Literární archiv Památníku národního písemnictví - Lauermannová-Mikschová Anna

Vyhledávání:
Anna Lauermannová-Mikschová
(1852-1932)


Narodila se 15. 12. 1852 v Praze, zemřela 16. 6. 1932 tamtéž.
Spisovatelka (pseudonym Felix Téver).
Pocházela z rodiny výtečného pražského lékaře a zaníceného vlastence Miksche, s nímž se stýkaly rodiny F. Palackého a F. L. Riegra. Anna a Riegrova dcera Marie byly od mládí přítelkyně. Anna Mikschová se nešťastně provdala za Josefa Lauermanna, muže emocionálně i mentálně narušeného. Jejich sňatek trval deset let. Poté, co vážně onemocněla, přátelé přemluvili jejího manžela k rozvodu.
Z popudu F. L. Riegra Anna otevřela v rodinném domě na Jungmannově náměstí č. 22 salon. K prvnímu okruhu návštěvníků patřila generace Národního divadla. Polemizovalo se o národním směru Osvěty, proti níž tehdejší mladí, hlavně Zeyer, Vrchlický a Sládek, hájili právo básníků na kosmopolitní látky. Salon fungoval pět let. Potom ho Lauermannová zavřela a odjela před rodinným neštěstím do Říma. Odtud si přivezla pseudonym pro vlastní literární dílo Felix Téver (šťastná Tibera). V těžké rodinné situaci jí byl nejbližším přítelem Julius Zeyer, od něhož odkoupila rodinný domek v Liboci, který se stal jejím letním obydlím. Po návratu z Říma opět otevřela salon. Druhé generaci z konce století vévodil Jaroslav Kamper a Otakar Theer a v  popředí zájmu salonu stálo divadlo. Třetí fáze salonu spadá do období od počátku světové války až do její smrti. Divadlo ustoupilo debatním večerům, pravidelnými hosty byli bratři Čapkové, Vlastislav Hofman, Miroslav Rutte a další.
Anna Lauermannová-Mikschová milovala vtipnou konverzaci, uměla vždy uvést aktuální téma, věcnými poznámkami rozvíjet debatu a podněcovat soupeře. Jako spisovatelka pod mužským pseudonymem Felix Téver je autorkou knih Na dvojí struně (1912), Bílá a rudá (1918), Povídky, (1894), Její mladší bratr (1900), V soumraku (1902), Duše nezakotvené (1910), Pan básník (1912), U božího oka (1919), Děti (1921), V hradbách (1924), Černý Lohengrin (1927).
Podkladem všech Téverových prací je vnitřní romantický sklon, touha, sen a symboličnost. Libuje si ve vábných tajemstvích a dráždivých záhadách v palácovém či klášterním prostředí. Nejzralejší prací je románová staropražská kronika V hradbách (1924), v níž autorka zachytila přerod Prahy a její dobové atmosféry v letech 1854 - 1867. Středem pozornosti je stará měšťanská rodina Kapistránů, jejíž rozmach i úpadek je hybnou silou děje.
Z dramatických prací vyšlo Pět aktovek (1920), obsahujících hry Duha, U nás v Nerašíně, Rudé karafiáty, V područí síly, Odvážný. V roce 1899 se objevila pod romantickým pseudonymem M. Ryvín i na scéně Národního divadla, kde byla sehrána její aktovka Pohostinsku s Hanou Kvapilovou v hlavní roli. Roku 1923 měla v Uranii premiéru její první celovečerní hra Za zlatem, dvorská komedie z doby Rudolfa II. V roce 1931 byla uvedena další komedie Ozdravovna Na smíchu - o sanatoriu, kde hlavním lékem všech nemocí je smích.
Soubor jejích 17 vzpomínkových črt a fejetonů z prostředí rodin Palackého, Mánesovy a Riegrovy a memoáry na Světlou, Podlipskou, Zeyera a Theera uspořádal M. Rutte do knížky Lidé minulých dob (1940). Ten je také autorem jediné rozsáhlejší studie o Anně Lauermannové-Mikschové Portrét z mizejících dob. Život a dílo Anny Lauermannové-Felixe Tévera (1934).
Většinu osobního fondu Anny Lauermannnové-Mikschové tvoří rukopisy vlastní a rukopisy cizí, z nichž nejrozsáhlejší jsou rukopisy její dcery Olgy Votočkové-Lauermannové. Zajímavou součástí fondu jsou deníkové záznamy a výpisky Josefa Lauermanna. Fond získal Literární archiv Národního muzea a Památníku národního písemnictví postupně v letech 1930 - 1996 (č. př. 1930, 1932, 131/51, 39/57, 63/57, 32/69, 47/69, 80/92, 241/96). Je uložen ve 4 archivních kartonech a zahrnuje velké časové rozpětí 1840 - 1960 /1996/.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace