Literární archiv Památníku národního písemnictví - Kraft Otto

Vyhledávání:
OTTO KRAFT
(1876 - 1951)

Narodil se 11. 11. 1876 v Chrudimi, zemřel 13. 1. 1951 v Dettingen (ve Württembersku v Německu).
Důstojník, německy píšící básník, prozaik, dramatik, překladatel a filozof.
Otto Kraft se narodil v rodině četnického důstojníka Heřmana Krafta a jeho manželky Marie v Chrudimi, později se přestěhovali do Jičína. Bydleli údajně v budově staré pošty, která se nacházela v blízkosti dnešní Střední průmyslové školy strojní a městských lázní. Jeho otec byl Němec, velmi prorakousky zaměřený, matka Češka byla naopak orientovaná pročesky (podle ústního svědectví paní Štěpánky Volfové z Jičína). V roce 1896 byli Heřman Kraft a jeho potomci povýšeni do šlechtického stavu.
Z rodiny dosáhl významného postavení ještě bratr Otto Krafta Zdenko Kraft Edler von Helmhacker (1886-1979), německý spisovatel.
V Jičíně navštěvoval Otto Kraft v roce 1888 primu gymnázia, pak přestoupil do německé vojenské nižší reálky. Do Jičína potom jezdil k rodičům ještě asi tři roky na prázdniny. Tyto zážitky z dětství, kdy byl okouzlen Jičínem a jeho okolím, později ovlivnily jeho básnickou tvorbu.
Po studiích se Otto Kraft stal důstojníkem a působil jako učitel němčiny na kadetní škole. Po roce 1918 změnil povolání a stal se profesorem. Oficiálně však, jak sám napsal, profesorský titul neměl a tuto skutečnost vnímal jako svůj nedostatek. K hodnosti důstojníka se nehlásil a přál si být označován jako německý spisovatel.
       Otto Kraft si korespondoval kolem roku 1905 také s Jaroslavem Vrchlickým. Uschovával 18 dopisů Vrchlického a několik knih s jeho věnováním. Některé Vrchlického básně přeložil do němčiny a sám tyto překlady přednášel. Také o něm psal, např. v Prager Presse roku 1922. Během své vzájemné korespondence se Kraft s Vrchlickým osobně neznali a setkali se údajně pouze jednou ve Vídni.
Kolem roku 1932 žil v Praze v Loretánské ulici č. 107 u pana V. Wintera, vyučoval na českých středních školách a působil také v Klubu moderních filologů. O rok později si korespondoval s jičínským profesorem Václavem Trojanem, kterého ve svých dopisech prosil, aby mohl na gymnáziu přednášet svoje básně a jejich výklad. V této době byl odkázán pouze na vojenskou penzi a v Praze neměl dostatek příležitostí ke svým přednáškám a podobným veřejným vystoupením. Přednášel i o svém dědečkovi, který údajně cestoval po území bývalé Perské říše a Otto Kraft vlastnil předměty, jež si jeho dědeček ze svých cest přivezl.
Jinak žil Otto Kraft pravděpodobně sám, nikde se nezmiňuje o manželce, dětech ani jiných příbuzných. Jak se dále dozvídáme z korespondence Otto Krafta s Václavem Trojanem, cítil se úzce spjat s jičínským gymnáziem, přestože nebyl na této škole, jak sám píše, příliš dobrým a pilným žákem.
Gymnáziu pak také věnoval své básně o Jičínu. Zásluhou jičínského rodáka docenta PhDr. Karla Kazbundy, jak zaznamenal ve svém článku o Otto Kraftovi JUDr. Svatopluk Volf, se uchovala celá Kraftova sbírka 24 básní o Jičínu, jež zaslal Otto Kraft do gymnázia. Dr. Kazbunda básně opsal a uschoval ve svém archivu.
Rokem 1933 veškeré dostupné prameny o životě Otto Krafta končí.
Literární tvorba Otto Krafta se zaměřila na básnická díla (Erste Dichtungen 1899, Gegen den Strom 1904, Sonette 1906, Sich selbst Musik 1908, Stürmen und Reifen 1909, Jitschin aj.), romány (Ein Jahr Lehrer im Waffenrock aj.), divadelní hry (Majo 1905, Sultan Osman 1908 aj.).
Některé Kraftovy verše překládal za jeho asistence dr. Navrátil do češtiny. Kraft byl k překladatelům svých básní velmi kritický. Naopak překladatelům se zdála Kraftova němčina příliš strohá a často hledali jen velmi obtížně pravou básnickou formu.
Písemných pramenů k životu Otto Krafta existuje málo. Kromě vlastního osobního fondu v Literárním archivu Památníku národního písemnictví, v němž převažují Kraftovy rukopisy, zde existuje v osobním fondu Svatopluka Volfa jeho článek a materiály o Kraftovi. K dispozici je také výše zmíněná korespondence mezi Kraftem a Václavem Trojanem, která se nachází ve Státním okresním archivu v Jičíně. Zde najdeme i rukopis sbírky básní Jitschin, který Kraft věnoval jičínskému gymnáziu.
Písemnosti Otto Krafta získal literární archiv Národního muzea v Praze, odkud byly delimitovány do Literárního archivu Památníku národního písemnictví (č.př. 106/49). Na jeho archivním zpracování se podíleli PhDr. Václav Petrbok a Mgr. Ilona Pluhařová. Tento osobní fond je uložen ve třech archivních kartonech a zahrnuje časové rozmezí 1876 - 1982.

Část rukopisů Otto von Krafta je uložená v Národní knihovně v odd. rukopisů:
Der Halbmond in Flammen. Geschichtliches Trauerspiel in fünf Aufzügen, 219 str., sign. XVI.D.60
Majo. Trauerspiel in fünf Aufzügen, 151 str. XVI.D.61
Sijawusch. Trauerspiel in fünf Aufzügen, 119 str. XVI.D.62
Sijawusch. Trauerspiel in fünf Aufzügen, druhá verze, 193 s., XVI.D.63
Ein Jahr Lehrer im Waffenrock. Erlebnis aus Alt-Österreichs zwölfter Stunde, román, 446 s., XVI.D.64
Mein Gedicht von der Welt. Sechs philosophische Abhandlungen. Erster Band, 455 str., XVI.D.65.a
Mein Gedicht von der Welt. Sechs philosophische Abhandlungen. Zweiter Band, 447 str., XVI.D.65.b
Ein Leben in Gedichten, básně, 393 str., XVI.D.67
Tato díla dle strojopisu byla na/přepsána ve 30. nebo až 40. letech a dána svázat.







Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace