Literární archiv Památníku národního písemnictví - Knap Josef

Vyhledávání:
JOSEF KNAP
(1900 - 1973)

Spisovatel, divadelní a literární kritik a historik. Narodil se 28. 7. 1900 v Podůlší u Jičína, zemřel 13. 12. 1973 v Praze, pohřben je v Železnici.
Pocházel z rolnické rodiny, jeho otec Antonín Knap (1866-1946) byl chalupník a starosta obce, matka se jmenovala Anna (roz. Konůpková, 1871-1939). Měl ještě devět sourozenců. Do obecné školy chodil v Jinolicích, pak vystudoval gymnázium v Jičíně, maturoval v roce 1919. Již zde se spřátelil se svými vrstevníky Janem Knobem, Františkem Křelinou a Václavem Prokůpkem, s nimiž později tvořil páteř literární skupiny ruralistů. Vysokoškolská studia absolvoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a dokončil je roku 1924 doktorátem na bratislavské Komenského univerzitě u profesora Alberta Pražáka. Rád cestoval, v době studií poznal Rakousko, později Norsko, Švédsko, Německo, Itálii, Jugoslávii, Švýcarsko, Francii, Sovětský svaz, Kanadu atd.
Po promoci a základní vojenské službě nastoupil roku 1925 jako vědecký pracovník do divadelního oddělení knihovny Národního muzea v Praze, kde působil s krátkou přestávkou na konci druhé světové války (kdy byl totálně nasazen na práci v pražském Aeru) až do svého zatčení v roce 1951.
Kromě zaměstnání byl funkcionářem mnoha kulturních spolků a institucí (první jednatel Družstevní práce, předseda kongresu ruralistů roku 1939, člen České akademie věd a umění od roku 1939, člen Syndikátu českých spisovatelů, Moravského kola spisovatelů, předseda literární sekce Kulturní rady Republikánské strany a později Kulturní rady Národního souručenství od roku 1939 do roku 1941 aj.) a spolupracoval s řadou novin, časopisů a nakladatelství (zvláště s Miladou Topičovou a s turnovskou firmou Müller).
22. května 1926 se oženil s učitelkou Vlastou Breuerovou (* 4. 2. 1903) ze Železnice, s níž měl dceru Janu provdanou Šedovou (* 27. 12. 1931) a syna Pavla (* 30. 5. 1935). Trvale bydleli v Praze na Spořilově ve vlastní vilce v Zapomenuté ulici čp. 4.
V letech 1951-1955 byl po nezákonném procesu vězněn jako představitel tzv. Zelené internacionály (spolu se Zdeňkem Kalistou, Františkem Křelinou, Bedřichem Fučíkem, Václavem Prokůpkem, Janem Zahradníčkem aj.). Po propuštění se nesměl vrátit na své původní pracoviště, takže střídal dělnické profese (u zedníků) se smluvními pracemi pro některá odborná pracoviště (překlady, korektury, práce pro literární archiv Národního muzea), až nakonec zakotvil v literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Rehabilitován byl v roce 1967 a ve stejné době se stal i jedním z funkcionářů Svazu československých spisovatelů.
Z jeho vyznamenání stojí za pozornost norská Medaile sv. Olava, jež mu byla udělena roku 1969 a četné literární ceny (např. Švehlova).
Literárně začal tvořit již od studentských let, své první práce tiskl ve studentském časopise Ruch (1919). Později přispíval do Brázdy, Cesty, Hosta, Orfea, Pramene, Venkova, po druhé světové válce do Lidové demokracie, Zemědělských novin aj. V roce 1920 vydal svou první knihu: literárněvědnou studii Alej srdcí, o dva roky později debutoval knižně i jako prozaik románem Ztracené jaro. Celkem vydal přes třicet knih prózy, básní (sbírka Neznámému bohu z roku 1929), literárněvědných prací i studií z dějin českého divadelnictví, zvláště kočovného. Nejvýznamnější jsou romány Réva na zdi (1926), Muži a hory (1928), Vysoké jarní nebe (1944) a Vzdálená země (1969), sbírky povídek Píseň na samotě (1924), Zaváté šlépěje (1929), Polní kytice (1935) a Čas kopřiv (1970), literárněvědné studie Úvod do krásné literatury (1924), Cesty a vůdcové (1926), Hilbert (1926), Fráňa Šrámek (1937), Literatura české půdy (1939), Selma Lagerlöfová (1949) a kniha vzpomínek Bez poslední kapitoly (Řím 1983, 2. vydání Praha 1997). Nad ostatní dílo však vynikají jeho studie o českém kočovném a ochotnickém divadelnictví, soustředěné do několika kapitol Dějin českého divadla a do knih Zöllnerové (1958), Umělcové na pouti (1961) a Čtyři herečky (1967), s nimiž souvisí i povídka pro mládež Dokud vane vítr (1968). Jako výsledek jeho práce v literárním archivu Památníku národního písemnictví vzniklo několik soupisů literárních pozůstalostí (Jan Bartoš, Otokar Fischer, Archiv Družstevní práce, pořádal i písemnosti Jaromíra Boreckého, Jana Emlera, Josefa Mockera, J. R. Vilímka aj.).
Josef Knap také redigoval několik časopisů (literární revue Most, turnovský Sever a východ, literární rubriku Venkova) a sborníků: Život (1927) nebo Básníci selství (1932). Byl i editorem řady knih českých autorů (Jan Čarek, Jaroslav Hilbert, Dušan Pala, Gabriela Preissová, Valdemar Vyleťal) a výborů z české tvorby: Mladá česká próza (1931), Hlasy tří generací (1934). Řídil též významné edice - m.j. Sever a východ v Turnově u Müllerů nebo Bílé knihy a další řady u Milady Topičové v Praze.
Několik jeho prací bylo přeloženo do cizích jazyků (dánština, italština, litevština, němčina, norština, polština, slovenština, slovinština, švédština) a jeho díla vycházela i v našich krajanských časopisech v USA a v Kanadě. Byl i úspěšným editorem cizích jazyků, jejichž díla vycházela u nás (překlady z litevštiny, polštiny, severských jazyků).
Kromě širokého rozhledu po světové i české kultuře byl Josef Knap i vynikajícím regionalistou, znalcem kulturních tradic Českého ráje. Na tato témata napsal několik studií a často o nich přednášel. Zvláště se věnoval Fráňovi Šrámkovi, Jožovi Zindrovi, svým přátelům ruralistům, ale i předčasně zemřelým Václavu Šolcovi a Josefu Jakubcovi.
Knapův osobní fond je zachován ve vzácné úplnosti. Osobní a rodinné doklady dokumentují celý jeho život. Korespondence obsahuje dopisy jeho učitelů (Arne Novák, Albert Pražák, F. X. Šalda), přátel (celý okruh ruralistů z Čech i Moravy - František Bíbus, Jan Čarek, Rajmund Habřina, Jan Knob, Josef Koudelák, František Křelina, František Lesař, Antonín Matula, Zdeněk Rón, Jan Vojtěch Sedlák aj.), kolegů ze studií (např. Miloš Jirko, František Veselý), dále jsou v ní zastoupeni Pavel Fraenkl, Bedřich Fučík, Josef Heyduk, Viktor Kamil Jeřábek, Marja Kosnarová, Jaroslav Marcha, František Neužil, Miloslav Nohejl, Josef Ošmera, Václav Renč, Karel V. Rypáček, Jan Šnobr, Jaroslav Šulc, Karel Vokáč aj. Lze z ní vysledovat i zahraniční styky Knapovy (Milada Blekastadová, Božidar Borko, Olav Rytter, Jan Wiktor) a styl redakční práce (okruh spolupracovníků Severu a východu, Venkova). Najdeme zde i dopisy významných spisovatelů - Karla Čapka, Vítězslava Nezvala, A. M. Píši, Fráni Šrámka, Karla Tomana, Jiřího Wolkera a jiných, cenné zvláště z období dvacátých let.
Z dalších spisovatelů se přátelsky stýkal se sousedy ze Spořilova (kromě některých již uvedených Adolf Branald, Zdeněk Kalista, A. C. Nor, František Flos, Sonja Špálová). Korespondence s Františkem Křelinou, Ladislavem Kuncířem, Václavem Prokůpkem a dalšími přináší zajímavé podrobnosti týkající se rehabilitace.
Další část korespondence se týká jeho odborných prací, např. dopisy Otýlie Beníškové, Františka Černého, Jana Kopeckého, Berty Šíblové, rodiny Zöllnerových.
Nejcennější částí rodinné korespondence jsou desítky vzájemných dopisů Vlasty a Josefa Knapových (včetně období Knapova uvěznění).
V oddíle cizí korespondence jsou mimo jiných i jednotlivé dopisy Svatopluka Čecha, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Jana Nerudy, které Josef Knap získal a uschoval.
Většina rukopisů Josefa Knapa je uchována v několika verzích, pouze rukopisy svých kritických a publicistických prací autor neschovával. Zato je zde mnoho rukopisů autorů, kteří přispívali do Severu a východu,do Venkova apod.
Také výstřižky a tisky dobře dokumentují život a dílo Josefa Knapa. Cenný je zvláště soubor recenzí a zpráv o jeho knihách a některá vzácná čísla literárních časopisů z dvacátých let.
Fond uzavírají zajímavý celek fotografií Josefa Knapa, jeho rodiny a jeho přátel a oddíl varií s několika výtvarnými díly.
Literární pozůstalost Josefa Knapa převzal literární archiv Památníku národního písemnictví postupně. První celky předával do literárního archivu Národního muzea a pak do literárního archivu PNP.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace