Literární archiv Památníku národního písemnictví - Lumír

Vyhledávání:
Lumír
(1851 – 1940)

Historie časopisu Lumír ve svých počátcích sahá do padesátých let 19. století a ve třech obdobích (poprvé byl založen r. 1851, podruhé r. 1865, potřetí r. 1873) přetrvává až do roku 1940. Během osmdesátiletého trvání vydávání časopisu se vystřídalo několik politických systémů, vznikala nová umělecká hnutí, objevovaly se nové proudy, manifesty. Střídaly se také generace přispěvatelů časopisu a měnil se i časopis sám. Vždy si však udržel vlastní specifikum ve vydávání původní české poezie. Lumír se rozhodujícím způsobem podílel na rozmachu a podobě českého básnictví, označované jako lumírovské období české poezie.
Poprvé vyšel Lumír v únoru 1851 zásluhou Ferdinanda B. Mikovce a byl jediným českým beletristickým časopisem s možností publikace v době bachovského neoabsolutismu. Veřejností byl přijímán v prvé řadě jako literární časopis. Měl se stát tribunou pro nové domácí tvůrce a původní českou tvorbu. Sám vydavatel F. B. Mikovec jako archeolog a kulturní historik však kladl důraz na vlastenecký význam časopisu a Lumír měl být: „hojně zásobený archiv pro dějepis a vlastenecké vědomosti království Českého“.
Orientaci na oblast literatury prosadil až r. 1863 nový redaktor V. Hálek, čímž ovšem zároveň končí první období vydávání Lumíru. V. Hálek časopis proměnil v obrázkový čtrnáctideník Zlatá Praha (1863 - 1865) a Lumír se znovu objevil po epizodě let 1856 - 1860 až za deset let.
Dvěma ročníky z let 1856 a 1866 měl časopis navázat na tradici „prvního“ Lumíru Mikovce a Hálka a vycházel ve stejné úpravě s podobným obsahovým zaměřením. Finanční problémy však ukončily vydávání tohoto časopisu.
Třetí období Lumíru je spojeno se jmény V. Hálka a J. Nerudy, kteří založili nový časopis s cílem vyrovnat jeho úroveň s nejlepšími cizími beletristickými časopisy. V obsahu časopisu převládala původní a překládaná beletrie, komentáře, fejetony, kritiky.
Osobnosti Hálka a Nerudy svým vlivem vtiskly časopisu jeho vlastní podobu a ještě v roce 1873 (v roce vzniku časopisu) odstoupili ze svých funkcí redaktorů, a tím umožnili vstup nové generace autorů Lumíru. Vedení časopisu je v rukou J. V. Sládka, J. Vrchlického, J. Zeyera a dalších. Konflikt s Modernou, spor o Rukopisy, střetnutí s novou generací autorů - to vše tlačí Lumír v devadesátých letech do bojové pozice, kdy se vyhraňuje v boji s „mladými“. Během redakční činnosti J. V. Sládka byl Lumír nejstálejším beletristickým časopisem, který se nejvýrazněji podílel na utváření české poezie posledních desetiletí 19. století. Po secesní úpravě po roce 1900 byl ve dvacátých letech spojován především se jmény V. Dyka a H. Jelínka. Časopis také našel nového majitele. Po nakladatelství J. Otto se jím stal Kruh českých spisovatelů. Poslední proměnou prošel časopis ve svém posledním, nedokončeném ročníku 1939 - 1940. Změna vydavatele (Melantrich) a redakční rady přinesly novou úpravu časopisu a významné vlastenecké zaměření. V lednu 1940 bylo vydávání časopisu Lumír zastaveno zásahem německých úřadů.
Zvláštní pozornost si zaslouží vztah časopisu, jeho tvůrců a Umělecké Besedy. Od roku 1905 se název Besedy objevuje dokonce v samotném podtitulu Lumíru. Časopis se v něm prezentuje jako „Orgán Literárního odboru Umělecké Besedy“.
Fragment fondu Lumír obsahuje korespondenci zaslanou redakci či jednotlivým redaktorům, rukopisy básní a povídek (často doplněné dopisem redakci s žádostí o jejich otištění) a také rukopisy statí určené pro knihu Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké Besedy 1863 - 1893 (řada autorů příspěvků tohoto sborníku spolupracovala s časopisem Lumír: A. Heyduk, J. Arbes, J. J. Kolár, J. Lier, L. Kuba, R. Tyršová, J. Hrubý, O. Hostinský).
Celý nakladatelský fond je uložen ve dvou archivních kartónech pod přírůstkovými čísly 34/59, 131/60, 12/74. Zahrnuje období 1863 – 1932.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace