 - 1941)

František Kaván patří k nejvýznamnějším českým malířům přelomu 19. a 20.  stol. Oproti svým vrstevníkům a generačním druhům z Mařákovy krajinářské školy, Antonínu Hudečkovi (1872 - 1941) a Antonínu Slavíčkovi (1870 - 1910), se koncem 90. let nepřiklonil k impresionismu, ale zůstal ryzím realistou niterné povahy. Svým rozsáhlým dílem položil základy modernímu pojetí české realistické krajinomalby 20. století.
Tento všestranný umělecký talent pocházel ze skromných poměrů a skromným a plachým člověkem byl i po celý svůj život, povětšinou trávený v naprostém odloučení od  velkého světa umění v zapadlých podhorských vesničkách ve východních Čechách. O to obdivuhodnější je jeho cesta ke slávě, kterou na konci svého života získal.
Malovat začal pod silným vlivem Antonína Chitussiho. Hned po svém příchodu na  Akademii patřil k nejoblíbenějším žákům Mařákovým. V této době však prožíval těžkou psychickou krizi, jež byla důsledkem jeho nešťastné lásky k Ludmile Vocáskové, s kterou se seznámil během studií na královéhradeckém gymnáziu. Tato krize jej v polovině 90. let přivedla k etapě výjimečné v dějinách českého malířství - krajinářskému symbolismu, a také k  literární tvorbě v duchu jakési malířsky impresionistické lyrizované dekadence v okruhu Moderní revue. Toto „černé období“ je po svatbě s Helenou Váňovou r. 1896 vystřídáno programovým zaujetím pro realistickou expresi, ztotožněním vlastního pocitu s obrazem krajiny. Básně tohoto období jsou velmi dobré úrovně, desítky jich byly vydány i časopisecky. Ovšem po roce 1900, kdy Kaván dosáhl velkého úspěchu na výstavě v Paříži, se v ústraní věnuje již jen malířské tvorbě.
V Kavánově uměleckém vývoji (pomineme-li symbolistické období) je možno rozpoznat dvě odlišná stadia: první, pod vlivem Chitussiho, zhruba do roku 1910, je charakteristické výrazně vyšší uměleckou úrovní díla než druhé, které vrcholí po roce 1930 neuvěřitelnou nadprodukcí a výrazným snížením kvality tvorby. Zatímco první období se vyznačuje oním „splynutím krajiny a duše“, výraznou náladovostí, lomenými tóny, střídmou barevností s převládající černou, bílou a bleděmodrou, které vynikají zejména v zimních obrázcích, druhé období je typické projasněním palety, přehnanou pestrostí a jakousi rozháraností kontinuity tvorby. V  této situaci uzavírá nový sňatek s vdovou po akademickém malíři Pavlou Šírovou. I přes jistou poplatnost konvenčnímu vkusu této druhé tvůrčí etapy byl po první pražské samostatné výstavě v roce 1931 (!) až do poválečného období oceňován jako největší český krajinář současnosti.
Po roce 1948 byl Kaván tendenčně podceněn jako malíř buržoazní smetánky, kterým sice ve 30. letech byl, ovšem na kvalitě jeho raného díla to nemůže nic ubrat. V současné době je stále mírně podceněna zejména tvorba z mládí, snad v důsledku oné pozdější nadprodukce (existuje asi 4 500 Kavánových obrazů, z toho přes tři čtvrtiny z druhého období). Hodnotu uměleckého díla Kavánova snižuje i veliké množství falzifikátů, které většinou vznikaly již za  malířova života.
Písemnou pozůstalost Františka Kavána získal literární archiv Památníku národního písemnictví v letech 1970 - 1972 (kromě drobných přírůstků) a tvoří ji zvláště písemnosti z  majetku prof. Svatopluka Klíra, editora uměleckých děl velkého ctitele Kavánovy tvorby, a dar MNV Libuň. Jsou zde úplné první dva díly Klírovy chystané tetralogie věnované Františku Kavánovi, kterou redigoval pro svou edici Zodiak, jež však nevyšla. První část (Literární odkaz Františka Kavána) obsahuje téměř úplný soubor malířových básní (277  titulů), Kavánovy umělecké studie a náčrt vlastního životopisu. Druhá část je soubor vzpomínek významných umělců, teoretiků a nejbližších přátel na umělce. Třetí část (Soupis malířského díla) je roztříděná v obsáhlé sbírce fotografií obrazů s detailními popisy na rubu, která vznikla díky nezměrnému úsilí profesora Klíra. Čtvrtá část (Korespondence) je v  archivním fondu rovněž zastoupena většinou originálními Kavánovými dopisy či opisy. Jsou cenným svědectvím o uměleckém dění na počátku 20. století.
Kromě vlastní korespondence Kavánovy jsou zajímavé i dopisy adresované Svatopluku Klírovi. Týkají se Kavánova života a díla a dokumentují i Klírovu práci na  shromáždění a registraci celé malířovy pozůstalosti.
Dále fond obsahuje rozsáhlý výstřižkový archiv a sbírku fotografií o životě a díle umělcově. Zajímavá je i složka tisků týkajících se Kavána, z nichž pozornost zasluhují zejména katalogy výstav.
Písemná pozůstalost Františka Kavána je uložena ve 14 archivních kartónech pod  přírůstkovými čísly v  rozmezí 135/70 – 29/72. Zahrnuje období 1866 – 1958.

Životopisný přehled Františka Kavána

10.9.1866

narozen ve Lhotě Víchovské u Jilemnice v  rodině drobného rolníka Davida Kavána a Anny Kavánové, roz. Kubátové, 1880-1888
s vynikajícím prospěchem absolvuje gymnázium v Hradci Králové, 1886
seznámení s patnáctiletou Ludmilou Vocáskovou, později provdanou Řeřichovou; počátky literární tvorby, 1887-1888
pobyt na Skalce Křižlické; počátky malířské tvorby, 1889
jednoroční dobrovolník u 28. pěšího pluku v Praze, 1890-1896
studia na Akademii výtvarných umění v  Praze u Julia Mařáka, 1891
úspěch na zemské jubilejní výstavě v  Praze s obrazem Na vrcholu Kotle v  Krkonoších, 1894-1898
intenzívní rozvoj literární tvorby, 1896
pobyt v Dobrušce a Vysokém Mýtě; svatba s Helenou Váňovou; vystavuje ve  Vídni, 1899-1900
pobyt ve Vranově u Malé Skály, v Holíně u Jičína, 1900
zlatá medaile na Světové výstavě v Paříži za olej Podmrak (1894), 1900-1904
pobyt v Železnici u Jičína, 1904-1906
pobyt ve Vitanově u Hlinska, 1906-1908
pobyt v Nové Vsi u Lomnice nad Popelkou, 1908-1922
znovu ve Vitanově, prakticky zapomenut, 1922-1925
pobyt v Libuni u Jičína, 1925-1930
pobyt ve Svobodných Hamrech u Hlinska, 1926
umírá žena Helena, o málo praktického malíře se stará jeho sestra Marie, 1930
svatba s Pavlou Šírovou, vdovou po akad. Malíři Janu Šírovi, 1930-1937
pobyt střídavě v  Libuni a ve Svobodných Hamrech, 1931
výstava v Rubešově galerii v Praze je událostí roku; „zapadlý umělec“ je znovu objeven, 1931
jmenován řádným členem České akademie věd a umění, 1932
po čtyřiceti letech se setkává s Ludmilou Řeřichovou, počátky krize rodinné, vrcholící krize umělecká, nadprodukce, 1937
pobyt v Dolní Kalné u Nové Paky, 1938
návrat do Libuně (s přestávkami až do smrti), 1939
národní cena za výtvarné umění za cyklus Český ráj, 1941
monumentální oslavy 75. narozenin, souborná výstava v Hlinsku, vychází monografie od Fr. Kovárny, Svatopluk Klír chystá vydání čtyřdílného Literárního odkazu Františka Kavána, 16.12.1941
umírá v Libuni, 1948
chystaná výstava 2000 Kavánových obrazů v Praze se nekonala

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace