Literární archiv Památníku národního písemnictví - Hora Josef

Vyhledávání:
Josef Hora
(1891-1945)


Narodil se 8. 7. 1891 v Dobříni u Roudnice, gymnázium studoval v Roudnici (maturoval roku 1910), pak studoval práva v Praze. Za studií spolupracoval s místním tiskem (Podřipan, Rudé proudy), ve stejné době publikoval první verše v různých časopisech (Vesna, Moderní revue, Novina, Zvon, Rudé květy, Dámské besedy aj.), v dalších letech ještě před světovou válkou začal pravidelně spolupracovat s Právem lidu a Akademií (během studií vstoupil do sociálně demokratické strany). Po válce se stal redaktorem Práva lidu. Jako stoupenec levice přešel v roce 1920 do Rudého práva, kde pracoval až do roku 1929, kdy byl vyloučen z komunistické strany. Poté vstoupil do redakce Českého slova, kde setrval až do roku 1940, kdy využil prvních příznaků hlásící se choroby a odešel do důchodu, aby unikl šikanování tisku okupačními úřady.
Ve dvacátých a třicátých letech podnikl několik cest do ciziny, jež se výrazným způsobem projevily v jeho díle (Itálie, SSSR, Francie, Maďarsko, Jugoslávie, Estonsko). Roku 1934 se stal předsedou Obce čs. spisovatelů, byl jedním z předních organizátorů boje proti fašismu ve 30. letech. Působil v řadě redakčních rad různých literárních časopisů, byl členem významných literárních porot (státní ceny, literární soutěže města Prahy, nakladatelství apod.). Poslední léta svého života byl vážně nemocen; zemřel 21. 6. 1945 v Praze. Jako prvnímu v ČSR mu byl udělen titul národního umělce.
Horova literární pozůstalost je poměrně rozsáhlá. Korespondence je zachována téměř v úplnosti; největší a nejvýznamnější celky tvoří dopisy F. Halase, V. Holana, B. Kličky, J. Kopty, M. Majerové, A. M. Píši, J. Seiferta, F. X. Šaldy, B. Václavka, V. Vančury, J. Vodáka, J. Wolkra, V. Závady. Samostatný celek tvoří korespondence, kterou Hora dostával jako předseda Obce čs. spisovatelů v době po záboru pohraničí, kdy se ještě před německou okupací spisovatelé pokoušeli o samostatný projev, který měl již charakter kompromisu (tento celek byl dán do Literárního archivu NM a zapsán pod číslem 355/41); starší přírůstky byly získány náhodnými koupěmi. Rozhodující byla v roce 1967 koupě archivu J. Hory budovaného vdovou po básníkovi Zdenou Horovou. Z. Horová pozůstalost systematicky pořádala, dokupovala menší celky ze soukromého majetku i z antikvariátu a zejména pořizovala dokumentaci Horova díla. Vznikl tak mimořádně cenný celek, kde je seřazena Horova tvorba básnická, prozaická, kritická, překladatelská, žurnalistická chronologicky podle doby svého vzniku. Část díla je dokumentována tisky, výstřižky, část byla nahrazena fotokopiemi (tam, kde výstřižky chyběly). Podobně je pořízena dokumentace literatury o J. Horovi. Dokumentační materiál je doplněn bibliografickými poznámkami Zdeny Horové. Cenným doplňkem fondu jsou i fotografie; fotografie dokladů rodopisného bádání apod.; z osobních dokumentů je dochováno takřka vše, co má literárněhistorickou cenu.
Významnější než Horova přijatá korespondence, která není příliš obsáhlá, patrně proto, že se Hora se svými nejbližšími přáteli často stýkal a závažné problémy s nimi projednával osobně, je oddíl jeho vlastních rukopisů, které Zdena Horová soustředila v největší možné úplnosti. Nejlépe jsou dokumentovány počátky Horovy tvorby, zachovaly se i deníkové zápisky jeho veršů, různé verze prvních sbírek apod., dále počátek dvacátých let, sbírky z třicátých let jsou většinou ve strojopisu s rukopisnými opravami, konec třicátých let a léta čtyřicátá jsou opět zachovány v úplnosti. Podobně je tomu s prózami a překlady (zajímavý a pro badatele zvlášť cenný je překlad Puškinova Eugena Oněgina); tvorba žurnalistická a kritická se zachovala v rukopisné podobě jen torzovitě.
Cizí rukopisy, které se v fondu nacházejí, vznikly vesměs z Horovy činnosti redakční; tvoří důležitý celek, protože obsahují práce jeho nejbližších přátel. Doplňkem jsou rukopisy, které se týkají Horovy osobnosti a jeho díla. Byly získány sběratelskou činností Zdeny Horové.
Vcelku je možno říci, že Horova pozůstalost je zvláštní uzavřený celek mimořádného významu, jaké se vyskytují jen vzácně. Je dílem dvacetileté sběratelské, a lze říci i badatelské činnosti Horovy ženy Zdeny Janouškové-Horové, jejíž vlastní pozůstalost tvoří ve fondech literárního archivu PNP samostatný celek.
Fond je uložen pod přírůstkovými čísly v rozmezí 355/39 – 42/84. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1988 (89 kartónů). Horova knihovna byla předána knihovně PNP, kde byla samostatně zpracována, existuje její soupis; sbírky výtvarného charakteru byly předány oddělení uměleckých sbírek PNP. Fond zahrnuje období 1891 – 1970.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace