Literární archiv Památníku národního písemnictví - Vávra-Haštalský Vincenc

Vyhledávání:
Vincenc Vávra-Haštalský
(1824-1877)


Narodil se 4. 10. 1824 v Praze a zemřel 6. 8. 1877 tamtéž. Užíval pseudonymu J. Slavomil Haštalský. Pocházel z vlastenecké mlynářské rodiny – jeho otec byl v roce 1848 členem Svatováclavského a Národního výboru a od roku 1860 obecním starším.
Vincenc Vávra studoval na akademickém gymnáziu v Praze a posléze na právnické fakultě. Již za studií překládal z ruštiny a polštiny a psal drobné články. Ve čtyřicátých letech byl Vávra horlivým českým agitátorem, z jeho podnětu se zakládaly řemeslnické spolky, které měly probudit národní a politické uvědomění těchto vrstev. Byl členem tajného politického spolku Repeal. V roce 1848 se stal členem Svornosti, zakladatelem a tajemníkem Slovanské lípy.
Byl též spolupracovníkem Pražského večerního listu a od října 1848 redigoval spolu s J. Podlipským politický týdeník Slovanská lípa, od ledna 1849 vedl nejprve s K. Sabinou a později sám politický deník Noviny Lípy slovanské. Dopisoval též do Havlíčkova Slovana a německé Union.
Během příprav ke třetímu rigorosu na právnické fakultě byl, kvůli účasti na tajné schůzce s Bakuninem, dne 30. 12. 1850 zatčen a odveden na Hradčany. Po téměř tříleté vazbě byl odsouzen k pěti letům těžkého žaláře, který mu byl zmírněn na jeden rok. Své zážitky z uherského Mukačova vylíčil později v knize Zápisky starého osmačtyřicátníka. Po amnestii v dubnu roku 1854 se vrátil do Prahy. Nebyl však připuštěn k dalším rigorosům a byl mu stěžován i vstup do advokátní kanceláře. Tehdy začal překládat z němčiny a francouzštiny divadelní hry a zároveň od roku 1855 vydával Bellmanův Kalendář Českomoravské pokladnice a přispíval též literárními a divadelními kritikami do Lumíru a Morgenpostu.
V roce 1860 se Vávra stal prvním spolupracovníkem Krásova Času, který byl od 1. 1. 1862 změněn na politický deník Hlas. Ten redigoval Vávra s doktorem A. Finkem do roku 1865. Kvůli článku Hlas kněze z Moravy byl Vávra v listopadu roku 1863 odsouzen ke čtyřem měsícům žaláře. Po sloučení Hlasu s Národními listy přešel Vávra do jejich redakce, kde působil až do smrti.
Po své rehabilitaci byl Vávra zvolen poslancem českého sněmu za benátský a nymburský okres. Vávra byl ve výboru Svatoboru, předsedal literárnímu odboru Umělecké besedy, přispíval do různých časopisů a do Riegrova slovníku naučného. Od roku1867 do roku 1876 pořádal Grégrův Kalendář koruny české.
Fond Vincenca Vávry je uložen v 1 archivním kartónu pod přírůstkovými čísly v rozmezí 9/47 – 118/72. Obsahuje především doklady dokumentující Vávrovu politickou perzekuci, fragment korespondence a rukopisů. V tiscích je uložena kniha Zápisky starého osmačtyřicátníka, kterou vydal jeho zeť Jaroslav Schiebel v roce 1889. Archiválie byly darovány Archivu Národního muzea Sborem pro vybudování knihovny doktora E. Beneše, Ferdinandem Káňou z Brna a Marií Schieblovou z Plzně. Z Archivu Národního muzea přešly do LA PNP. Fond zahrnuje časové období 1847 – 1907.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace