Literární archiv Památníku národního písemnictví - Leubner František

Vyhledávání:
František Leubner
(1867-1930


Narodil se 13. srpna 1867 v Dolních Beřkovicích. Po absolvování teologické fakulty v Praze byl vysvěcen na kněze 17. července 1892. Působil jako kaplan v Čelivu, administrátor v Bezdružicích, od r. 1904 jako farář v Šipině, roku 1905 byl ustanoven jako farář v rodném Roudnicku v Bechlině, kde působil po dlouhá léta a nakonec farářoval ve Vlněvsi rovněž na Roudnicku, kde roku 1930 zemřel. V době svých teologických studií se seznámil s představiteli katolické moderny a s reformním hutím katolického duchovenstva, Přátelství se Sigismundem Bouškou a oddaná úcta ke Xaverovi Dvořákovi ho přivedly k poezii, která je laděna v duchu těchto básníků a nejednou je jimi ovlivněna. Elegie nad úmrtím Václava Beneše Třebízského a oslava papeže Lva XIII., uveřejněné v časopisu Vlast roku 1892 jsou projevem jeho tužby psát „legendu věků“ v duchu katolické moderny. Balady a legendy, které uveřejňoval ve Vlasti a Osvětě i jiných časopisech, spojil a rozšířil v knihu kterou nazval Ballady a legendy a vydal ji roku 1896. Roku 1897 vydal Na okrajích kancionálu života. Potom následovala sbírka Cantantibus organis (1909) a téhož roku vydal Smrt kmotřička. Sbírka K západu, vydaná roku 1911, podle rukopisu obsahovala více básní než Leubner vydal. Vedle těchto sbírek vydal Leubner v Obrázkové revui, kterou vydával dr. Antonín Podlaha, Pohádku o zlaté knize. Slavnému českému rybníkáři Jakubu Krčínovi z Jelčan věnoval veršované libreto Hořký doušek.
Pozůstalost Františka Leubnera je fragment. Rukopisy svých prací věnoval Leubner Knihovně Národního muzea v Praze v lednu a březnu roku 1915. Tyto rukopisy byly zařazeny do literárního archivu. Když roku 1930 Leubner zemřel, obrátil se ředitel Knihovny Národního muzea v Praze dr. Josef Volf na mělnického ředitele gymnázia Josefa Stáhlíka, aby jako přítel Leubnerův získal Leubnerovu pozůstalost pro Národní muzeum v Praze, kde byla již jeho rukopisná pozůstalost. Literární korespondence Leubnerova byla velmi rozsáhlá a měla dopisy představitelů katolické moderny, Václava Vlčka, Antonína Podlahy a jiných. Tato pozůstalost však nepřišla do literárního archivu. Teprve při pořádání pozůstalosti Josefa Stáhlíka byly nalezeny v této pozůstalosti některé méně významné a rodinné dopisy Leubnerovy, které asi Stáhlík po smrti Leubnerově od pozůstalých dostal. Tyto dopisy byly spojeny s rukopisnou pozůstalostí Leubnerovou. Leubnerova pozůstalost je uložena ve dvou kartónech pod přírůstkovými čísly 1-4/15 a 15/15. Zahrnuje období 1882 – 1929.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace