Literární archiv Památníku národního písemnictví - Ladecký Jan

Vyhledávání:
Jan Ladecký
(1861-1907)

Narodil se 13. května 1861 v Praze. Zde také vystudoval vyšší reálku. Od mládí se zajímal o divadlo a pokoušel se psát divadelní hry. Příkladem toho je pokus o tragédii v pěti jednáních Kortan, kterou vytvořil r. 1883. Po dokončení učitelského ústavu se stal r. 1880 podučitelem v Nadějkově. V pedagogické dráze pokračoval i na matiční škole v Prachaticích, kam byl přeložen r. 1884.
Do Prahy se vrátil r. 1887 a začal pracovat v redakci České Thálie. V řadě referátů, fejetonů a článků uplatnil své názory na divadlo. V tomto roce napsal čtyřaktovou historickou veselohru s názvem Pan regent, po jejímž neúspěchu se Jan Ladecký přestal na určitou dobu dramatické tvorbě věnovat.
Zaměřil se na teoretickou stránku divadla. Z tohoto období pocházejí jeho teoretické statě: Dramatické básně lorda Byrona, Listy o Národním divadle, O vzniku stavu hereckého, Nová dramata, Sulamit, Emile Augier, Osmý rok Národního divadla. Překládal i z francouzštiny a němčiny pod různými pseudonymy (Beneš, Mareš, Sobotka aj.). V r. 1889 se vrátil k literární tvorbě povídkou Na tichém venkově. V letech 1891 - 1892 pracoval na románu Zlatá křídla, který nedokončil pro zánik České Thálie. Tato perioda jeho díla byla zakončena jednoaktovou hrou V úskalí z roku 1892.
Koncem r. 1894 mu bylo nabídnuto místo dramaturga ve Vinohradském divadle. Jan Ladecký se však přesvědčil, že by toto místo nemohl zastávat a Vinohradské divadlo opustil. Začal pracovat v redakci nově vzniklého časopisu Thálie, který později řídil. Tehdy mu bylo vytýkáno příliš realistické vidění skutečnosti na úkor poezie díla.
Významně přispěl r. 1895 do Příspěvků k dějinám českého divadla článkem o ochotnických divadlech, ve kterém pranýřoval používání her cizích, hlavně německých, na našich jevištích. Tímto článkem přispěl k častějšímu předvádění původních českých her.
R. 1896 získal Náprstkovu cenu za pětiaktovou hru Dva světy. Dalším jeho dramatem byla hra Bez lásky, napsaná r. 1898.
V pozdějších letech působil především jako kritik (ve Zvonu a Osvětě hájil scénický realismus). Zamýšlel se nad divadelním uměním doma i ve světě, např. v článku Česká i cizí divadla. Byl oceňován jako významný organizátor ochotnického hnutí. Při práci na divadelním slovníku ho 20. července 1907 zastihla smrt.

Pozůstalost Jana Ladeckého obsahuje zajímavou korespondenci s významnými divadelními autory, režiséry a herci 2. poloviny 19. století - s Jaroslavem Kvapilem, Janem Lierem, Karlem Pippichem, Ladislavem Stroupežnickým, Václavem Štechem, Josefem Štolbou, F. A. Šubertem. Bohatá je i korespondence s Aloisem Jiráskem, Karlem Václavem Raisem, Jaroslavem Vrchlickým, Josefem Krušinou.
V rodinné korespondenci je několik dopisů psaných ženě Jana Ladeckého Marii, redaktorce různých ženských časopisů a kalendářů. Zachovány jsou rukopisy několika divadelních her (např. Bez lásky, včetně německého překladu této hry od Nelli Mathonové, Car Vasil, Lichá světla) a povídek. Velmi cenný je seznam repertoáru pražských divadel z let 1860 - 1905, který je výsledkem jeho úsilí na zpracování dějin českého divadla.
       Literární pozůstalost Jana Ladeckého získal literární archiv Národního muzea v Praze r. 1921, některé menší doplňky se dostaly do literárního archivu Památníku národního písemnictví v letech 1958 a 1959. Pozůstalost je uložena ve 3 archivních kartónech pod přírůstkovými čísly v rozmezí 15/21 – 3/59. Fond zahrnuje období 1876 – 1912.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace