Literární archiv Památníku národního písemnictví - Kulda Beneš Metod

Vyhledávání:
Beneš Metod Kulda
(1820-1903)

Narodil se 16. března 1820 v   Ivančicích na Moravě, zemřel 6. května 1903 v   Praze. V   Benešovi Metodu Kuldovi probudil již v   dětství zájem o studium a živý vlastenecký cit osvícenský ivančický kaplan Tomáš Procházka.
Kulda studoval gymnázium v   Jihlavě, filozofii a teologii v   Brně. Na filozofii byl žákem Matouše Klácela, v   teologii v   něm podnítil František Sušil lásku k   lidové tradici. Po   krátkém působení v   duchovní správě se stal Kulda vychovatelem v   ústavu pro mravně zanedbanou mládež. Pobyt v   Brně byl velmi významným pro Kuldovu literární činnost. Navázal styky s   vlasteneckými kruhy, stal se přispěvatelem brněnských novin, po řadu let redigoval kalendář Moravan, který byl rozšířenou a oblíbenou lidovou četbou. Zejména však proslul  Kulda jako autor národopisných prací a sběratel a vydavatel národních pohádek. V   roce 1859 odešel z   Moravy, stal se farářem v   Chlumu na Sedlčansku, kde se horlivě účastnil politického života. Později byl zvolen poslancem do českého sněmu. Roku 1870 byl zvolen kanovníkem na Vyšehradě. V   roce 1895 stál při zrodu Katolické Moderny a mladí kněží v   jejím čele – Sigismund Bouška, Xaver Dvořák, Jindřich Šimon Baar, Karel Dostál-Lutinov – zanícení pro reformní hnutí, měli v   něm oporu ve svých uměleckých a církevněreformních snahách.
Literární pozůstalost Kuldova je cenným pramenem pro kulturní, náboženské i politické poměry druhé poloviny 19. století. Korespondence je zachována téměř v   úplnosti. Jsou z   ní patrny silné vlivy Klácelovy, Sušilovy i vliv bolzanovců sahající hluboko do druhé poloviny 19. století. Její cena je v   bezprostřednosti, s   kterou Kuldovi dopisovatelé zachycují a glosují dobu, v   níž doznívají obrozenecko-vlastenecké tendence, formuje a diferencuje se český politický život. Vzpomínková část pozůstalosti ukazuje na zajímavé stránky Kuldova osobního vývoje i prostředí, v   němž žil a působil. Nejcennější část Kuldovy pozůstalosti věnoval literárnímu archivu roku 1916 Jan Halouska, Kuldův ctitel a životopisec. Jeho zásluhou získal také literární archiv část pozůstalosti Marie Wolfové, Kuldovy sekretářky z   období po jeho oslepnutí. Tato pozůstalost navazuje na pozůstalost Kuldovu a je k   ní proto také přiřazena. Pozůstalost Kuldova je uložena ve 13 archivních kartónech pod různými přírůstkovými čísly v   rozmezí 21/05 - 41/66 a zahrnuje období 1820 – 1928.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace