Literární archiv Památníku národního písemnictví - Kuděj Zdeněk Matěj (vl. jm. Zdeněk Matěj)

Vyhledávání:
I. Dějiny původce archivního souboru

Preferovaná forma jména: Kuděj Zdeněk Matěj

Typ preferované formy jména: jméno, pod nímž je entita nejvíce známá

Variantní/paralelní formy jména: Zdeněk Marian Kuděj (vlastní jméno), Sidney, Sid (přezdívky)

Datum narození: 1881-11-24

Místo narození: Hořice v Podkrkonoší (Česko)

Datum úmrtí: 1955-08-08

Místo úmrtí: Litomyšl (Česko)

Datace působení původce: (viz data narození a úmrtí)

Stručná charakteristika: spisovatel, novinář, překladatel

Životopis:
Zdeněk Matěj Kuděj (vlastním jménem Zdeněk Marian Kuděj) se narodil 24. 11. 1881 v Hořicích v Podkrkonoší v rodině inženýra zaměstnaného při stavbě železnic. Studoval na gymnáziu v Praze a v Příbrami. Studia však zanechal a stal se lékárnickým praktikantem v Pacově a v Sadské. Pro předstíranou duševní chorobu byl propuštěn z vojenské služby.
Od roku 1903 cestoval po Německu, odkud se vydal na dobrodružnou cestu do USA (lístek na cestu vyhrál v kartách). Tam se šest let živil nejrůznějším způsobem. Pracoval například jako zedník, natěrač, plavčík, kovboj nebo čistič střev na jatkách. Krátký čas působil jako novinář v krajanském, později v socialistickém tisku. Jako tramp prošel valnou část USA a Kanady.
Domů do Evropy se vrátil r. 1909 jako dělník na lodi vezoucí dobytek. Živil se jako dělnický přidavač na žižkovských stavbách a současně začal literárně zpracovávat své tulácké zkušenosti. Debutoval v časopise Zlatá Praha. Dále přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Právo lidu, Národní obzor, Besedy lidu, Právo lidu, Lidové noviny, Světozor, Národní listy, Venkov, Český svět, aj. Patřil k předním členům pražské bohémy soustředěné kolem J. Haška (Josef Lada, E. A. Longen, František Bauer, František Langer, Jaroslav Panuška a další). V období mezi lety 1910–1916, kdy jeho přátelství s Haškem vzkvétalo nejvíce, podnikli spolu několik tuláckých výletů po středních Čechách. Jedna z cest je dovedla například do Plzně, další do Ledče nad Sázavou. Vzpomínky na toto putování se staly námětem pro povídky Ve dvou se to lépe táhne (1923, 1924), které se v r. 1928 dočkaly i filmového zpracování.
Jeho nástup na vojnu oddálil záchvat revmatismu. Roku 1917 narukoval  coby vojenský písař v Rumburku, Berouně a ve Vídni u biskupa vojenské služby. Před koncem války byl však superarbitrován po předstíraném záchvatu epilepsie.
Po válce pracoval jako tajemník Klubu českých turistů, jako redaktor Armádního bulletinu, věnoval se překládání anglické literatury a novinářské činnosti. Prožil několik let na Podkarpatské Rusi. V Čechách si nejvíce oblíbil Českomoravskou vysočinu a Posázaví (Ledeč nad Sázavou, Lipnice).
Okupaci prožil v Ledči nad Sázavou a po roce 1945 sporadicky publikoval pouze v regionálním tisku, např. v Havlíčkově kraji, apod.
Roku 1952 se usadil v Litomyšli, kde zemřel 8. 8. 1955.

Další vztahy a události:

Autor záznamu: Hašková Martina

Zdroje informací:
Adamovič, Ivan: Zdeněk Matěj Kuděj. In: Slovník české literární fantastiky a science fiction. R3, Praha 1995, s. 130-131.
Hampl, František: Krátké manželství humoristovo. O Z. M. Kudějovi. Vzorná městská lidová knihovna, Vysoké Mýto 1971.
Med, Jaroslav: Zdeněk Matěj Kuděj. In: Slovník české literatury po roce 1945, [on-line]. [cit. 12. 10. 2015].
Pytlík, Radko: Zdeněk Matěj Kuděj. In: Lexikon české literatury, 2/II, Academia, Praha 1993, s. 1042-1044.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace