Literární archiv Památníku národního písemnictví - Lom Stanislav

Vyhledávání:
Stanislav Lom
(1883-1967)


Narozen 13. listopadu 1883 v Karlíně, kde byl jeho otec Antonín Mojžíš (pseudonym A. M. Lounský) ředitelem školy. Po absolvování gymnázia v Truhlářské ulici v Praze (maturita 1901) byl zapsán na právnickou fakultu UK. Studia ukončil v roce 1906. Téhož roku nastoupil do státní služby u místodržitelského prezidia v Čechách. Od května 1908 do ledna 1910 působil na okresním hejtmanství na Kladně, poté na zemské školní radě v Praze. (2. 9. 1911 sňatek s Marií Vopálkovou.) V roce 1915 byl zařazen do domobranecké služby a dva roky nato jmenován okresním komisařem v Karlíně. V roce 1919 nastoupil jako místotajemník na ministerstvu školství, kde působil v různých funkcích služebního postupu. V roce 1932 byl jako ministerský rada ministerstva školství a osvěty pověřen vedením agendy ředitele Národního divadla v Praze, a tuto funkci vykonával až do roku 1939, kdy byl penzionován.
Kromě svého povolání vykonával i celou řadu významných funkcí. Byl členem Poradního sboru odborníků pro činohru Českého zemského divadla, členem poroty pro udělení státní ceny v oboru dramatickém, hereckém a režijním a v roce 1929 se stal řádným členem České akademie věd a umění.
Od roku 1910 přispíval do různých časopisů (Zlatá Praha, Zvon, Lumír, Cesta, Národní divadlo, Divadelní zápisník, Kritika), od roku 1918 do 1924 byl divadelním referentem v Českém slově a do roku 1930 jeho stálým přispěvatelem. Současně se rozvinula i jeho tvorba dramatická. Po pokusu o aktovku (Zločin) a pohádkovou hru (Honza), které byly nabídnuty Národnímu divadlu a vráceny, zpracoval znovu pohádkový námět a tato veršovaná hra Honza byla roku 1913 uvedena v Městském divadle na Vinohradech. Následovala řada divadelních her, které spojuje požadavek mravní velikosti hlavní postavy - Vůdce (1917), Faustina (1918), Naše cesta (1919), Děvín (1919), Převrat (1922), Žižka (1925), Kající Venuše (1927), Svatý Václav (1929). V roce 1933 napsal libreto k opeře Rudolfa Karla Smrt kmotřička.
V třicátých letech, kdy stál v čele Národního divadla, se v literární činnosti téměř odmlčel (pouze drama Námořník Sindibád - 1934 a esej Ejhle, člověk - 1931) pro přílišné zaneprázdnění služební i společenské. Vrátil se k ní až po svém odchodu ze státní služby a během čtyřicátých let napsal čtyři dramata - Karel IV. (1940), Pán pro zábavu (1942) - spolu s manželkou Marii Mojžíšovou, Člověk Odysseus (1944) a Božský Cagliostro (1946). V období po druhé světové válce se změnily požadavky na náměty a zpracování divadelních her. Lomovy dramatické pokusy nacházely uplatnění jen výjimečně (Prokop Holý - 1957, premiéra 1960 pod názvem Prokop Veliký). Velmi těžce zasáhla Loma smrt ženy Máši v roce 1941. Od té doby žil v ústraní a do literárního a divadelního života aktivně zasahoval jen zřídka. Ke konci života pracoval na knize vzpomínek, která nebyla dokončena. Zemřel 17. listopadu 1967 v Praze.
Literární pozůstalost Stanislava Loma obsahuje osobní doklady, korespondenci vlastní i rodinnou, větší část rukopisů jeho děl - a to ponejvíce z pozdějšího období jeho života -, tisky, výstřižky, fotografie a varia. Její součástí byl fragment pozůstalosti Jiřího Viktora Figuluse, který bude zpracován samostatně.
Literární pozůstalost Stanislava Loma byla získána v roce 1968 od Českého literárního fondu v Praze, který byl spisovatelovým universálním dědicem (přírůstkové číslo 57/68). Je uložena v 38 kartónech a zahrnuje období 1883 – 1966.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace