Literární archiv Památníku národního písemnictví - Lepař František, Lepař Jan

Vyhledávání:
František Lepař
(1831-1899)

František Lepař se narodil 1. srpna 1831 v  Lipňanech u Přerova, zemřel 21. prosince 1899 v Jičíně.
Studoval na gymnáziu v   Olomouci a Kroměříži, na filozofii v Olomouci a studia dokončil na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Pak se stal profesorem na gymnáziu v   České Lípě. V roce 1856 byl přeložen na gymnázium do Jičína, kde působil až do roku 1891, a to v   letech 1856 - 1871 jako profesor, v letech 1871 - 1891 jako ředitel.
Činnost Františka Lepaře daleko přesahovala meze jeho povinností. Jeho zásluhou dostalo jičínské gymnázium novou budovu (1883) a studenti bývalá valdštejnská stipendia. Byl velmi oblíben pro svou laskavou povahu a vroucí lásku k   antice.
Nevěnoval se však jen činnosti pedagogické, aktivně působil i v   oblasti turistiky - několik let byl předsedou jičínského odboru Klubu českých turistů a zasloužil se o    popularizaci jičínského okolí, hlavně Prachovských skal. Známý a rozšířený byl jeho spis Město Jičín v  krajině podkrkonošské.
Město Jičín jmenovalo Františka Lepaře v r. 1886 čestným měšťanem; v roce 1891 při odchodu do výslužby by vyznamenán titulem školního rady.
Přední místo v   literární činnosti Františka Lepaře zaujímají jeho práce z oboru řecké lexikografie (Slovník řecko-česko-německý ku potřebě žáků gymnasijních, Homérovský slovník řecko-český, Řecká cvičební kniha aj.). Lepař také z  řečtiny překládal (Prokopia, Bajky Aisopovské), psal důkladná jazykovědná pojednání (Rozbor českého překladu Isokratovy řeči k   Démonikovi od Václava Píseckého, překlad Komenského tří her školních, pojednání o dějinách jičínského gymnázia atd.), uveřejnil několik pojednání v   Šimáčkově Encyklopedii pedagogické a zpracoval četná hesla pro Riegrův slovník naučný.

Jan Lepař
(1827-1902)

Jeho bratr Jan Lepař se narodil 16. 5. 1827 v   Lipňanech u Přerova, zemřel 1. 7. 1902 v   Praze. Odešel po studiích na gymnáziu a na filozofii v   Olomouci (kde se v něm pod vlivem profesorů Šembery, Hanuše a Helceleta probudilo národní uvědomění) v   roce 1848 na právnickou fakultu do Prahy. Již tehdy zasílal do různých časopisů články o moravských záležitostech (pod pseudonymem Pravdoslav Lipňanský), a proto si ho Karel Havlíček Borovský povolal do redakce Národních novin.
Po dvou letech studia práv se Lepař stal učitelem a po půl ročním působení na   jihlavském gymnáziu profesorem ve Znojmě (ředitel jihlavského gymnázia ho podezíral z   panslavismu a husitství). Odtud se znovu vrátil do Jihlavy a v   r. 1858 byl přeložen do   Opavy. Zde se mj. zasloužil o založení časopisu pro slezské Slovany - Opavského besedníku (později Opavský týdeník), v   jehož redakci působil i Antonín Vašek. Přispíval i do   jiných odborných časopisů.
V  r. 1864 odešel Jan Lepař na staroměstské Akademické gymnázium do Prahy. V   letech 1865 - 1870 spoluredigoval Časopis českého muzea.
V té době byla Janu Lepařovi svěřena řada funkcí ve školství (dozorce obecných škol pražských, člen okresní a městské školní rady, ředitel českého ústavu ku vzdělání učitelů v   Praze). Jako člen výboru Ústřední matice školské se přičinil o zřízení českých obecných škol v   Jihlavě, Znojmě, Opavě a Mostě.
Ze spisů Jana Lepaře je třeba připomenout alespoň tyto: Obecná pedagogika, O methodách učebných na různých školách od Komenského navržených, O methodách učebných a logické jejich příbuznosti, Všeobecný dějepis pro vyšší gymnasia apod.


Literární pozůstalost Františka a Jana Lepaře je uložena ve 4 archivních kartónech pod přírůstkovým číslem 85/43, zahrnuje období 1864 - 1900.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace