Literární archiv Památníku národního písemnictví - Knížek Antonín

Vyhledávání:
Antonín Knížek
(1890-1974)

Narodil se 6. dubna 1890 ve Starých Hradech u Libáně, zemřel 3. září 1974 v Praze.
Obecnou a měšťanskou školu vychodil v Libáni. Dále studoval na Ústavu ku vzdělání učitelů v Jičíně, kde v roce 1910 maturoval s vyznamenáním. Učitelskou dráhu začal v okrese novobydžovském. V letech 1911 - 1912 působil ve Staré Vodě, v Lužci n. C., ve Velkých Chomuticích. Zde začal veřejně pracovat proti rakouskému zpátečnictví. Spolupracoval také s Josefem Hakenem a byl spoluzakladatelem tělocvičné jednoty Sokol. Stal se kulturním referentem výboru Sokola. Dopisoval do pražského Havlíčka, Volné myšlenky, do novobydžovských Pokrokových listů, do nymburského Polabana a do Věstníku sokolské župy Čížkovy v Jičíně. Za svou činnost byl propuštěn ze svazku učitelstva.
Po propuštění nastoupil jednoroční prezenční vojenskou službu. Na frontu nastoupil počátkem války. Bojoval na haličské frontě, odkud zběhl k Rusům. Zde vstoupil do československých legií. Byl také zvolen delegátem na první vojenský sjezd, později se stal sekretářem polního soudu čs. vojska, který byl v roce 1919 přejmenován na divizní soud. 18. června 1920 se jako poručík vrátil do vlasti. Doma byl jmenován nadporučíkem a nakonec kapitánem čs. armády v záloze. 8. července 1920 byl demobilizován.
V září 1920 se vrátil k učitelskému povolání. Za své revoluční smýšlení byl však opět propuštěn a přeložen. Rozhodl se opustit učitelskou službu, ne však děti. Přijal místo ředitele Domova legionářských sirotků v Praze - Veleslavíně. Později pracoval jako tajemník Podpůrného fondu legionářského při MNO. Po mnoho let pracoval v prezidiální radě Zemského ústředí péče o mládež v Praze.
Za druhé světové války pracoval v odboji. Rozmnožoval a propagoval ilegální tiskoviny a byl také krátkou dobu vězněn v trestnici na Pankráci.
Po osvobození pracoval v Zemském ústředí péče o mládež, dále v ústředí Svazu protifašistických bojovníků a později byl hospodářským vedoucím rekreačního ústavu ČSČK. Byl také předsedou okresní revizní komise ČSČK v Praze.
Ve třicátých letech vydal několik drobných knížek pro mládež. Po druhé světové válce pracoval hlavně na historii odboje na Libáňsku. Z této oblasti publikoval mnoho článků v časopisech a novinách. V roce 1970 obdržel vyznamenání Za vynikající práci.
Literární pozůstalost obsahuje zejména rukopisy a otisky jeho prací z historie odboje na Jičínsku a z historie Libáňska.
Do literárního archivu Památníku národního písemnictví věnovala písemnou pozůstalost Antonína Knížka jeho rodina. Pozůstalost je uložena ve třech archivních kartónech. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1985, zahrnuje časové rozmezí let 1910 – 1974. Fond je uložen pod přírůstkovým číslem 30/75.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace