Literární archiv Památníku národního písemnictví - Kuncíř Ladislav

Vyhledávání:
Ladislav Kuncíř
(1890-1974)

Narodil se 14. září 1890 v Žitovlicích u Rožďalovic, zemřel 5. června 1974 v Praze.
Už v dětství propadl knihám. V lednu 1905 se začal učit knihkupcem u J. Zajíčka v Jičíně. V listopadu 1907 přešel jako pomocník do právě zakládaného Bukačova knihkupectví v Mostě. Po roce a půl odjel do Prostějova a tam pracoval v knihkupectví F.    Karáska. Na podzim roku 1910 Prostějov opustil a 1. listopadu nastoupil v Olomouci u    Romualda Prombergra, kde dokončil svá učební léta. V květnu 1915 musel narukovat. Z    vojny se mu podařilo odejít až na počátku roku 1919. 1. dubna téhož roku nastoupil v Praze na místo vedoucího v knihkupectví U Zlatého klasu, které patřilo Čs. akciové tiskárně. V říjnu roku 1923 Zlatý klas opustil a 3. prosince otevřel vlastní knihkupectví a nakladatelství. Jeho snahou bylo vydávat jen díla hodnotná, protože považoval obohacení národní kultury za    čestnější a přednější než obohacení vlastní. Výrazem těchto snah bylo i heslo, které si zvolil do znaku. Všechny knihy jím vydané nesou znak kozoroha ve skoku s nápisem Non deserit alta - Neopouští výšiny. Kuncířovo knihkupectví se brzy stalo dostaveníčkem sběratelů, básníků a dalších, včetně mladých malířů a studentů.
Těžištěm jeho nakladatelských aktivit bylo vydávání hodnotných edičních řad. V    edicích Národní knihovna (10 sv.) a Poklad (5 sv.) se Kuncíř soustředil na českou středověkou a barokní literaturu a na tvorbu českých klasiků 19. století (Kristián, Spor duše s    tělem, B. Balbín, K. J. Erben, S. K. Macháček, F. L. Čelakovský). Vybraná díla z klasické světové literatury (D. Defoe, F. Rabelais, J. Swift, Ch. Dickens, A. Musset, A. Villiers de l´Isle Adam) vycházela v edicích Kozoroh (21 sv.) a Prsten (12 sv.). Současné cizí katolicky orientované literatuře byla věnovaná edice Knihy nové doby (32 sv.: G. K. Chesterton, H.    Beloc, S. Undsetová, H. Massis, J. Barbey d´Aurevilly, G. Papini aj). Edice Kuncířovy nové knihy (8 sv.) se zaměřila na původní beletristickou a filozoficko-meditativní tvorbu (J.    Durych, T. Vodička, B. Štorm aj.). Původní českou básnickou i prozaickou tvorbu, zejména mladých autorů, obsahovala edice Knihy mladých (6 sv.: J. Durych, I. Suk, Z.    Kalista, B. Reynek, M. Jirko, B. Pečínková). Edice Philobiblon (21 sv.) reprezentující Kuncířovo bibliofilské úsilí, se soustřeďovala na českou a světovou poezii (K. Hlaváček, V.    Holan, J. Durych, J. Zahradníček, A. S. Puškin, A. A. Achmatovová, P. Claudel, F.    Jammes, Omar Chajjám aj.). Na produkci filozofickou a historickou se zaměřila edice Knihy Akordu (8 sv.: J. Durych, J. Strakoš, J. Vašica, L. Bloy, J. Maritain aj.); díla katolických mystiků pak vycházela v edici Karmel (5 sv.). Díla výslovně náboženského charakteru, především životopisy světců, ale i teologicko-meditativní literatura nejrůznějšího typu, vycházela v edici Svatí otcové (3 sv.), Boží bojovníci (9 sv.), Ver sacrum (6 sv.) a Vinice Páně (36 sv.). Velmi dobrou úroveň knih zaručovala Kuncířovi spolupráce s kvalitními překladateli (J. Skalický, J. Marek, H. Kosterka, A. Stříž aj.) a s vědci (F. X. Šalda, J. Vašica, R. Jakobson, J. Mukařovský aj.). Také po stránce výtvarně typografické měly Kuncířovy knihy vysokou úroveň, zajišťovanou předními umělci (V. H. Brunner, Z. Kratochvíl, Z.    Braunerová, C. Bouda, B. Štorm, K. Svolinský, A. Hoffmeister, J. Štyrský, Toyen aj.). Z    periodik vydával sborník Letorosty (Družstvo přátel Studia, 1920 - 21), Rozmach (1923 - 27), Lidové zábavy (1928), Akord (1928 - 33), Kuncířovy noviny (1929 - 30), Kuncířova ročenka (1930 - 31), Vinice Páně (1930 - 41), Brána (1937 - 38).
V roce 1934, pod tlakem všeobecné krize, musel své samostatné podnikání ukončit. Přijal nabídku Vyšehradu a stal se jeho ředitelem, aby po roce odešel a začal znovu. V roce 1949 musí končit definitivně. Je opět ředitelem Vyšehradu. V květnu roku 1951 je Ladislav Kuncíř zatčen. Ve velkém brněnském procesu proti řadě katolických spisovatelů je odsouzen za velezradu k 10 letům vězení a propadnutí majetku. Tak byla ztracena rozsáhlá knihovna a archiv. 4. srpna 1956 byl propuštěn z vězení pro velmi vážný zdravotní stav. Ihned se začal zajímat o materiály z mrštíkovské korespondence, které připravoval již od roku 1945. Shromáždil 2 000 dopisů, ale vydání korespondence se nedožil; vyšla posmrtně za redakce R. Havla (Nedosněné sny, 1978). Posmrtně byly také vydány jeho vzpomínky (Život pro    knihu, Londýn 1985).
Písemná pozůstalost Ladislava Kuncíře, kterou vlastní literární archiv Památníku národního písemnictví je jen zlomkem vlastního Kuncířova archivu, který byl ztracen po jeho odsouzení v roce 1951. Tuto mezeru se snažil zaplnit vlastními vzpomínkami, jejichž rukopis se zde nachází. Z korespondence je nejcennější korespondence přijatá od Jaroslava Durycha a rukopis Durychovy bibliografie, kterou L. Kuncíř sestavil spolu s Ivo Laveckým. Dále se tu nachází velké množství materiálu, na němž lze studovat Kuncířovu nakladatelskou činnost (seznamy vydaných knih, letáky, prospekty, časopisy aj.).
Písemná pozůstalost Ladislava Kuncíře je uložena ve dvou archivních kartónech pod    přírůstkovým číslem 23/60, 104/88 a zahrnuje období 1925 - 1972.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace