Literární archiv Památníku národního písemnictví - Květ František Bolemír

Vyhledávání:
FRANTIŠEK BOLEMÍR KVĚT
(1825 - 1864)

Pedagog, filolog, estetik, básník. Narodil se 11. 4. 1825 v Táboře, zemřel 18. 7. 1864 ve Varšavě (Polsko).
Vystudoval práva v Praze a získal hodnost doktora filozofie. Působil ve šlechtických rodinách jako vychovatel, v 50. letech přijal místo suplenta na Akademickém gymnáziu v Praze (učil mimo jiné i Jana Nerudu). Roku 1862 odešel do Varšavy, kde začal pracovat na univerzitě nejprve jako lektor češtiny, avšak již koncem roku byl jmenován profesorem. Aktivně se podílel na polském kulturním životě. Zemřel na plicní chorobu, byl pohřben ve Varšavě.
Ve svém díle se věnoval pedagogice (Prostonárodní nauka o vychování, vydal také výchovný spis Jana Hasištejnského z Lobkovic), jazykovědě (jeho Staročeská mluvnice se používala jako učebnice do konce 19. století) i filozofii (Leibniz und Comenius, Leibnizens Logik). Zapojil se i do sporů kolem pravosti RKZ, jednak polemikou s názory J. Feifalika, jednak spisem o estetické hodnotě rukopisů. Jeho poezie navazuje na starší domácí tvorbu, sbírka milostné poezie Slze má svůj vzor v erotické lyrice F. L. Čelakovského.
Během zpracovávání Květova osobního fondu bylo zjištěno, že prokazatelně užíval křestní jména František Bolemír, ačkoli je literární historii znám spíše jako František Boleslav.
Fond obsahuje převážně rukopisy jazykovědných studií a různé fragmenty textů určených jako studijní příručky. Literární archiv Památníku národního písemnictví ho získal v roce 1974 (č. př. 122/74) a jeho další část v roce 1975 (č. př. 38/75). Je uložen ve dvou archivních kartónech a zahrnuje období 1836 - 1913.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace