Literární archiv Památníku národního písemnictví - Zeithammer Řehoř

Vyhledávání:

Řehoř Zeithammer
(1800-1881)

Narodil se 20. července 1800 ve Štěkně, zemřel 24. srpna 1881 v Praze.
Řehoř Zeithammer studoval v letech 1813 - 1818 na akademickém gymnáziu v Praze. Za svých filozofických studií na pražské univerzitě byl žákem Bernarda Bolzana a patřil k jeho nejbližšímu kruhu. V roce 1823 se stal adjunktem filozofické fakulty a později krátce suploval stolici hospodářských věd v Praze. V roce 1826 dosáhl ve Vídni filozofického doktorátu a o rok později odešel jako humanitní profesor na gymnázium v Písku, kde působil dvacet let. Byl vynikající pedagog a zasloužil se o rozkvět píseckého školství. Spolu se svým přítelem Františkem Rudolfem Bezděkou, rovněž Bolzanovým žákem, usiloval o národní uvědomění svých žáků a celého města. Působil však i v duchu Bolzanových idejí a získal nemalé zásluhy také na poli osvětovém a. sociálním. Založil v Písku v roce 1841 městskou knihovnu a dal podnět k založení opatrovny dítek. Živě se zajímal o filozofické a pedagogické problémy, jak o tom svědčí jeho korespondence s Bernardem Bolzanem. Udržoval písemné styky s Palackým, s nímž byl spřízněn přes svoji ženu, rozenou Petrsovou. Spolu s prefektem píseckého gymnázia Josefem Schönem patřil ke spolupracovníkům Časopisu národního musea, v němž v roce 1838 uveřejnil filozofickou rozpravu Důkazy o jsoucnosti Boha. V roce 1847 byl přeložen do Prahy na Malostranské gymnázium a v roce 1849 jej zvolila Královská česká akademie nauk svým mimořádným členem. V roce 1848 byl povolán za člena prozatímní zemské školní rady pro gymnázia, v roce 1850 do komise pro zkoušení kandidátů učitelství na středních školách a byl jmenován zemským školním radou. Bylo jeho zásluhou, že se čeština a česká literatura začaly přednášet na všech gymnáziích v Čechách a také zlepšení sociálních podmínek středoškolských profesorů bylo výsledkem jeho působení ve školské oblasti. V období absolutismu byl obětavým ochráncem českého akademického gymnázia. Roku 1858 odešel pro churavost na odpočinek
Po smrti Bernarda Bolzana byl Řehoř Zeithammer vyzván Královskou českou společností nauk k sepsání Bolzanova životopisu. Práce, kterou v krátkém čase napsal, nebyla vydána, zůstala však zachována v rukopise a patří vedle Bolzanovy autobiografie k nejcennějším pramenům k poznání Bolzanova života a díla. Její cena je v její autentičnosti. Zeithammer se vedle osobních vzpomínek a vzpomínek Bolzanových žáků a přátel opíral o dokumenty a korespondenci, kterou mu dali k dispozici Bolzanovi přátelé Michael Josef Fesl, František Příhonský, František Schneider, Antonín Přibyl, Josef Sommer, Jan a Robert Zimmermannové a Jiří Souček, a která je dnes z větší části nezvěstná.
Pozůstalost Řehoře Zeihammra se nezachovala jako celek. Do Národního muzea, odkud přešla do LA PNP, odevzdal její nejcennější části postupně od roku 1891 Zeithammerův syn, staročeský politik Antonín Otakar Zeithammer. O pozůstalosti psal Otto Stelzer v článku B. Bolzano a Řehoř Zeithammer, v České mysli 12, 1911, str. 337-356. Úryvky z Bolzanovy korespondence s Zeithammrem uveřejnil Karel Svoboda v článku Aus Bolzanos Briefen an Zeithammer ve sborníku Deutsch-slavische Wechselseitigkeit in sieben Jahrhunderten, Berlín 1956, s. 399-424. Fond je uložen pod přírůstkovými čísly v rozmezí 9/06 – 79/80. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1974 (2 kartóny). Zahrnuje období 1799 – 1907.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace