Literární archiv Památníku národního písemnictví - Grosman Ladislav

Vyhledávání:
IV. Tématický popis archivního souboru

Osobní fond Ladislava Grosmana obsahuje zejména písemnosti, které vznikaly v letech 1968-1981, tedy od počátku emigrace do autorovy předčasné smrti. Jeho obsah lze rozdělit do 4 oddílů: korespondence vlastní, korespondence rodinná, rukopisy vlastní a rukopisy cizí. Doklady, fotografie, výstřižky či varia nejsou zastoupeny vůbec nebo pouze okrajově jako přílohy některých celků.
Korespondence (zpracována pod přírůstkovým číslem 19/97) tvoří významnou část fondu. Je uložena v 1 kartonu a obsahuje jak korespondenci vlastní přijatou a odeslanou, tak i korespondenci cizí. Významná je zejména vlastní korespondence, z níž lze vyčíst Grosmanovu snahu neztratit kontakt s osobnostmi československého kulturního života, které se (stejně jako on) rozhodly zůstat v exilu. Archivní materiál tohoto oddílu je tedy cenným zdrojem informací nejen o těchto kontaktech, ale na jeho základě je možné si upřesnit představu o tom, jak probíhala jednání s různými světovými nakladatelstvími či filmovými producenty. Jsou zde uloženy dopisy režisérů Jána Kadára (7 dopisů), Vojtěcha Jasného (4 dopisy) či Miloše Formana (2 dopisy), se kterými L. Grosman jednal mimochodem i o možnosti zfilmování jeho novely Nevěsta. Nalezneme zde i kopii dopisu od herečky Liv Ullmannové (Grosman se bohužel filmu nedočkal, byl natočen až v roce 1986 – pod názvem The Seventeeth Bride). Kategorie korespondence obsahuje i 9 dopisů L. Grosmana Anitě Lewitové, dceři jeho překladatelky Iris Urwin Lewitové, jejíž překlad knih Obchod na korze a Nevěsta vyšel v roce 1970 u Doubleday v New Yorku. Anita Lewitová žila po emigraci v Paříži a stala se tak prostředníkem mezi autorem a jeho překladatelkou. Obsah této písemné komunikace z let 1978-1980 se týká především překladu rozpracovaného románu Adam, syn člověka. Větší část přijaté i odeslané korespondence tvoří komunikace s různými nakladatelstvími, literárními agenturami a filmovými studii (AVA, Filmstudio Salzburg, Fripress Bokförlag, Kindler Verlag AG, Lantz Office, Liepman Literarische Agentur, Mohrbooks, Penguin Books aj.). Naprostá většina dopisů je v němčině a angličtině. V oddíle korespondence vlastní přijaté se nachází větší množství hebrejsky psaných dopisů. Odesílateli jsou nejen různé izraelské kulturní a státní instituce (např. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Univerzita Bar Ilan, Kancelář prezidenta republiky aj.), ale i významné osobnosti (např. ministerská předsedkyně státu Izrael Golda Meirová, novinář Shalom Rosenfeld). Korespondence vlastní odeslaná je tvořena převážně koncepty či kopiemi dopisů. Dále navazují kondolence k úmrtí L. Grosmana adresované synovi Jiřímu a manželce Editě, které tvoří většinu obsahu oddílu korespondence cizí.
Jádrem pozůstalosti a zároveň nejobsáhlejším oddílem jsou rukopisy vlastní. Jsou podle abecedy uloženy ve 4 kartonech, z nichž 3 obsahují rukopis a strojopis nedokončeného románu Adam, syn člověka (přírůstkové číslo 197/96). Ačkoliv Grosman na románu pracoval pravděpodobně již od roku 1968, nepodařilo se mu jej během svého života dokončit. Neexistuje jediná úplná verze rukopisu, definitivní podobu románu nelze proto na základě archivního materiálu v PNP sestavit. Máme k dispozici různé verze konceptů románu, poznámky autora a fragmenty, přičemž největší fragment má 302 listů. Nejstarší datací jednoho z konvolutů nedokončených verzí je rozmezí let 1968–1975. Poslední doložená je úprava úvodu z roku 1980. Na rukopise románu se promítlo dlouhé časové období, ve kterém byl psán; je zřejmé, že často ani sám autor neměl představu o posloupnosti dílů a kapitol a jednotlivé drobnější části později nedokázal určit a zařadit. Svázal je tedy dohromady, aby sloužily jako pracovní materiál. Jednotlivé listy fragmentů jsou číslovány různými číselnými řadami, někdy číslování chybí, jindy se texty opakují v různých variantách. Drtivá většina strojopisů je upravována výraznými rukopisnými zásahy autora. Při zpracování byla snaha respektovat především původní autorovo členění materiálu, které však v mnoha případech nebylo zcela zřetelné a čitelné. Proto jsou i některé menší úseky uloženy samostatně – nebylo možné je jednoznačně zařadit. Z tohoto důvodu se fond rozrostl z původních 4 kartonů na konečných 5. Z badatelského hlediska může torzo románu sloužit jako cenný zdroj informací ke zkoumání autorova způsobu práce. Kromě rozličných verzí výše zmíněného románu Adam, syn člověka se v sekci rukopisů vlastních nachází ucelený strojopis románu Z pekla štěstí, který vyšel posmrtně v roce 1994, a několik nepublikovaných povídek, jejichž děj se odehrává v době 2. světové války v malé slovenské vesnici. Také zde nalezneme koncept 17 beletrizovaných dopisů pod pracovním názvem Dopisy Mileně, který se tématicky opírá o situaci na Blízkém Východě a v Izraeli během Jomkipurské války, a samozřejmě scénáře – Nevěsta, Jednou ráno, Rendez-vous strýce Davida a Duhová kulička.
Posledním oddílem osobního fondu Ladislava Grosmana jsou rukopisy cizí. Čítá pouze dvě položky – návrh na členství Ladislava Grosmana v International Writing Program, který formuloval Arnošt Lustig (přírůstkové číslo 9/96), a výňatky z korespondence L. Grosmana Anitě Lewitové, které vybrala a zaslala do PNP Iris Urwin Lewitová (přírůstkové číslo 154/97).






Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace