Literární archiv Památníku národního písemnictví - Kopta Josef 1. část

Vyhledávání:
Josef Kopta
(1894-1962)
1. část

Romanopisec, novelista, dramatik a fejetonista Josef Kopta se narodil dne 16. 6. 1894 v   Libochovicích nad Ohří. Po ukončení měšťanské školy studoval v   letech 1908 - 1912 na Českoslovanské obchodní akademii v   Praze. Po absolvování pracoval jako úředník ve spořitelně v   Libochovicích a v   České průmyslové bance v   Praze. V   říjnu 1914 narukoval do rakousko-uherské armády, byl poslán do školy pro jednoroční dobrovolníky v   Nových Benátkách a odtud pak byl v   březnu 1915 odvelen na frontu do Karpat. Už v   květnu 1916 vstoupil do čs. zahraničního vojska v   Rusku. Zde působil jako redaktor v   časopisech Čechoslovan a Čechoslovackij dnevnik, stal se tajemníkem informačně osvětového odboru čs. zahraničního vojska. V   této funkci působil v   Rusku až do dubna 1920. V   květnu 1920 odjel z   Vladivostoku na studijní cestu po Japonsku, do vlasti se vrátil v   srpnu. Do roku 1925 pak pracoval jako aktivní důstojník čs. armády (tajemník Památníku odboje při MNO). V   roce 1925 odešel z   armády a věnoval se literární a redaktorské činnosti. Pracoval jako redaktor Národního osvobození a Lidových novin, psal romány, povídky, novely, dramata, spolupracoval s   českým filmem, přispíval fejetony a články do   novin a časopisů (Národní osvobození, Lidové noviny, Sever a východ, Panorama, Lumír, Literární noviny, Čin) pod šiframi: pt. P.t., Kpt. J.K., Kp., t. Jeho prozaická tvorba byla oceněna několika státními cenami, cenou A. Jiráska a cenou ČAVU. V   roce 1939 se stal řádným členem České akademie věd a umění. Za okupace byl činný v   domácím odboji, řada jeho knih byla zakázána, živil se jako nakladatelský redaktor (nakladatelství Čin). Po osvobození, v   letech 1945 - 1946, pracoval na ministerstvu informací (zástupce přednosty I. odboru), v   roce 1946 se stal přednostou kulturního odboru Kanceláře prezidenta republiky. V   srpnu 1949 odešel do výslužby. V   letech padesátých se věnoval jen literární činnosti – zaměřil se částí své tvorby na literaturu pro děti a mládež (jako ostatně už v   letech třicátých). Zemřel 3. dubna 1962 v   Praze.
Těžiště Koptova literárního díla spočívá především v   jeho románech a povídkách. Své zážitky a zkušenosti z   pobytu v   legiích v   Rusku promítl především do své románové trilogie o třetí rotě – nejúspěšnější 1. díl trilogie Třetí rota byl oceněn v   roce 1925 státní cenou a zfilmován. Koptův vztah k   SSSR se léty proměňoval. Definitivně kladný postoj zaujal Kopta k   SSSR ve 30. letech, po válce působil ve Svazu přátel SSSR v   ČSR (SČSP), pořádal řadu přednášek, překládal z   ruštiny. Reminiscence na zážitky z   Ruska, znalost země i prostředí se projevily i v   drobnějších prózách či pozdějších románech (trilogie Jediné východisko). Znalost Dálného východu a obdiv k   němu se promítly do trilogie Modrý námořník a do cestopisných fejetonů. Zaslouženého úspěchu dosáhl Kopta svým psychologickým románem Hlídač č. 47 (státní cena na rok 1927, zfilmováno, překlady do   cizích jazyků.) Ceněny byly i povídky pro mládež vydané v 30. letech – Antonín a kouzelník, Přívoz pod ořechy, Poštovní holub č. 17. K   dětskému čtenáři se vrátil i po válce – jednak původními díly, jednak převyprávěním a uspořádáním starších textů a pohádek. Ocenění si zaslouží i Koptova práce redaktorská – zejména jeho působení v   nakladatelství Čin v   době okupace, kdy připravil a redigoval řadu sborníků, které svým ideovým zaměřením měly posilovat národní sebevědomí - Kde domov můj (1939), Kniha o Janu Nerudovi (1940 – 1946), Spisovatelé představují výtvarníky (1942), Dvanáct poutí světem (1941), Umění psát (1944 - 1945).
Literární pozůstalost Josefa Kopty uložená v   literárním archivu Památníku národního písemnictví není kompletní. Ze svědectví rodiny vyplývá, že řada rukopisů a korespondence byla zničena špatným uložením v   době okupace (vlhkost a plíseň) či zůstala v   redakcích nakladatelství a časopisů. Přesto však fragment pozůstalosti poskytuje řadu zajímavých materiálů ke studiu autorovy osobnosti a díla. Nejobsáhlejší je oddíl korespondence (18 kartónů), v   němž najdeme řadu zajímavých dopisů známých osobností českého literárního i kulturního světa (J. a K. Čapkové, L. Dostalová, J. Durych, O.   Fischer, K. H. Hilar, E. F. Burian, E. Bass, A. Jirásek, S. Lom, I. Olbracht, M.   Majerová, V. Vančura, S. Kadlec, F. Šrámek, P. Bezruč, B. Zeman). Významná je především korespondence J. Johna, J. Kvapila, F. Langera, J. Seiferta, A. Sovy, K.   Tomana, E. Valenty a V. Wassermana. Odeslaná korespondence je velmi kusá, představu o její šíři si však můžeme učinit z  archivovaných kopií dopisů J. Kopty z   let 1945 - 1946. Oddíl rukopisů vlastních (13 kartónů) uchovává jen torzo Koptova díla; zlomkovitě je zastoupena jeho básnická a dramatická tvorba, o něco rozsáhlejší je část románová a novelistická, novinové články a fejetony. Bezesporu zajímavá je část dokládající jeho činnost redaktorskou v   období okupace (přípravné materiály ke   sborníkům). Výstřižkový archiv poměrně uspokojivě zachycuje jeho publikační činnost v   novinách a časopisech.
Literární pozůstalost Josefa Kopty je v   podstatě složena ze dvou hlavních koupí. První část byla od rodiny odkoupena v   roce 1979, druhá v   roce 1984. Fond je uložen pod   přírůstkovými čísly 46/79, 99/84, 57/89, 2/93. Tento soupis zachycuje stav fondu k   roku 1985 (40 kartónů). Zahrnuje období let 1918 - 1962. Dodatky zachycující přírůstky fondu do roku 1990 viz edici inventářů č. 609.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace