Literární archiv Památníku národního písemnictví - Jablonský Boleslav

Vyhledávání:
Boleslav Jablonský
(vl. jm. Karel Tupý)
(1813-1881)


Boleslav Jablonský, vlastním jménem Karel Tupý (jako novic přijal jméno Eugen), byl ve své době poměrně známý a oblíbený básník, autor vlasteneckých básní.
Narodil se 14. 1. 1813 v Kardašově Řečici, zemřel 27. 2. 1881 ve Zvěřinci u Krakova v Polsku. Jeho otec, mlynář Karel Tupý, pocházel z rodu zmiňovaného v Kardašově Řečici již v 16. století. Boleslav byl nejstarší ze šesti dětí. V době mládí B. Jablonského byla Kardašova Řečice v poměrně neutěšeném stavu stavebním, hlavně díky opakovaným požárům. Ani společenský život nebyl na takové úrovni jako v jiných místech v té době. Školu vychodil B. Jablonský zde, na gymnázium odešel v roce 1826 do Jindřichova Hradce. O prázdninách v době svých gymnaziálních studií spolupracoval při pořádání ochotnických představení v Řečici. Po ukončení gymnázia v roce 1832 se přihlásil ke studiu filozofie do Prahy. Jeho spolužáky v té době byli například L. Rieger, V. V. Tomek, F. Rubeš a J. B. Pichl. Přátelé ho uvedli do redakce týdeníku Jindy a nyní, kde se seznámil s jeho šéfredaktorem J. K. Tylem a také s K. H. Máchou. V roce 1833 zde otiskl své první verše. S. J. Tylem a K. H. Máchou hrál ochotnické divadlo.
Na podzim 1834 vstoupil do řádu premonstrátů na Strahově. Jeho novicmistrem byl Jan Stoppani, přítel Bolzanův, který Jablonského zřejmě inspiroval k jeho dočasnému odchodu z noviciátu. Stoppani byl přesvědčen, že příležitost pro práci pro národ je spíše mimo klášter. Protože ideálem B. Jablonského bylo pracovat pro národ jako spisovatel nebo básník, z řádu vystoupil. Jablonského otec, který s odchodem nesouhlasil, přestal syna finančně podporovat a postavil ho tak před problém, jak se sám jako spisovatel uživit. B. Jablonský pracoval jako korektor v tiskárně, spolupracoval s J. Pospíšilem, který převzal redakci časopisu Jindy a nyní, přejmenovaného na Květy, po J. K. Tylovi, redigoval almanach Vesna vydaný v roce 1837. Zapsal se na studia práv, ale po roce je opustil.
Vzhledem k neutěšené materiální situaci, neopětované lásce k Marii Pospíšilové a k roztržce s otcem, kterou těžce nesl, se Jablonský 5. 4. 1837 vrátil jako novic na Strahov. Počáteční zoufalství z neúspěchu ve světském životě postupně pominulo. Svou lásku k Marii Pospíšilové vyjadřoval v Písních milosti vydávaných v Květech v letech 1838 - 1839. V posledním roce bohosloveckých studií trpěl Bohuslav Jablonský těžkou srdeční chorobou. Po uzdravení byl v červenci 1841 vysvěcen na kněze a do roku 1843 byl kazatelem při Strahovském klášteře.
V květnu 1843 odešel na příkaz opata Zeidlera do Radonic nad Ohří, kde působil do roku 1847 jako kaplan a katecheta. V té době publikoval verše v různých pražských týdenících (Květy, Časopis musejní, Česká včela), sepsal modlitební knížku Růže sionská, skládal kostelní zpěvy a psal verše pro školní mládež (Pozdvihni se duše z prachu), vydal knihu kázání Vítězství Kříže. V roce 1846 vyšla v Květech tehdy populární báseň Tři doby země České. V červnu 1847 odešel opět na příkaz opata Zeidlera na nové působiště. Stal se duchovním správcem Norbertinského dívčího kláštera ve Zvěříně u Krakova. Krakovská konzistoř se zpočátku bránila přijmout cizince a v polském prostředí byl přijímán s nedůvěrou. Vzhledem k plné pracovní vytíženosti (probošt farního kostela a biskupský komisař ženského kláštera ve Zvěříně, školní inspektor, přísedící konsistoře, visitátor evangelijní a židovské školy) lépe překonal obtíže počátečního období, zvládl jazyk a vybudoval si postavení.
Naděje na návrat do vlasti se mu naskytla v roce 1870, kdy zemřel opat Zeidler a Jablonský se účastnil volby nového opata jako kandidát. Zvolen však nebyl a vrátil se zpět do Zvěřína, kde působil až do své smrti v roce 1881. Jeho tělo bylo slavnostně převezeno z Polska do Prahy. Je pohřben na Slavíně.
Pseudonym Boleslav Jablonský použil poprvé v roce 1841, své první básně podepisoval K. T. Kardašovský. Největší část fondu Boleslava Jablonského tvoří rukopisy. Jsou to jednak soubory příležitostných veršů, psané převážně v polštině, a populárně naučné příručky psané v češtině. V osobních dokladech jsou vysvědčení ze studií na univerzitě a v tiscích zůstal zachován soubor knih označených „Z pozůstalosti Boleslava Jablonského“. Fond má rozsah 2 kartónů a zahrnuje období 1834 – 1949.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace