Literární archiv Památníku národního písemnictví - Vydra Stanislav

Vyhledávání:
Stanislav Vydra
(1741-1804)

Narodil se 13. listopadu 1741 v Hradci Králové, zemřel 3. prosince 1804 v Praze.
Stanislav Vydra vstoupil po gymnazijních studiích, které vykonal ve svém rodišti, do   jesuitského řádu. Na pražské univerzitě studoval u znamenitých matematiků Josefa Steplinga a   Jana Tesánka matematiku, v roce 1769 byl vysvěcen na kněze, byl po nějaký čas Steplingovým adjunktem a v roce 1772 se stal přičiněním Steplingovým, který byl tehdy ředitelem matematicko-fyzikálních studií, nástupcem profesora Františka Zena na stolici matematiky. Po zrušení řádu jesuitského v roce 1773 působil dál na pražské univerzitě. Nevynikl vědecky jako oba jeho učitelé, byl však výborný pedagog, který vychoval několik generací obrozenské inteligence, a upřímný Čech, který byl pro své vlastenectví nazýván „cordatus Bohemus“. V letech 1789 a 1799 byl Vydra děkanem filozofické fakulty, roku 1800 byl rektorem univerzity, na sklonku své univerzitní dráhy v roce 1802 se stal ředitelem matematicko-fyzikálních studií. Trpěl po dlouhá léta očním neduhem, statečně snášeným, který jej po náhlém oslepnutí při přednášce 22. ledna 1803 přinutil odejít z univerzity. Zbývající část života žil v ústraní, opatrován svými žáky - jedním z nich byl také pozdější svatovítský kanovník Václav Michael Pešina, skládal latinské epigramy, které žákům diktoval a diktoval i   svoji českou učebnici aritmetiky, kterou posmrtně v roce 1806 vydal Vydrův žák a nástupce Ladislav Jandera.
Písemná pozůstalost Stanislava Vydry byla rozsáhlá. Něco z jeho rukopisů si po smrti Vydrově rozebrali na památku Vydrovi žáci a přátelé, ostatek zdědil spolu s knihovnou jeho synovec, zemský advokát Alois Vydra. Z pozůstalosti u něho uložené čerpal při psaní Vydrova životopisu Ladislav Jandera, který i později ve svých zápiscích o této pozůstalosti hovoří. Po smrti Aloise Vydry se písemnosti jeho strýce rozptýlily. Znám byl jen zlomek pozůstalosti, který v roce 1824 věnoval Národnímu muzeu v Praze Václav Pešina. Tento fragment je nyní v   literárním archivu PNP. Delimitací z oddělení Dokumentace PNP přibyla k   němu v roce 1964 další část Vydrovy pozůstalosti, badatelské veřejnosti do té doby neznámá. Pochází z   pozůstalosti Ladislava Jandery, a to z té její části, která byla původně uložena ve Strahovské knihovně. Ještě další část pozůstalosti Vydrovy nalezli pracovníci Státního ústředního archivu v  Praze v Janderově pozůstalosti při pořádání archivu strahovského kláštera. Je uložena v   kartonu 449 strahovského fondu. Vydrova pozůstalost v   LA je uložena v   6 archivních kartónech pod přírůstkovými čísly v   rozmezí 141/41 – 45/72. Zahrnuje období 1775 – 1804.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace