Literární archiv Památníku národního písemnictví - Čapek Karel

Vyhledávání:
KAREL ČAPEK
(1890-1938)


Spisovatel, novinář, překladatel a dlouholetý předseda českého PEN klubu Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích a zemřel 25. prosince 1938 v Praze. Brzo po Čapkově narození se celá rodina přestěhovala do nedaleké Úpice, kde bratři Čapkové strávili své dětství. Po absolvování gymnaziálních studií v Hradci Králové, Brně a nakonec v Praze, kam Čapkovi přesídlili v roce 1907, vstupuje Karel Čapek v roce 1909 na filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kterou dokončil v roce 1915. V zimním a letním semestru 1910-1911 studuje společně se svým bratrem Josefem na univerzitě v Berlíně a v Paříži.
Své první prozaické a dramatické práce, otiskované původně v Horkého týdeníku, ve Stopě, v Lumíru, v Uměleckém měsíčníku, ve Volných směrech aj., uveřejnili bratři Čapkové později pod názvem Krakonošova zahrada (1918) a Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916).
V diskusích o kubismu, expresionismu, unanimismu se formovala mladá literární generace, která se snazila vyvést českou literaturu z provincialismu a vytvořit nový estetický ideál, který spatřovala v odklonu od tradičního realismu, naturalismu a symbolismu a příklonu k civilismu. Její úsilí vyvrcholilo vydáním Almanachu na rok 1914. Další plány tzv. čapkovské generace však zpřetrhala první světová válka, po jejímž skončení se generace rozpadá.
Za války se Čapek systematicky věnuje překládání moderní francouzské poezie. Tyto překlady, které vyšly v roce l920 pod názvem Francouzská poezie nové doby a které zprostředkovaly českému čtenáři poznání moderní francouzské poezie od Baudelaira k Apollinairovi, výrazně ovlivnily celou českou básnickou generaci dvacátých a třicátých let. K nejvýznamnějším Čapkovým překladům francouzských básníků patří vynikající přetlumočení Apollinairova Pásma (1919).
Válečné prožitky a vnitřní krize silně ovlivňují první samostatná díla Karla Čapka, soubor povídek Boží muka (1917) a Trapné povídky (1921). Přechodem k dalšímu tvůrčímu období se stává komedie Loupežník (1920), ve které Čapek zachycuje rozporuplné vztahy mezi mladou a starou generací.
Myšlenkové novátorství Karla Čapka se projevuje v utopistických dílech psaných v duchu relativismu a pragmatického humanismu, kterými se stal předchůdcem science fiction. Veden obavou o osud člověka a lidstva ve střetu s civilizačním technickým rozvojem předpověděl mnohé z jevů dnešního katastrofického světa a snažil se najít východisko v příklonu k lidskosti, k obyčejnému životu a k práci všedního dne. Tato problematika se objevuje především v dramatu RUR (1920), které svým obrazem umělých lidí upoutalo pozornost téměř celého tehdejšího světa, dále ve společných dílech bratří Čapků Ze života hmyzu (1921) a Adam Stvořitel (1927), v komedii Věc Makropulos (1922), v románu-fejetonu Továrna na Absolutno (1922) a hlavně v lyrizujícím románu Krakatit (1924), který je nejen utopií, ale zároveň odhaluje Čapkovy nejvnitřnější duševní pochody.
Z Čapkovy celoživotní novinářské činnosti, těsně spojené s obhajobou mladého demokratického státu, vznikla řada děl, jako je Kritika slov (1920), O nejbližších věcech (1925), Marsyas čili Na okraj literatury (1931), Apokryfy (1932), O věcech obecných čili Zóon politikon (1932) a další, ale také Povídky z jedné kapsy (1929), Povídky z druhé kapsy (1929), Zahradníkův rok (1929), Dášeňka čili Život štěněte (1933).
Své dojmy z cest zachytil Karel Čapek v cestopisech Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936) a Obrázky z domova, které vyšly posmrtně v roce 1953.
Setkání a rozhovory s T. G. Masarykem ztvárnil Čapek ve třech dílech Hovorů s T. G. Masarykem (1928-1935) a v dalších pracích.
V první polovině třicátých let píše filozofickou prozaickou trilogii Hordubal (1933), Povětroň (1934) a Obyčejný život (1934), patřící k Čapkovým vrcholným dílům, ve které pohled z několika rovin, typický pro Čapka, nevede již k relativistickému zdůraznění nepostižitelnosti pravdy, ale k uznání nesmírné složitosti skutečnosti a mnohosti lidské osobnosti, které dává možnost vzájemného pochopení a porozumění.
Karel Čapek vystupoval jako jeden z prvních literátů proti fašizujícím živlům, které se u nás aktivizovaly již v druhé polovině dvacátých let a útočily na Čapka jako na představitele hradní politiky (Skandální aféra Josefa Holouška, 1927, novinové články). Tato tematika nabývá vrcholu v druhé polovině třicátých let, kdy se fašismus stává největší hrozbou Evropy. Čapek píše řadu protifašistických děl, z nichž nejvýznamnější a umělecky nejcennější je román Válka s Mloky (1936), dále román První parta (1937), hry Bílá nemoc (1937) a Matka (1938). Umírá nad nedokončeným románem Život a dílo skladatele Foltýna (1939).
Literární pozůstalost Karla Čapka stejně jako jeho dílo je velmi obsáhlá a různorodá. Do fondů literárního archivu se dostávala z nejrůznějších zdrojů a průběhem celé jeho existence. První záznam o koupi rukopisů Karla Čapka je z roku 1954 (Listy z let budoucích), tedy ještě z doby, kdy literární archiv byl součástí Národního muzea. Jednotlivé nabídky byly získávány od jednotlivců i z antikvariátů, ale i ze zahraničí. Největší část fondu tvoří archiválie, převzaté od rodiny Karla Scheinpfluga v roce 1982 a 1983, která literárnímu archivu poskytla téměř celou Čapkovu pozůstalost. V její soukromé sbírce dosud zůstávají kromě drobností hlavně rukopisy Čapkových dopisů Olze Scheinpflugové. Upravené Čapkovy Hovory s T. G. Masarykem pro mládež získal literární archiv od Tomáše Halíka.
Je možno konstatovat, že literární archiv Památníku národního písemnictví vlastní většinu Čapkovy pozůstalosti. Kromě jednotlivin se větší soubor nachází ještě v rodině vnuka Heleny Čapkové-Koželuhové, pana Pavla Brázdy, a jeho majitelkou je Brázdova dcera Kateřina Trlifajová. Jde hlavně o korespondenci, kterou Karel Čapek věnoval Josefu Palivcovi, za něhož se Helena Čapková provdala po smrti Františka Koželuhy, a o některé rodinné fotografie, které jsou však duplicitní s fotodokumenty nacházejícími se v čapkovském fondu uloženém v literárním archivu Památníku národního písemnictví.
Pozůstalost Karla Čapka zpracoval v roce 1962 poprvé Jan Wagner. Tehdy se však jednalo o pouhé torzo obsahující 4 kartóny. V současné době je pozůstalost Karla Čapka uložena v 73 kartónech. Nejcennějším oddílem jsou rukopisy jeho děl, především románů a her, které literární archiv vlastní téměř všechny, pokud se zachovaly, dále se v pozůstalosti nachází velké množství článků (sloupků, entrefiletů, causerií i glos), korespondence přijatá i odeslaná. Zajímavé a cenné jsou rukopisy Čapkových cestopisů, které jsou doprovázeny jeho kresbami. Pozornost badatele také upoutají rukopisy filozofických prací mladého Karla Čapka a výpisků k nim, včetně seznamů četby, které udivují svým množstvím i precizností, tak typickými pro Čapkův tvůrčí naturel. Není také bez zajímavosti, že se téměř nezachovaly pracovní materiály nebo různé varianty jednotlivých děl, jako je tomu u mnohých spisovatelů. Čapek psal téměř načisto, nanejvýše škrtal, ale v podstatě látku, o které psal, měl dobře promyšlenu.
Do oddílu dokladů je zařazena i nakladatelská korespondence, které je velké množství a obsahově není závažná. Týká se především vydávání Čapkových děl.
Dílo Karla Čapka se stalo také předmětem zpracování mnohých filmových, divadelních, televizních a rozhlasových režisérů, o čemž svědčí řada scénářů tohoto typu, uchovávaná v pozůstalosti. Cennou částí fondu jsou také fotografie, jak cizí, ve kterých je promítnuta celá Čapkova rodina, fotografie přátel, inscenací jeho děl, tak fotografie jeho vlastní, počínaje fotografiemi pátečníků, T. G. Masaryka, dále Olgy Scheinpflugové a dalších přátel, psů, koček a konče fotografiemi Strže a Osova. Celkem literární archiv Památníku národního písemnictví vlastní 12 kartónů fotografií, z toho 3 kartóny vlastních fotografií Čapkových.
Velkou část pozůstalosti tvoří také výstřižky s otištěním Čapkových děl a výstřižky o Čapkově osobnosti a díle, které zahrnují ohlasy z celého světa. I tento oddíl svědčí o světovosti jeho díla.
Čapkovu pozůstalost doplňují materiály, týkající se nejen jeho kultu, ale také činnosti Společnosti bratří Čapků, vzniku Muzea bratří Čapků v Malých Svatoňovicích, Památníku Karla Čapka na Strži a pokusů o vytvoření muzea Karla Čapka v Chyších.
Pozůstalost Karla Čapka svědčí o nesmírné pracovitosti a nebývalé šíři autorových zájmů. Je uložena v literárním archivu Památníku národního písemnictví v 83 kartónech pod přírůstkovými čísly v rozmezí 106/39 - 97/98. Zachycuje časové rozmezí 1868 - 1980.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace