Literární archiv Památníku národního písemnictví - Kramuele Josef Emil

Vyhledávání:
JOSEF EMIL KRAMUELE
(1826 - 1884)

Narodil roku 1826 v Praze, zemřel 26. 3. 1884 v Praze.
Herec, ředitel divadelní společnosti, překladatel.
Josef Emil Kramuele začal hrát již v mládí v soukromých pražských divadlech. Svoji první roli Sokolíka v Klicperově hře Loketský zvon předvedl 9. července 1843 v Stögrově divadle v Růžové ulici. Krátkou dobu pak působil jako epizodista Stavovského divadla a u kočujících německých společností. Po návratu do Prahy byl v letech 1848 až 1851 angažován jako herec Stavovského divadla pro české i německé hry. Roku 1851 se při redukci české herecké družiny odebral na venkov ke kočujícím společnostem, např. Sternfeldově, Zöllnerově a Stránského. Po obdržení koncese ke zřízení vlastní společnosti začal roku 1863 hrát v Českých Budějovicích. Po pěti letech si vybudoval vlastní letní divadlo a zahradní restauraci v Kravíně na Vinohradech, situované za pražské městské hradby. Zde stál uprostřed sadů starý sešlý kravín (Kuhstall, Kyštol), který byl oblíbeným výletním místem Pražanů. V dubnu 1868 obdržel povolení k provozování letního divadla (arény) a o měsíc později také povolení k jeho stavbě. Hrálo se zde střídavě česky i německy každé léto od května do září. Na několik let, až do roku 1876, kdy musela být zchátralá aréna zbořena, zde Kramuele vybudoval jednu z nejlepších českých divadelních společností. Po zavření arény kočoval se svým souborem po venkově, a to až do roku 1884, kdy si při zastávce v Hořicích zlomil ruku. V Praze podstoupil náročnou operaci. Následkům svého zranění ale přesto podlehl. Zemřel 26. března 1884 v Praze. Pohřben byl 31. března 1884 na pražském hřbitově na Olšanech.
Josef Emil Kramuele po sobě zanechal dceru Emilii, rovněž herečku, která začínala u Filipa Zöllnera. Jejím manželem byl Vilém Jan Suk, ředitel vlastní divadelní společnosti. Během své divadelní činnosti Kramuele vychoval mnoho herců, např. Marii Pospíšilovou, Adélu Volfovou nebo Aloise Sedláčka.
Archivní materiály fondu jsou velice útržkovité. Většinu písemností tvoří rukopisy divadelních her jak vlastních, tak i cizích (především Pištěkova divadla) a překlady různých divadelních her, např. Klášterní selka od Josefa Emila Kramuela nebo Kouzelnice Černoborka a kutnohorský kat od Josefa Jiřího Stankovského.
Mezi doklady byl zařazen soupis Kramuelova divadelního archivu, který byl Národním muzeem zakoupen 22. prosince 1927. Z korespondence Josefa Emila Kramuela zůstal pouze fragment, objevuje se zde ale několik významnějších jmen (J. Štolba, F. J. Čížek, J. Barák). Jsou zde také zařazeny dva pamětní listy, které mu byly věnovány k životním výročím, první z 9. července 1873, na kterém je spolupodepsána řada členek a členů Prozatimního divadla v Praze, a druhý ke dni jmenovin 19. března 1880 od Divadelní společnosti Kramuelovy.
Novinové výstřižky a tisky jsou většinou věnované činnosti divadelních společností Josefa Emila Kramuela a Viléma Jana Suka.
Písemnosti Josefa Emila Kramuela získalo postupně po jeho smrti Muzeum Království českého v Praze. Později přešly do Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze, kde jsou dnes uloženy pod přírůstkovým číslem 96/43. Osobní fond je uložen ve dvou kartonech a zahrnuje období od roku 1849 do roku 1927 /1958/.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace