Literární archiv Památníku národního písemnictví - Valja Jiří

Vyhledávání:
JIŘÍ VALJA, vl. jm. JOSEF BUBENÍK
(1914-1967)

Narodil se 22. 7. 1914 v Praze, zemřel 17. 3. 1967 tamtéž (sebevražda oběšením).
Spisovatel, překladatel z angličtiny a ruštiny, kulturní a literární redaktor, autor rozhlasových her.
       Syn Josefa Bubeníka a Marie Bubeníkové, roz. Klinderové, manželka PhDr. Libuše Bubeníková, roz. Žižková.
Absolvoval reálku v Praze, maturoval v roce 1932, v prvním ročníku univerzity studoval zároveň filozofickou a právnickou fakultu, od druhého ročníku pak pouze práva. V roce 1938 ukončil studium práv na Karlově univerzitě v Praze a 22. 6. 1938 obdržel diplom doktora práv. 5. 12. 1940 se oženil s Marií Žižkovou. Po studiích pracoval jako novinář, v letech 1941 - 1942 byl kulturním redaktorem Českého slova, potom redaktorem nakladatelství Českomoravský kompas. Po válce působil na ministerstvu informací, v letech 1947 - 1951 byl redaktorem Lidových novin, do roku 1956 tajemníkem překladatelské sekce Svazu čs. spisovatelů, pak spisovatelem z povolání.
Přispíval do časopisů Listy, Literární noviny, České slovo, Lidové noviny, Nový život, Světová literatura, Mladá fronta, Plamen aj. Byl autorem rozhlasových her.
V roce 1936 debutoval sbírkou básní Nohama v blátě v Halasově edici První knížky. Dále lze z jeho vlastní tvorby zmínit romány Rodina komediantů: Kapitoly románu (1943), Zbraně bezbranných (1946), Zahradní ulice 70 (1950) a sbírky povídek Vypravěč aneb 57 povídek pro všechny případy (1940) a Cestující se zavazadly (1958).
Zatímco vlastní tvorba – psychologické romány a povídky rozvíjející motivy z každodenního života, nezřídka moralizující nebo dobově angažované – pochází z 30. až 50. let, většina Valjových vynikajících překladů z angličtiny vznikla v 60. letech. Těžiště jeho literárního díla tkví v překladech. Většina z jeho překladů z angličtiny, jak prózy, tak i poezie, zahrnuje díla a autory, kteří jsou stále součástí kánonu světové literatury (R. Aldington, W. Blake, R. Burns, T. S. Eliot, W. Faulkner, G. Greene, P. B. Shelley, Yeats aj.). V roce 1960 dostal Valja cenu Mladé fronty za překlad Faulknerových Divokých palem. Je krutou ironií, že v dopise na rozloučenou uvedl Valja jako důvod své sebevraždy nepovedený překlad Eliota.
Manželka Jiřího Valji PhDr. Libuše Bubeníková, roz. Žižková, s Jiřím Valjou přeložila některé knihy (J. Jones, F. Norris, E. T. Seton).
Osobní fond Jiřího Valji kromě množství různých osobních dokladů a dokumentů obsahuje vlastní korespondenci přijatou z 30. a 40. let (mj. I. Blatný, H. Bonn, F. Halas, M. Hanuš, D. Kvíz, Z. Lederer, J. Liesler, J. Pilař, P. Tigrid, K. M. Walló, J. Weiss a jiná soukromá korespondence), týkající se přátelských i pracovních vztahů s odesílateli. Odeslaná korespondence je adresována především rodině a přítelkyni z mládí, A. Krausové, a je soukromého charakteru. Dále fond obsahuje korespondenci rodinnou a cizí. Oddíl vlastních rukopisů není příliš reprezentativním odrazem Valjova literárního díla – nenajdeme zde totiž žádné rukopisy vztahující se k rozsáhlé překladatelské činnosti. V oddíle rukopisy vlastní převažují nevydané prózy (romány a povídky) a nevydané sešity poezie a prózy z mladších let. Z vydané vlastní tvorby fond obsahuje neúplnou sbírku povídek Cestující se zavazadly. Dále je tu rozhlasová hra, komedie, filmové povídky, eseje, přednášky, recenze, pracovní materiály k nezjištěným prózám a poznámky. Rozsáhlý konvolut fragmentů pracovních materiálů k prózám představují v naprosté většině dlouhé řady nesouvislých útržkovitých nápadů a námětů na jednotlivé povídky nebo motivy románů. Oddíl rukopisy cizí zahrnuje filmovou povídku společně napsanou A. Branaldem, V. Borem, O. Černochem a E. Fikerem, dále posudky na Valjovu filmovou povídku Vítězství, poznámky M. Bubeníkové a A. Krausové a další prózy (J. Kosina, S. Navarová). Oddíly tisků a výstřižků jsou nepříliš rozsáhlé, fond obsahuje velké množství fotografií – portrétů vlastních, rodinných, školních, přátel (mj. přítelkyně A. Krausové) a míst a několik varií.
Písemná pozůstalost Jiřího Valji byla Literárnímu archivu Památníku národního písemnictví věnována jako dar od rodiny z pozůstalosti manželky Jiřího Valji Libuše Bubeníkové a je uložena pod přírůstkovým číslem 152/99 v  5 kartonech.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace