Literární archiv Památníku národního písemnictví - Marten Miloš

Vyhledávání:
MILOŠ MARTEN
(1883-1917)

Literární kritik, spisovatel, překladatel.
Vlastním jménem Miloš Šebesta. Narodil se 4. 2. 1883 v Brně, zemřel 23. 7. 1917.
Navštěvoval gymnázium v Brně, v roce 1901 přešel do Prahy, kde složil maturitu na akademickém gymnáziu. Po studiu práv na pražské univerzitě získal titul doktora práv. Svá studia doplnil na filozofických fakultách v Praze a Paříži. Poté působil jako magistrátní úředník v Praze.
V letech 1898 - 1912 přispíval do časopisu Moderní revue, stal se jedním z jeho nejvýznamnějších představitelů. Jeho příspěvky můžeme dále najít v časopisech Kalendář paní a dívek českých, Veraikon, Květy, Scena, ve francouzských časopisech Ľ Art et les Artistes, Mercure d’France a dalších.
Marten byl ovlivněn zejména přátelskými vztahy s F. X. Šaldou, Zdenkou Braunerovou, cestami do Francie, setkáním s Paulem Claudelem a Emilem Bernardem.
První přírůstky do fondu pocházejí z 50. let, ale první podstatnější část získal LA PNP až v roce 1969, kdy paní Anna Klecandová-Martenová nabídla archivu část Martenovy přijaté korespondence. V následujících letech byly postupně zakupovány další přírůstky korespondence i rukopisů. V roce 1975 byly do fondu odevzdány (zatím) poslední archiválie, které poskytla po smrti paní Klecandové-Martenové její neteř Anděla Kovářová.
K posouzení celistvosti pozůstalosti musíme vzít v úvahu, že mezi úmrtím Miloše Martena a odevzdáním prvních archiválií do LA PNP uplynuly padesát dva roky. Některé dokumenty zničil Marten sám, některé se ztratily již za jeho života. Část materiálů můžeme najít v jiných pozůstalostech v literárním archivu, zejména ve fondu Viléma Bitnara. Je možné, že Anna Klecandová-Martenová zapůjčila některé dokumenty zájemcům o Miloše Martena a že tyto zůstaly nevráceny.
Osobní doklady zaplňují zhruba polovinu jednoho kartónu. Z nejdůležitějších je zde rodný a křestní list, jmenovací dekrety (doklady o postupu v zaměstnání a výše výplat). Dále jsou zde legitimace, které dokládají účast ve společenském životě, členství v rozmanitých spolcích a klubech.
Největší část korespondence tvoří oddíl korespondence přijaté. Nejstarší přijaté dopisy jsou z roku 1901, poslední z jara 1917. Z nejzajímavějších listů je třeba zmínit dopisy Františka Bílka, Otokara Březiny, Zdenky Braunerové, Arnošta Procházky a francouzsky psanou korespondenci Emila Bernarda a Paula Claudela. Do oddílu korespondence přijaté patří několik stovek dopisů Martenovy manželky. Pozůstalost obsahuje i odpovědi na ně. Dokládají takřka den po dni zrod a vývoj jejich vztahu (1911 - 1917).
Mezi rukopisy vlastními se dochovala takřka výhradně próza. Najdeme zde práce převážně kritické a beletristické, méně překladové. Zcela chybí rukopisy prvotin. Z prací dochovaných v rukopisu jmenujme například práce Kniha Silných, Akkord, Nad městem. Beletrie je zastoupena např. rukopisy novel z Cyklu rozkoše a smrti. Martenovy deníky nejsou deníky v pravém slova smyslu, spíše než osobní záznamy obsahují poznámky a úvahy o dílech literárních a výtvarných.
Zajímavou část fondu tvoří přípravný materiál k nejrůznějším pracím.
Soubor tisků je torzovitý, dochování náhodné. Najdeme zde převážně české a francouzské časopisy.
Z fotografií zasluhují pozornost osobní fotografie Miloše Martena, které zachycují jeho podobu již od dětských let.
Pozůstalost byla zpracována pod přírůstkovým číslem 117/75, je uložena v 18 archivních kartónech a zahrnuje období 1883 - 1950. Pozůstalostí se začal v 70. letech zabývat Vladimír Hellmuth-Brauner, zpracoval převážnou část korespondence. Ostatní celky bylo třeba i přes Braunerovy zásahy nově utřídit.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace