Literární archiv Památníku národního písemnictví - Kocián Josef

Vyhledávání:
JOSEF KOCIÁN
(1924 - 1970)

Narodil se 2. 10. 1924 ve Frenštátě pod Radhoštěm, zemřel 27. 3. 1970 v Praze.
Literární historik.
Rodiče byli dělníci, měl několik sourozenců. Po ukončení základní docházky pracoval jako dělník. Během okupace byl totálně nasazen na jámu Trojice v Ostravě a po osvobození podal přihlášku do Komunistické strany Československa. V  roce 1945 byl přijat jako pomocná síla na sekretariát Krajského výboru strany v Ostravě, později pracoval v propagačním oddělení. Ze zdravotních důvodů odešel v roce 1946 z vojenské  prezenční služby. Nastoupil ve Vítkovických železárnách jako jeřábník a prožil tam únorové události v roce 1948. Poté opět odešel na vojnu a po návratu pracoval jako dělník znovu v železárnách. Odtud byl poslán do Státního kurzu pro přípravu pracujících v Houšťce a poté studoval v Praze Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Studium po dvou semestrech přerušil kvůli nemoci a po roce byl přijat na katedru marxismu-leninismu ČVUT. Po šesti letech nastoupil na Institut společenských věd při ÚV KSČ. Po ukončení aspirantury začal pracovat jako odborný pracovník v Ústavu pro českou literaturu ČSAV.
18. 4. 1954 se oženil s učitelkou a básnířkou Soňou Beníškovou. Po její smrti (po krátké nemoci v necelých čtyřiceti letech 5. 1. 1970) se prohloubily jeho psychické problémy, kterými řadu let trpěl. Zemřel o dva měsíce později.
Jeho odborná praxe je založena hlavně na studiu díla Jiřího Ortena. V roce 1966 vydal v nakladatelství Československý spisovatel životopisnou studii Jiří Orten, ve spolupráci s Marií Rút Křížkovou vyšla v tomtéž nakladatelství montáž tvorby, deníků a korespondence pod názvem Jiří Orten, Čemu se báseň říká. Jeho dizertační práce se jmenovala Problém existencialismu a osobnost Jiřího Ortena. Byl také autorem řady filmových scénářů (na některých spolupracoval s K. Sidonem), divadelních a rozhlasových her. Zabýval se surrealismem, zvláště studoval dílo A. Bretona, S. Kierkegaarda a V. Nezvala.
Osobní fond Josefa Kociána obsahuje vlastní doklady, korespondenci přijatou a odeslanou. V korespondenci rodinné je skoro sto dopisů určených manželce Soně. V rukopisech vlastních jsou převážně povídky, rozhlasové a divadelní hry, studie, několik článků a recenzí. Větším oddílem jsou opisy studií a různých filozofických textů, které také využil v disertační práci (A. Breton, B. Brouk, V. Nezval, K. Teige), dále různé výpisy, poznámky, pracovní materiály ke studiím a zlomek deníkových záznamů. Následují rukopisy cizí (K. Sidon, I. Sviták, A. Šabatková), tisky a výstřižky (Jiří Orten) a vlastní portrét v oddíle fotografií. Další písemnosti Josefa Kociána obsahuje i archivní fond jeho manželky Soni Kociánové v LA PNP.
Fond získal Literární archiv Památníku národního písemnictví v roce 1995, byl zpracován pod přírůstkovým číslem 37/95, uložen je v 5 archivních kartonech a zahrnuje období 1954 - 1970.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace